Nechte církev pracovat

26.1.2009 

říká Vittorio Messori k reakcím na zrušení exkomunikace

Papež přijal žádost o zrušení exkomunikace, do níž upadli roku 1988 čtyři lefébvrovští biskupové. Skutečnost, že mezi těmito biskupy je také mons. Richard Williamson, který popírá Holocaust, rozpoutala bouřlivé reakce v řadách židovské obce po celém světě. Poslední byla od rabína Davida Rosena, který se nechal slyšet, že ?zrušení exkomunikace poškodí celou církev?. Italský deník Il Riformista přinesl rozhovor se známým italským publicistou a spisovatelem Vittoriem Messorim, který tento incident komentuje:

?Poukázal bych na principy mezinárodního práva, podle něhož každý stát na svém území požívá svrchovanost. Zrušení exkomunikace je interní krok církve a nedokážu pochopit, proč se židovský svět v této souvislosti cítí oprávněn intervenovat. Žádám, zkrátka, aby katolíkům byla dána svoboda pracovat pro pokoj a rozvíjet se svými vlastními činy. Nezdá se mi, že by Vatikán někdy cítil povinnost intervenovat při jmenování nějakého Vrchního rabína nebo v jiných interních otázkách judaismu. Bylo by tedy korektní, kdyby Židé měli tentýž postoj ve vztahu ke katolíkům.?

Přispěje, podle Vás, zrušení exkomunikace, k nastolení plného společenství?
?Nevím, zda se někdy podaří nastolit plné společenství. Obtíže jsou podle mého názoru spíše politické než teologické. Lefébvristé jsou čistě francouzským fenoménem. V pozadí tohoto hnutí je ideová spleť náboženství a politiky, což Ratzinger dobře ví. Je za tím francouzská revoluce, monarchistická nostalgie, galikanismus a jansenismus. Je za tím Pétainovo právní uspořádání vztahů mezi církví a státem z doby nacistické okupace Francie, které lefébvristé pokládají za vzorové. Je to zkrátka propletenec, který nelze rozuzlit jenom na teologické rovině, ale také a především na rovině filosofie dějin. Lefébvrovské vidění věcí, jejich řekněme světový názor má málo co do činění s tím katolickým.?

Zdá se však, že Papež má k lefébvristům blízko?
?Papež k nim zaujal postoj ?trpělivého ekumenismu?. Benedikt XVI. je dobrotivý a trpělivý. Zná dějiny lefébvristů a dobře ví, jací jsou. Zároveň také ví, že jejich zkušenost stejně jako teologie osvobození je v jistém smyslu církvi potřebná. Krajnosti slouží tak trochu jako křídla, která umožňují zůstávat ve středu a pokračovat v cestě. Na druhé straně, také lefébvristé dobře znají Ratzingera a vlastně se ho tak trochu obávají.?

V jakém smyslu?
?Povím jednu příhodu, která by se hodila do románu Dana Browna. Před pár lety přijel pro mne domů v Desenzano del Garda černý mercedes se švýcarskou poznávací značkou a tmavými skly. Zavezl mne, samozřejmě s mým souhlasem, do jednoho domku uprostřed lesa v kantonu Zug. Čekal tam na mne generální představený Bratrstva sv. Pia X., mons. Bernard Fellay, který mne požádal o schůzku, protože se chtěl dozvědět něco víc o Ratzingerovi: jaký je, co si myslí o nich atd. Zkrátka, Fellay se Ratzingera obával mnohem více než by se mohl obávat nějakého kardinála nebo biskupa s diametrálně odlišnými teologickými názory, např. Martiniho nebo nějakého francouzského biskupa. Obával se ho, neboť věděl, že Ratzinger se k nim nestaví otevřeně nepřátelsky a zná do hloubky jejich historii. Ratzinger také ví, že to, co lefébvristy od Říma dělí, nebyla a není v první řadě latinská mše nebo dekret 2. Vatikánského koncilu o náboženské svobodě, ale spíše typicky francouzská nábožensko-politická názorová spleť, která tvoří pozadí zkušenosti, jež se zrodila s Marcelem Lefébvrem.?

Jaké jsou, podle Vás, rozdíly mezi Benediktem XVI. a lefébvristy?
?I přes žurnalistická zjednodušení, všichni dnes vědí, že Jan XXIII. byl konzervativec. Představoval si koncil, který potrvá pár měsíců, schválí se na něm dekrety, připravené kardinálem Ottavianim, a pak se zakončí beatifikací Pia XII. Byl to však právě Ratzinger jako teologický konzultor kolínského arcibiskupa kard. Josepha Fringse, který se přičinil o to, aby se koncil vyvíjel jinak. A právě toto je vroubek, který lefébvristé nikdy Ratzingerovi neodpustili. On je opravdovým stoupencem koncilu. Staví se proti hermeneutice tzv. ?ducha koncilu?, ale je otevřen pro inovace, které samotný Koncil přinesl. A tato věrnost 2. Vatikánskému koncilu, jež je Ratzingerovi vlastní, se lefébvristům příčí.?

Z italského deníku Il Riformista, 25.ledna 2009
přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.