Rádio Vaticana

Bůh žehnej Kamerunu!

17.3.2009

Benedikt XVI. na uvítanou, letiště v Yaoundé

Pane prezidente,
vážení představitelé veřejného života,
pane kardinále Tumi,
ctění bratři biskupové,
drazí bratři a sestry!

Děkuji za přivítání, které jste mi připravili. A děkuji Vám, pane prezidente, za vaše zdvořilá slova. Nesmírně si vážím pozvání k návštěvě Kamerunu, proto chci vyjádřit svou vděčnost Vám a předsedovi národní biskupské konference, arcibiskupovi Tonye Bakotovi. Zdravím vás všechny, kteří jste mne při této příležitosti přišli poctít svou přítomností, a byl bych rád, abyste věděli, že mám velikou radost z toho, že jsem poprvé od svého zvolení na Petrův stolec mezi vámi na africké půdě. Srdečně zdravím své spolubratry biskupy, kněze a věřící laiky, kteří se zde shromáždili. Můj zdvořilý pozdrav patří také představitelům vlády a veřejného života i diplomatickému sboru. Vzhledem k tomu, že tato země, podobně jako mnohé další v Africe, zanedlouho oslaví 50. výročí své nezávislosti, rád bych se připojil ke sboru hlasů těch, kteří vám z mnoha částí světa budou při této příležitosti blahopřát. S vděčností zdravím zde přítomné členy jiných křesťanských vyznání a stoupence jiných náboženství. Tím, že se zde spolu s námi v tento den scházíte, dáváte jasný signál dobré vůle a souladu, který v této zemi existuje mezi lidmi příslušejícími k odlišným náboženským tradicím.

Přicházím k vám jako pastýř. Přicházím, abych posílil ve víře své bratry a sestry. To je úkol, který Kristus svěřil Petrovi při Poslední večeři, a je to role Petrových nástupců. Když Petr kázal ke shromáždění v Jeruzalémě v den Letnic, byli tam přítomni také návštěvníci z Afriky. Pozdější svědectví velkých světců tohoto kontinentu během prvních staletí křesťanství ? sv. Cypriána, sv. Moniky, sv. Augustina, sv. Atanáše, abych jmenoval alespoň některé ? zajišťují Africe významné místo v historických spisech církve. Dodnes řada misionářů a mučedníků nabízí své svědectví o Kristu ve všech částech Afriky a požehnáním pro církev je zde dnes 150 milionů věřících. Je proto zcela namístě, že se Petrův nástupce rozhodl přijet do Afriky, aby spolu s vámi slavil víru v Krista, která dává život a která na tomto velkém kontinentu posiluje a sytí tak velký počet synů a dcer.

Právě zde, v Yaoundé, zveřejnil roku 1995 můj ctihodný předchůdce papež Jan Pavel II. posynodální apoštolskou exhortaci Ecclesia in Africa, plod prvního mimořádného zasedání biskupské synody pro Afriku, které se konalo rok předtím v Římě. Desáté výročí této historické chvíle si toto město nedávno připomnělo velkou slavností. Já přicházím, abych zveřejnil Instrumentum laboris, pracovní text druhého zasedání biskupské synody pro Afriku, které v Římě proběhne letos v říjnu. Synodní otcové budou uvažovat nad tématem ?Církev v Africe ve službě smíření, spravedlnosti a pokoje: Vy jste sůl země... Vy jste světlo světa (Mt 5,13-14)?. Po téměř deseti letech od začátku nového tisíciletí je tento okamžik milosti výzvou ke všem biskupům, kněžím, řeholníkům a věřícím laikům na tomto kontinentě, aby se znovu oddali poslání církve přinášet naději srdcím afrického lidu a tím i lidem celého světa.

Křesťanské poselství s sebou nese naději vždycky, i uprostřed těch největších utrpení. Život svaté Josefíny Bakhity nabízí zářný příklad proměny, která po setkání s živým Bohem nastává i v situacích obrovského utrpení a nespravedlnosti. Před bolestí nebo násilím, chudobou nebo hladem, korupcí nebo zneužíváním moci nemůže žádný křesťan mlčet. Spásonosné poselství evangelia vyžaduje, aby bylo hlásáno mocně a jasně a světlo Kristovo aby tak mohlo zazářit v temnotách lidských životů. Tady v Africe i v mnoha jiných částech světa bezpočet mužů a žen touží zaslechnout slovo naděje a útěchy. Kvůli místním konfliktům zůstávají tisíce lidí bez přístřeší a v nouzi, stoupá počet sirotků a vdov. Na kontinentě, který v minulosti zakusil mnoho krutých únosů zdejších obyvatel a jejich prodej na otrockou práci do zámoří, se obchod s lidmi, zejména s bezbrannými ženami a dětmi, stal novou formou otroctví. V době celosvětového nedostatku potravin, zmatků ve finanční oblasti a zneklidňujících vzorců klimatických změn Afrika trpí neúměrně: vzrůstající počet jejích obyvatel podléhá hladu, chudobě a nemocem. Mocným hlasem prosí o smír, spravedlnost a pokoj, a právě to jim církev nabízí. Nikoli nové formy ekonomického či politického útlaku, ale oslňující svobodu dětí Božích (srov. Řím 8,21). Nikoli vnucené kulturní vzory, které ignorují právo nenarozených na život, ale čirou spásonosnou vodu evangelia života. Nikoli zálibu v mezietnických a mezináboženských svárech, ale spravedlnost, pokoj a radost Božího království, které příznačně popsal papež Pavel VI. výrazem ?civilizace lásky? (srov. Promluva před modlitbou Regina caeli, Letnice 1970).

Tady v Kamerunu, kde je více než čtvrtina populace katolická, je církev dobře zakořeněná a nese svoje poslání spásy a smíření. V centru kardinála Légera se osobně seznámím s pastorační péčí této místní církve o nemocné a trpící lidi. Obzvláště je chvályhodné, že nemocní AIDS jsou v této zemi léčeni bezplatně. Výchovné úsilí je dalším klíčovým prvkem služby církve. Můžeme nyní pozorovat, jak úsilí generací misionářů a učitelů přináší plody v díle Katolické univerzity Střední Afriky, jež je znamením velké naděje pro budoucnost tohoto regionu.

Kamerun je skutečně zemí naděje pro mnohé obyvatele Střední Afriky. Tisícům utečenců ze zemí zničených válkou se zde dostalo přijetí. Je to země života, jejíž vláda hovoří jasnou řečí na obranu práv nenarozených. Je to země pokoje, která prostřednictvím dialogu vyřešila spory na poloostrově Bakassi mezi Kamerunem a Nigérií a ukázala světu, že trpělivá diplomacie může přinášet plody. Je to země mladých, požehnaná mladou populací plnou života a rozhodnosti vybudovat svět spravedlivější a mírumilovnější. Právem bývá popisován jako ?Afrika v malém?, neboť je vlastí více než dvou set různých etnických skupin, které žijí ve vzájemném souladu. Právě z těchto důvodů se sluší chválit Boha a děkovat mu.

Přicházím dnes mezi vás a modlím se, aby církev zde i v celé Africe pokračovala v růstu ke svatosti, ve službě smíření, spravedlnosti a pokoje. Modlím se, aby práce na druhém zasedání biskupské synody rozdmýchala oheň darů, které Duch vylil na africkou církev. Modlím se za každého z vás, za vaše rodiny a vaše drahé a prosím vás, abyste se modlili spolu se mnou za všechny obyvatele tohoto rozlehlého kontinentu. Bůh žehnej Kamerunu! Bůh žehnej Africe!

Přeložil P. Milan Glaser, SJ

Česká sekce RV