Ve světě techniky ženské vlastnosti nezbytné k záchově lidství

22.3.2009 

Benedikt XVI. na setkání s ženskými organizacemi, Luanda

Drazí bratři a sestry,
?už nemají víno,? naznačila Maria Ježíšovi svou prosbu, aby svatebčané mohli pokračovat ve slavení, jak tomu ostatně má být: ?Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi?? (srov. Mk 2,19). Potom se Ježíšova matka vydala za služebníky, aby je pobídla: ?Udělejte všechno, co vám řekne? (srov. Jan 2,1-5). Toto mateřské zprostředkování přineslo ?dobré víno?, předzvěst nové smlouvy mezi Boží všemohoucností a lidským srdcem, jež je chudé, avšak ochotné. Právě to se stalo už v minulosti, když ? jak jsme slyšeli v prvním čtení ? ?všechen lid svorně odpověděl: ?Všechno, co mluvil Hospodin, splníme!?? (Ex 19,8).

Stejná slova stoupají ze srdcí nás všech, kteří jsme se dnes shromáždili v tomto kostele sv. Antonína, postaveném zásluhou misijní činnosti menších bratří kapucínů. Ti jej pojali jako nový stánek pro archu úmluvy, znamení Boží přítomnosti uprostřed putujícího lidu. Nejen jim, ale též všem, kteří se na zde poskytované náboženské a sociální pomoci podílejí nebo z ní čerpají užitek, uděluje papež požehnání a obrací se k nim vlídným a povzbuzujícím slovem. Srdečně zdravím každého z přítomných: biskupy, kněze, zasvěcené osoby a zejména vás věřící laiky, kteří na sebe dobrovolně berete závazek odpovědnosti a křesťanského svědectví, plynoucí ze svátosti křtu a pro manžele také ze svátosti manželství. Hlavní důvod tohoto našeho shromáždění mne vede též k tomu, abych svůj vřelý pozdrav plný naděje adresoval ženám, kterým Bůh svěřil počátek života: v tento život vkládáte svou důvěru, neboť živý Bůh vložil svou důvěru do vás! S vděčností zdravím představitele a animátory církevních hnutí, která se věnují podpoře angolských žen. Děkuji arcibiskupu Josému de Queirós Alvesovi i vašim zástupcům za slova, která jste mi adresovali na úvod a v nichž jste popsali námahy a naděje mnoha mlčenlivých hrdinek, jakými jsou ženy tohoto milovaného národa.

Všechny povzbuzuji, aby se důkladně seznámili s nepříznivou situací, které bylo a nadále zůstává vystaveno mnoho žen, a aby zkoumali, do jaké míry může být tato situace zapříčiněna jednáním a postojem mužů, nedostatkem jejich vnímavosti a odpovědnosti. To však do Božího plánu nepatří. Slyšeli jsme dnes, že celý lid Boží odpověděl společně: ?Všechno, co mluvil Hospodin, splníme!? Písmo svaté vypráví, jak Bůh Stvořitel při pohledu na vykonané dílo viděl, že něco chybí: všechno by bylo dobré, jen kdyby člověk nebyl sám. Jak by samotný člověk mohl představovat obraz a podobu trojjediného Boha, který je společenstvím? ?Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomoc, která by byla jeho protějškem? (Gn 2,18). Bůh se dal znovu do díla, aby člověku stvořil chybějící pomoc, přednostně ji obdaroval a zavedl tak řád lásky, který stvoření dosud postrádalo.

Jak víte, drazí bratři a sestry, tento řád lásky patří k vnitřnímu životu samotného Boha, k trojičnímu životu, v němž je Duch Svatý osobní hypostazí lásky. Jak napsal můj předchůdce Jan Pavel II., ?na základě věčného Božího plánu nalézá řád lásky ve stvořeném světě osob půdu pro své první zakořenění v ženě? (Mulieris dignitatem, 29). Při pohledu na okouzlující půvab, který z ženy vyzařuje jako projev její vnitřní, Bohem svěřené milosti, je mužovo srdce osvíceno a on se v ní shlíží: ?To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla!? (Gn 2,23). Žena je druhým ?já? společného lidství. Je tedy třeba uznat, potvrdit a bránit stejnou důstojnost muže i ženy. Oba dva jsou osobami, jež se zcela jedinečným způsobem liší od každé jiné živé bytosti ve světě.

Oba jsou povoláni, aby žili v hlubokém společenství skrze vzájemné uznání a darování se jeden druhému a aby společně pracovali pro obecné dobro podle vzájemně se doplňujících charakteristik mužství a ženství. Kdo by dnes neviděl potřebu poskytnout více prostoru ?pohnutkám srdce?? V současném technikou ovládaném světě lze cítit, jak jsou ženské vlastnosti nezbytné k tomu, aby lidé mohli žít a neztratit své lidství docela. Stačí pomyslet na oblasti postižené chudobou nebo zpustošené válkou, na množství tragických situací, plynoucích z nucené i dobrovolné migrace. Jsou to skoro vždy ženy, kdo uchovávají lidskou důstojnost, brání rodinu a chrání kulturní a náboženské hodnoty.

Nejdražší bratři a sestry, dějiny takřka výlučně zaznamenávají výdobytky mužů, ačkoli významný podíl ve skutečnosti patří též rozhodnému, stálému a blahodárnému působení žen. Dovolte mi, abych se mezi mnoha mimořádnými ženami zmínil o dvou: Terezii Gomes a Marii Bonino. První pochází z Angoly a roku 2004 zemřela v městě Sumbe po šťastném manželství, ze kterého se narodilo sedm dětí. Vynikala nezlomnou křesťanskou vírou a obdivuhodným apoštolským zápalem, zejména v letech 1975 a 1976, když na farnost Panny Marie, Matky milostiplné v Porto Amboim dolehla divoká ideologická a politická propaganda a prakticky se jí povedlo zavřít brány kostela. Terezie se stala vůdčí osobností věřících, kteří nepodlehli nátlaku, podporovala je a odvážně pečovala o farní struktury. Všemi možnými způsoby usilovala o to, aby se znovu mohla sloužit mše svatá. Láska k církvi ji činila neúnavnou v díle evangelizace pod vedením kněží.

Maria Bonino byla dětská lékařka z Itálie, která se nabídla jako dobrovolnice pro různé misie na tomto milovaném africkém kontinentu a během posledních dvou let svého života byla představenou dětského oddělení v nemocnici provincie Uíje. Celým srdcem se oddala každodenní péči o tisíce hospitalizovaných dětí a za svou službu zaplatila obětí nejvyšší, když se nakazila během strašlivé epidemie krvácivé horečky marburg. Přestože byla převezena do Luandy, zemřela 24. března 2005 a byla zde i pohřbena. Pozítří si tedy připomeneme čtvrté výročí jejího úmrtí. Církev i lidská společnost byly a nadále jsou mimořádně obohacovány přítomností a ctnostmi žen, zvláště těch, které se zasvětily Pánu, opřely se o něho a odevzdaly se do služeb druhých.

Drazí Angolané, nikdo by dnes neměl pochybovat o tom, že ženy na základě své důstojnosti, jež je rovna důstojnosti mužské, ?mají plné právo zapojovat se aktivně do všech oblastí veřejného života a tam, kde je to nezbytné, je třeba toto jejich právo i zákonnými prostředky potvrzovat a hájit. Takovéto uznání veřejné úlohy žen však v žádném případě nesmí omezovat jejich nenahraditelnou roli uvnitř rodiny: právě zde má jejich příspěvek k blahu a sociálnímu pokroku nedocenitelnou hodnotu, byť se to děje téměř nepozorovaně? (Poselství ke Světovému dni míru 1995, č. 9). Na rovině osobní pociťuje žena vlastní důstojnost nejen jako výsledek legislativního potvrzení svých práv, ale především jako přímý důsledek hmotné i duchovní pozornosti, které se jí dostává v srdci rodiny. Přítomnost matky je pro stabilitu a růst této základní buňky společnosti tak důležitá, že je třeba ji uznávat, chválit a podporovat všemi možnými způsoby. Z téhož důvodu má společnost k odpovědnosti za vlastní rodinu volat též manžely a otce.

Drahé rodiny, zajisté jste si všimly, že lásku a pravý smysl života nemůže svým dětem žádný manželský pár poskytnout jen sám a pouze z vlastních sil. Aby totiž bylo možné někomu říci: ?Tvůj život je dobrý, i když neznáš svou budoucnost,? je zapotřebí autority a věrohodnosti vyšší než jakou mohou poskytnout samotní rodiče. Křesťané vědí, že tato nejvyšší autorita byla udělena oné nejširší rodině, kterou Bůh prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista a darem Ducha Svatého vytvořil v lidských dějinách, to je církvi. Zde vidíme působení oné věčné a nezničitelné lásky, která zaručuje životu každého z nás trvalý smysl, třebaže neznáme budoucnost. Z tohoto důvodu probíhá budování každé křesťanské rodiny v rámci této větší rodiny církve. Ta ji podporuje, vine k svému srdci a zaručuje, že nyní i v budoucnu na ní bude spočívat souhlas Stvořitele.

?Už nemají víno,? říká Maria Ježíšovi. Drahé angolské ženy, přijměte ji jako svou přímluvkyni u Pána. Tak ji známe ze svatby v Káně: jako dobrotivou ženu, plnou mateřské starostlivosti a odvahy, ženu, která si všímá potřeb druhých a ve snaze jim pomoci je předkládá Pánu. U ní můžeme všichni, ženy stejně jako muži, opět nalézt klid a vnitřní důvěru, která nám dává vědomí Božího požehnání a vytrvalost v životních zápasech. Kéž je Madona z Muximy hvězdou vašeho života, kéž vás sjednocuje ve velké rodině Boží! Amen.

Přeložil P. Milan Glaser, SJ

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.