Rádio Vaticana

Bazilika svaté Agáty Gótů

31.1.2004

Diakonie kardinála Tomáše Špidlíka

Nedaleko císařských fór, na úbočí římského pahorku Viminálu, stojí bazilika sv. Agáty Gótů. V den svátku titulární patronky 5. února slavnostně převezme tuto prastarou diakonii kardinál Špidlík. Vypravme se tedy společně na návštěvu onoho prastarého místa, které ? už příští týden ? zkříží cestu dějin naší středoevropské země.

Baziliku svaté Agáty dal se vší pravděpodobností vybudovat a vyzdobit gótský vojevůdce Ricimerus mezi lety 459 a 470. Od VI. století Liber Pontificalis uvádí kostel jako ecclesia Gothorom, tedy kostel Gótů, nebo jako chrám sv. Agáty.

Původní zasvěcení kostela však bylo nejspíš jiné. Gótové byli totiž ariáni, jinými slovy stoupenci hereze popírající Kristovo božství. Jejich chrámy ale pravidelně nesly zasvěcení Spasiteli. Také mozaika, která až do roku 1589 zdobila apsidu baziliky sv. Agáty, zobrazovala Krista mezi dvanácti apoštoly, jak nás o tom zpravuje reprodukce v jednom vatikánském kodexu. Mozaiku objednal již zmíněný Ricimerus a nesla dataci, která dodnes slouží jako základní orientační bod pro dějiny stavebního komplexu.

Bazilika sv. Agáty je dnes jediným původně ariánským kostelem, který se v Římě zachoval. Jak dokládá jeden dokument z 6. století, právě při něm sídlil v Římě ariánský biskup a v jeho sousedství stála také jakási kasárna pro gótské vojáky. Zasvěcení chrámu sv. Agátě je spojeno se jménem papeže Řehoře Velikého (590-604). Ten nechal do baziliky přenést relikvie sv. Sebastiana a Agáty a vrátil místo katolickému společenství. Zprávu o znovu-vysvěcení najdeme v jeho III. knize Dialogů, napsané roku 594, kde uvádí, že k vysvěcení chrámu došlo ?před dvěma lety?. Ze stejného pramene se dozvídáme také o existenci tzv. diakonie při tomto kostele.

Diakonie byla základní administrativní jednotkou římské církve. Papež Fabián kolem poloviny III. století rozdělil církevní správu mezi 7 diákonů ? jáhnů. Později, v 5.-7. století, tedy v době, o které je řeč, se pod tímto jménem vyvíjí organizace jiného druhu. Šlo o jakousi nezávislou charitativně zaměřenou strukturu, která byla soběstačná a dnes bychom řekli, že kontrolovala situaci na jistém území. Čestný titul diakonie si zachovaly některé římské chrámy přidělované kardinálům. Ostatní kardinálské chrámy jsou tzv. tituly (titulus), jejichž název připomíná, že původně vznikly v domech bohatších příslušníků rané římské křesťanské komunity, tedy nikoli jako veřejné instituce, ale na základě práva podnikat ve svém domě, co je libo.

Výběr titulární světice nebyl zřejmě náhodný. Řehoř měl ve zvyku vybírat pro místa, jež měla být očištěna od ariánského kultu, světce, kteří se nějak vyznamenali při obraně ortodoxie. V případě mučednice Agáty jej však vedla zřejmě jiná úvaha: podle tradice Agáta zázračně osvobodila své rodné město, Katánii, od gótské invaze na začátku řecko-gótské války.

Svatá Agáta patřila mezi nejuctívanější mučednice křesťanského starověku. Své vyznání víry v Krista zaplatila smrtí v Katánii, na Sicílii. Badatelé se domnívají, že k její mučednické smrti došlo za Deciova pronásledování křesťanů v polovině III. století. O Agátině heroické smrti se však zachovaly nejméně dvě vyprávění ? v latinské a řecké verzi akt mučedníků.

Podle latinských akt, zpracovaných na základě ústní tradice až v 6. století, byla Agáta dcerou vysoce postavených rodičů a vynikala mimořádnou krásou, což se jí stalo osudným. Láskou k ní zaplanul senátor Quintianus. Když se mu však nijak nedařilo Agátu přesvědčit, odsoudil ji ke krutému mučení, při kterém jí byla uřezána ňadra. Agátě se však zjevil sv. Petr, utišil její bolesti a zázračně ji uzdravil. Mučednické palmy se jí dostalo, jak už jsme řekli, patrně během jednoho z nejkrutějších pronásledování křesťanů za císaře Decia.
Svatá Agáta je vzývána zejména na Sicílii ? zvlášť jako ochránkyně před erupcí Etny. Na některých místech se doposud v den jejího svátku žehná voda a chléb, který pak nese její jméno.

Při chrámu svaté Agáty v Římě byl v 9. století založen benediktinský klášter. K dalším větším úpravám došlo až po roce 1589, kdy se zhroutila apsida chrámu. Později celý objekt patřil irskému kolegiu (1836-1926) a posléze převzali péči o kostel kněží z kongregace stigmatinů. Irové za sebou nechali mimo jiné portréty severských misionářů nad sloupy kostela. Jsou mezi nimi např. sv. Kolumbán, sv. Bonifác nebo i sv. Brigita.

Chrám Svaté Agáty Gótů si ve své struktuře zachoval rozvrh z 5. století. Má dispozici trojlodní baziliky raného typu s širokou lodí, zakončenou apsidou a s plochým stropem. Barokní průčelí na Via Mazzarino je dílem Francesca Ferrariho a o samotném chrámu návštěvníkovi nic neprozradí. Hlavním vstupem je třeba sejít do atria hluboko pod úroveň ulice. V portiku kostela jsou vystaveny některé zbytky raně-křesťanské sochařské výzdoby. Samotný interiér kostela roku 1630 barokně upravil Domenico Castelli. Klidná rozlehlost, kterou rané baziliky působí, však zůstala nedotčena. Dlažba chrámu je pozdním příkladem tzv. kosmateska ze 15. století. Zachovaly se původní jónské sloupy, třebaže dostaly nové štukové hlavice. Jejich rytmus přivádí návštěvníka do presbytáře s ciboriem z přelomu 12. a 13. století, nad kterým se v apsidě vznáší na barokní fresce Paola Gismondiho patronka chrámu, Sv. Agáta, obklopená nebeskou slávou.

Johana Bronková