Rádio Vaticana

Papežská kolej Nepomucenum slaví významný rok

19.5.2009

Historii této významé instituce přiblíží její rektor, mons. Jan Mráz

Česká Papežská kolej Nepomucenum slaví letos významný rok. Připomíná si 125 let existence české koleje v Římě a z toho 80 let Papežské kolej Nepomucenum.

4. listopadu 1884 byla založená česká kolej Bohemicum a 23. dubna 1929 potom do nově postavené budovy Nepomucena přešli studenti a začíná éra Nepomucena. Na slavnost svatého Jana, 16. května, jsme si tato výročí připomněli. Mimochodem právě letos 16. května to bylo 280. let od kanonizace svatého Jana, která proběhla tady v blízké Lateránské bazilice.

Česká přítomnost v Římě má ovšem mnohem delší historii než těch 125 let. Nejenom, že z Čech chodili do Říma poutníci, ale od dob Karla IV. tu existovala jedna česká instituce a tou byl poutní dům neboli hospic. Karel IV. rozhodl o jeho založení v roce 1368, aby sloužil pro chudé a nemocné poutníky z Českých zemí. Byl zrealizovaný o deset let později, čili 1378. Tento hospic existoval 570 let.
Má také souvislost s českou kolejí, protože dva roky po založení české koleje byl tento hospic české koleji majetkově připsán a v roce 1950 vlastně můžeme říci, že padl koleji za oběť. V době ekonomických problémů musel být prodán, aby se zachránila kolej.

Vraťme se ale na začátek české koleje v Římě, do roku 1884. Na počátku stojí, kromě osoby samotného papeže Lva XIII., také českobudějovický biskup František z Pauly Jan Schönborn. České kolej byla nejprve umístěna v prostorách německého semináře a hospice Santa Maria dell?Anima, jehož rektorem byl tehdy mons. Karl Jänig, český němec. Pokud byli čeští studenti, tak byli posíláni právě do této koleje, Santa Maria dell?Anima a z ní se potom česká kolej vydělila.
Krátce existovala jako samostatná kolej ještě v budově německé koleje. Potom necelé dva roky na Via del Corso v lombardské koleji a roku 1888 byl zakoupen bývalý klášter trinitářů na Via Sistina, kam studenti přesídlili 3. listopadu 1888.

Naše země tehdy byly poznamenány josefinským pojetím role kněze ve společnosti. A římská kolej tedy měla vychovávat kněze, kteří by byli jinak orientovaní, kteří by měli vztah k papežství, k univerzální církvi a kteří by se stali jakýmsi mostem mezi papežstvím nebo papežským stolcem v Římě. Vlastní počátky koleje byli také obdobím národnostních střetů. Kolej je až do 1.světové války výhradně kolejí země české. Ale v Čechách a tedy i v koleji žije významná menšina německého jazyka. A kolej má tudíž také přispívat k soužití Čechů a Němců. Po 1.světové válce do koleje začínají přicházet alumni z Moravy a postupně také ze Slovenska a kolej přestává stačit. V té době, kdy existovala na Via Sistina, studenti navštěvovali přednášky na Urbanově koleji, která sídlila na Španělském náměstí v paláci, kde je dnes Kongregace pro evangelizaci národů. Ovšem Urbanova kolej potom dostala nové sídlo na Janikulu a tehdy se začalo uvažovat také o změně sídla české koleje, protože ta stará přestávala stačit svou kapacitou, nebylo jí možné rozšířit a tak bylo rozhodnuto postavit kolej novou, dostatečně velkou. Nejprve se uvažovalo o umístění nové koleje také na Janikulu, ale poté byl vybrán ten pozemek, na kterém se dnes nachází Nepomucenum.

Základní kámen pro postavení Nepomucena byl posvěcen o narozeninách papeže Pia XI., 31.května 1927, kardinálem Pietrem Gasparrim. Nová budova byla posvěcena o svátku svatého Vojtěcha, 23. dubna 1929. Byl to rok tisícího výročí mučednické smrti svatého Václava a dvě stě let od kanonizace svatého Jana Nepomuckého. Kolej vysvětil pražský arcibiskup František Kordač za účasti našeho episkopátu a o rok později 23. dubna 1930 papež Pius XI. apoštolskou konstitucí ?Ubi primum? přenesl práva, povinnosti a majetek české koleje na nově postavené Nepomucenum.

Kolej fungovala až do války. 2.světová válka potom znamenala přerušení kontaktů s domovem a potom v roce 1948 komunistický puč prakticky ukončení těchto kontaktů. Až do konce komunistické totality se Nepomucenum soustředilo především na výchovu bohoslovců, kteří doma nemohli nebo jim z církevně politických důvodů bylo zabráněno připravovat se na kněžské povolání.

Za dobu své existence kolej vychovala řadu významných osobností. Mezi naše exalumny patří Služebník Boží kardinál Josef Beran, biskup František Zapletal, který byl exalumnus a vice-rektor Bohemica a nejvíce se zasloužil o úspěšný průběh stavby Nepomucena. Dále kardinálové Karel Kašpar a Jozef Tomko, biskupové Karel Otčenášek, Josef Doubrava, Mořic Pícha, Šimon Bárta, Antonín Weber, Josef Kupka, Jaroslav Škarvada, Petr Esterka. Dále teologové Josef Zvěřina, Vladimír Boublík, Karel Vrána, Jaroslav Polc, Karel Skalický, Josef Krejčí a další a další.

Mezi představenými koleje najdeme taková jména jako Alfredo Ottaviani, Ferdinando Roveda, František Planner, již zmíněný Jozef Tomko a Karel Vrána, také náš drahý duchovní otec, kardinál Tomáš Špidlík. A jistě nazapomeneme ani na mons. Karla Pilíka, který byl velkým promotorem hnutí Fokoláre v naší vlasti. Rád bych také vzpomenul na velkou zásluhu Tovaryšstva Ježíšova o naši českou kolej, protože oni vlastně měli duchovní péči o naše studenty, naše bohoslovce, kněze, prakticky po celou dobu trvání koleje. 9 z 15 spirituálů naší koleje bylo z Tovaryšstva Ježíšova a první ne-jezuita přichází až v roce 1994. Otec kardinál Tomáš Špidlík zde byl spirituálem 38 let.
Ikdyž bych rád vyjmenoval všechny, kteří se nějak zasloužili o kolej, není to asi možné. Jenom bych rád připomenul, že mnozí z nich byli také pronásledováni nacistickým a nebo komunistickým režimem, někteří oběma. Příklad za všechny: právě kardinál Josef Beran, od jeho smrti letos uplynulo 40 let.

Po roce 1989, doufejme, skončil už ten nenormální stav a kolej může znovu normálně fungovat, sloužit svému poslání. V současné době se zde na kněžství připravuje 10 českých bohoslovců a 12 kněží zde prohlubuje své teologické vzdělání.

Jan Mráz