Rádio Vaticana

Turínské plátno - intriky, záhady a tajemství

7.4.2009

s M. Tosattim, autorem nové knihy o proslulé křesťanské relikvii

Turínský dóm uchovává lněné plátno, jež je doslova nabito tajemstvím. Proslulé Turínské plátno, které miliony lidí pokládají za pohřební plátno, které před dvěma tisíci lety zahalovalo Ježíšovo tělo. Někteří se domnívají, že radiokarbonová metoda datace v roce 1988 ukázala, že plátno vzniklo v pozdním středověku. Výsledky měření pomocí radioaktivního izotopu C14 však zpochybnili sami vědci, kteří k nim došli. A navíc zbývá velké množství záhad, které se týkají toho jak a proč vznikl na plátně otisk postavy, která vykazuje nesčetné podobnosti s osobou ukřižovaného Ježíše Krista.
Marco Tosatti, vatikanista deníku La Stampa se na tisíceré otázky snažil najít odpověď ve 320 stránkové knize nazvané ?Výzkum Turínského Plátna? (Inchiesta sulla Sindone, vyd. Piemme, 2009), která v těchto dnech vyšla. Autor oslovil odborníky a historiky, zkoumal i ty nejvzdálenější souvislosti vzniklého propletence intrik, záhad a tajemství a neváhal pátrat i v okultním prostředí. Již kard. Ballestrero, bývalý arcibiskup Janova, totiž poukázal na zednářské kruhy, které se netajily svým zájmem na diskreditaci předmětu, který je zřejmě němým svědkem Vzkříšení.
Agentura Zenit přinesla rozhovor s autorem zmíněné knihy Markem Tosattim.

V knize tvrdíte, že měření radiokarbonovou metodou bylo chybné. Řekněte nám jak a proč jste došel k tomuto závěru a zda nastala nějaká změna ve stále probíhající diskusi o původu Turínského plátna?

?Nikoli já, ale čísla podávají tento závěr. Řekněme jenom, že laboratoře a British Museum, navzdory opakovaným žádostem zadavatele testu, tj. Turínské diecéze, nikdy nedodaly podrobná data vykonaných testů. Ta jsou totiž nezbytná k porozumění tomu, co testy skutečně ukázaly.
Avšak i studiem těch dat, která publikoval časopis Nature, došel milánský inženýr Ernesto Brunati ke zjištění, že něco nehraje. Požádal jsem proto dva profesory matematiky a statistiky z římské univerzity Sapienza, kteří nemají nic společného s okruhem lidí, kteří se zabývají studiem plátna, aby prošli a překontrolovali zmíněná data. Livia de Giovanni a Pierluigi Conti potvrdili, že čísla obsahují chybu takového rázu, že vyvrací platnost samotného testu.

Chybová tolerance, kterou si určily tři příslušné laboratoře, měla být 5% a z čísel zveřejněných v Nature se zdálo, že dosáhla minima tj. 5%. Ve skutečnosti však dosáhla hranice nanejvýš 1%. Zkouška by tedy měla být opakována, ale vlákna byla mezitím zničena. Výzkumem několika amerických profesorů, z nichž posledním je Roberto Villareal z Los Alamos Center, který prezentoval svůj objev v srpnu loňského roku, myslím, že byla objevena podstata problému. A tou je silná kontaminace vláken a nenápadná záplata, doplněná ve středověku nebo později. Jediný vědecký výsledek, který zastává tezi, že plátno je středověké falsum, je radiokarbonový test C14 z roku 1988. Pokud ten neplatí, což si myslím, otevírá se celá diskuse znovu. V každém případě je však třeba otevřít novou etapu vědeckého výzkumu.?

Jaký obrázek jste si udělal o muži z plátna při svém zkoumání?

?Došel jsem na základě těch nejpřísnějších vědeckých poznatků, pocházejících od stejně rigorózních vědců, že v tomto plátnu bylo skutečně zabaleno tělo muže, který byl těžce zbičován a zemřel na kříži. Krev je krví, obraz není namalován, a nevznikl ani kontaktem s nějakým velmi horkým povrchem, tedy sežehnutím, protože plátno nevykazuje žádné fluorescenční záření.?

Proč je tolik lidí tímto plátnem stále přitahováno?

?Protože jde o předmět neuvěřitelně působivý, záhadný a majestátní. A nemluvím o víře nebo o katolících. Mezi těmi nejzapálenějšími badateli Turínského plátna jsou židé, např. Avinoam Danin a protestanti, např. William Meacham, abychom uvedli jen dvě jména. A to nemluvím o agnosticích jako je Delage a dalších amerických profesorech a badatelích. Je to zkrátka něco, co je na světě absolutně jedinečné.?

Jaké jsou argumenty pro to myslet si, že onen muž je ten Ježíš, o kterém hovoří evangelia?

?Protože to, co nám vypráví plátno, padne jako ulité na to, co podávají Pašije. Rány, bičování, úder kopím (namísto crurifragium, tj. lámání nohou, po kterém se křižovaní udusili) a dokonce oděrky na kolenou? Zkrátka, ať už je pravé nebo falešné, toto plátno ukazuje Ježíše.?

Pokud je muž z plátna Ježíš, pak si musíme myslet, že plátno je nález, který má udivit skeptiky a přivést lidi k větší víře? Anebo ne?

?Kladl jsem si také tuto otázku. Myslím si, že kdo je věřící, nepotřebuje Turínské plátno. Ale určitě ten, kdo věří, a ví, že to není nějaký artefakt, dívá se na něj jinýma očima. Napadla mne také myšlenka, která snad nebude pokládána za neuctivou. Dobrý Bůh možná jakoby se ?bavil?, protože nám zanechal předmět, jenž - v případě jeho autenticity, o níž jsem přesvědčen - je přímo ?přehnaný?, co do své úděsné ověřitelnosti. Úděsné proto, že vypráví o nezměrném násilí a krutosti.

Je pravdou, že na plátnu jsou krvavé stopy, totiž Kristova krev?

?V knize uvádím, jak někteří američtí odborníci, z nichž jeden žid, Adler, ověřovali, že stopy na plátnu jsou krvavé. Další, mezi nimiž např. Baima Bollone, to potvrdili. Pokud si dobře vzpomínám, myslím, že bylo provedeno alespoň dvanáct testů, které měly ověřit, zda se jedná skutečně o krev. A všechny byly pozitivní.

? Poskytnete nám nějakou motivaci, abyste nás pohnul k přečtení své knihy?

?Dám vám motiv zcela laický. Turínské plátno, tajemství a záhady, staré i nové, jež se k němu pojí, včetně těch, které se týkají radiokarbonového testu C14, je jedním z nejvíce strhujících a okouzlujících příběhů, které jsem měl možnost psát. Během 28 let práce vatikanisty jsem se jím zabýval vždy jen minimálně. Pracoval jsem pro deník La Stampa a o plátnu psali kolegové, kteří pocházeli z města, kde je uchováváno. Jsem proto vděčný vydavatelství Piemme za to, že mne požádalo, abych napsal tuto reportáž, která mne z povinnosti zavedla do podivuhodně přitažlivého světa. Snažil jsem se podat alespoň několik jeho odlesků.?

Říká Marco Tosatti, autor knihy o Turínském plátně, která vyšla v těchto dnech v Itálii.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV