Blahoslavený Chesterton?

14.7.2009 

Kdoví, zda nebudeme brzo muset užívat proslulé zkratky GKC ? což znamená Gilbert Keith Chesterton ? se ctihodným ?bl.?, tedy blahoslavený, nebo dokonce ?sv.?, což znamená svatý. Tímto způsobem by jeho vervní polemika a oslnivé někdy až zničující psaní skončilo přímo na oltářích svaté římské církve. Právě to si kladlo za cíl sympozium, které 4. července uspořádala Chestertonova literární společnost ve Velké Británii - ?ověřit, zda onen výrok kardinála Emmeta Cartera, kterým ho označil po jeho smrti, totiž ?svatá osoba?, může být zcela platný. ?Svatost G.K. Chestertona,? to bylo téma setkání v katolické kapli Oxfordské univerzity v St. Aldate´s. Relátory byli nejvýznamnější badatelé v oblasti chestertonovských studií.

Práce sympozia zahájil president anglické Chestertonovy společnosti William Oddie, který probíral téma ?Víra, naděje a láska, základní Chestertonovy ctnosti? s odkazy a svědectvími o hrdinském praktikování ctností, které církev požaduje, aby se vůbec zahájil beatifikační proces. Nato Sheridan Gilley rozebíral ?Svatost GKC jako novináře?, zatímco P. Jan Kerr se soustředil na vztah mezi ?humorem a svatostí? u autora, který vymyslel a mistrovsky zachytil postavu otce Browna. Odpoledne pak dominikán P. Aidan Nichols referoval o svém bádání, zda je možná u tohoto britského romanopisce dimenze ?církevního otce?. Již papež Pius IX. zaslal po jeho smrti soustrastný telegram rodině, kde ho označuje za ?velkého obránce katolické víry?, To pak vedlo presidenta Oddieho k závěru: ?Toto zní téměř jako neformální prohlášení, že Chesterton byl učitelem církve?.

Avšak jsou také hlasy proti blahořečení autora Ortodoxie. Anglický novinář A.N. Wilson (který nedávno v pokrokářském časopise New Statesmen napsal, že se obrátil na katolickou víru) považuje takovou možnost za ?absurdní a výstřední?. Avšak kovaní přívrženci Chestertona zahřívali motory už před sympoziem v Oxfordu: ?Myslím, že Chestertonova svatost je naprosto jasná: svědectví o něm hovoří o veliké dobrotivosti a pokoře, že to byl člověk, který neměl nepřátele, vysvětluje Dale Ahlquist, president americké Chestertonovy společnosti, která má sídlo v Minneapolis. ?Jeho velikost spočívá ve faktu, že prezentoval křesťanské názory, křesťanský výhled laickým posluchačům a čtenářům. Jeho knihy (Ortodoxie, Sv. František z Assisi nebo Sv. Tomáš Akvinský, abychom uvedli aspoň některé ) jsou skvělou prezentací křesťanské víry.? Ahlquist také hodně spoléhá na to, že nynější Petrův nástupce dobře zná anglického romanopisce: ?Benedikt XVI., četl a mnohokrát citoval Chestertona. Lidé si začínají uvědomovat, že jeho prorocká analýza naší doby je pozoruhodná?. Sám Oddie vypráví na stránkách anglického katolického deníku The Catholci Herold příznačnou historku: ?Minulý rok, na výroční konferenci Americké Chestertonovy společnostui se mě ptali, v jakém stádiu je beatifikační proces Chestertona. Musel jsem přiznat, že beatifikační proces ani nezačal. V sále se rozhostila ustrnulá rozpačitost. Ihned jsem vysvětloval, že k zahájení beatifikačního procesu, musí existovat jasná pověst svatosti. Tu vstal jeden muž a ukázal na asi 500 účastníků a řekl: Proč si myslíte, že tu jsme?

Mezi obdivovateli GKC jsou pak někteří, kteří díky tomuto konvertitovi znovu objevili víru. Josef Pearce, docent literatury na Ave Maria Univerzity na Floridě a autor různých esejů o ?literárních konvertitech? (C.S. Lewis, J.H. Newman, J.R. Tolkien a jiní) jedním z nich. Setkal se s GKC v jednom anglickém vězení, kam byl poslán jako xenofob. Duchovní racionálnost jeho argumentování jej přesvědčila, aby se stal katolíkem. ?Chesterton stojí také na počátku mého obrácení,? potvrzuje Alhquist.

Avšak které rysy, či prvky osobnosti GKC by ho mohly vést k úctě oltářů? Ve svém eseji v The Catholic Herold president Oddie na některé poukazuje. Především jeho naprosté přilnutí k Bohu, které se stalo konkrétním v jeho konverzi ke katolické víře v roce 1922. ?V životě mnoha svatých je jedna chvíle, v níž po osobní krizi dochází k setkání s Bohem, a to pak způsobí naprostou změnu.? Pak smysl pro kajícnost. Oddie prozrazuje neznámý Chestertonův rys, který našel při přípravě pro svou knihu ?Chesterton and the Romance of Orthodoxy?. Existuje jedno tajemství pro život, tajemství stálé kajícnosti, odčinění.? Pak stálé hledání Boha autora knihy ?Člověk, který byl Čtvrtek?.

Poslechněme si dosud nezveřejněná slova Chestertona, verše básně nadepsané The walk:? Věděl´s vůbec co to je kráčet ? po ulici ponořený do určité myšlenky - v níž by sis mohl představit, že se můžeš setkat s Bohem, v každém bodě procházky??
Jakési téměř mystické hledání, jak to sdělil svému příteli Rann Kennedymu, životopisci Mary Wardové: ?Gilbert byl vždycky angažován do jiného světa.? A bychom vysvětlili, kým byl, musíme sáhnout ke kategorii poustevníků. Byl nevinný, prostý, hluboce pokorný. Radoval se z možnosti stálého duchovního přijímání eucharistie.? Oddie ještě poznamenává při zmínce o proslulých střetnutích Chestertona s ateistickými intelektuály jako H.G. Ewells a George Bernard Shaw: ?Nenáviděl bludařství, (herezi), ale měl mimořádnou schopnost milovat heretiky.? A jeho přítel spisovatel Hilaire Belloc říkával: ?Nejenže chápal kvality svých protivníků, nýbrž je i obdivoval. Kvůli tomu ho také měli všichni rádi.?

Josef Koláček

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.