Rádio Vaticana

Jedině víra je světlem

8.11.2009

Promluva Benedikta XVI. ve farním kostele rodiště Pavla VI., Concesio

Drazí bratři a sestry,
Tímto setkáním se končí pastorační návštěva v Brescii, rodném kraji mého ctihodného předchůdce Pavla VI. A mám skutečnou radost z toho, že ji mohu zakončit právě tady, kde se narodil a začal jeho dlouhý a bohatý lidský a duchovní životní příběh. Ještě významnější, ba dojemnější, je fakt, že jsem v tomto vašem kostele, který byl také jeho kostelem. Tady 30.září 1897 obdržel křest a kdo ví kolikrát se sem vracel, aby se tu modlil; pravděpodobně tady porozuměl hlasu božského Učitele, který jej povolal k modlitbě a vedl jej různými etapami až se stal jeho Náměstkem na zemi. Ještě tady znějí inspirovaná slova, která zde jako kardinál Giovanni Battista Montini pronesl před padesáti lety 16.srpna 1959, když se k tomuto křestnímu prameni vrátil. ?Tady jsem se stal křesťanem ? řekl; stal jsem se Božím dítětem, obdržel jsem dar víry? (G.B.Montini, Discorsi e Scritti Milanesi, II, str.3010). Když na něho vzpomínám, je mi potěšením pozdravit vás všechny, jeho krajany, vašeho faráře a starostu spolu s pastýřem diecéze, Mons. Luciano Monarim, a všechny, kdo se účastníte tohoto krátkého a přece intenzivního momentu duchovní důvěrnosti.

?Tady jsem se stal křesťanem? obdržel jsem dar víry?. Drazí přátelé, dovolte mi, abych využil této příležitosti, a vycházeje právě z tohoto tvrzení papeže Montiniho a dalších jeho vystoupení, poukázal na důležitost křtu v životě každého křesťana. Křest ? praví Pavel VI. ? lze označit za ?první a základní životní a nadpřirozený vztah mezi Pánovou paschou a naší Paschou? (Insegnamenti IV, 1966, 742), je to svátost, jejíž prostřednictvím je podávána ?transfuze Pánova tajemství smrti a vzkříšení jeho učedníkům? (Insegnamenti XIV, 1976, 407), je to svátost, kterou se začíná vztah společenství s Kristem. ?Křestním ponořením do jeho smrti ? jak říká svatý Pavel ? jsme byli spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých?, tak i my musíme žít novým životem (Řím 6,4)?. Pavel VI. rád zdůrazňoval kristocentrickou dimenzi křtu, kterým jsme byli oblečeni v Krista, s nímž vstupujeme do životního společenství s Ním a patříme Mu.

Kolikrát jen Pavel VI. v dobách velkých proměn uvnitř církve a ve světě zdůrazňoval tuto nutnost pevně trvat v životním společenství s Kristem! Jedině tak se totiž stáváme členy jeho rodiny, kterou je církev. Křest ? poznamenal ? je ?branou, kterou lidé vstupují do církve? (Isegnamenti XII, 1974, 422), je to svátost, kterou se stáváme ?bratry Kristovými a údy lidstva, určeného k účasti na jeho mystickém a univerzálním Těle, zvaném církev? (Insegnamenti XIII, 1975, 308). Člověk znovu zrozený křtem je uschopněn Bohem k účasti na jeho vlastním životě, a ?pokřtěný může účinně směřovat k Bohu-Trojici, svému poslednímu cíli, ke kterému je zaměřen, aby se podílel na jeho životě a jeho nekonečné lásce? (Insegnamenti XI, 1973, 850).

Drazí bratři a sestry, chtěl bych se v duchu vrátit k návštěvě, kterou tehdejší milánský arcibiskup vykonal v tomto kostele před 50 lety. Vzpomínal zde na svůj křest a kladl si otázky, jak střežil a žil tento velký Pánův dar, a třebaže uznával, že jej nedostatečně pochopil i nedostatečně následoval, prohlásil: ?Chci vám říci, že víra, kterou jsem v tomto kostele dostal skrze svátost křtu byla pro mne světlem života.. svítilnou mého života? (Op.cit., str. 3010.3011). S odvoláním na jeho slova bychom se mohli také tázat: ?Jak žiji já svůj křest? Jakou zkušenost mám z cesty nového života, o němž mluví svatý Pavel?? Ve světě, kde žijeme ? abychom znovu užili vyjádření arcibiskupa Montiniho ? se často vyskytuje ?mrak, který nám odnímá potěšení patřit klidně na božské nebe? jde o pokušení myslet si, že víra je pouto, řetěz, z něhož je třeba se odpoutat, že je to starobylost, která se přinejmenším k ničemu nehodí, pokud není rovnou překonaná? (ibid., str.3012), takže si člověk myslí, že stačí ?ekonomický a sociální život, který dá odpověď na všechna očekávání lidského srdce? (ibid.,) V této souvislosti je ovšem více než výmluvné vyjádření svatého Augustina, který napsal ve svých Vyznáních, že naše srdce nemá pokoje, dokud nespočine v Bohu (srov. I,1). Jedině najde-li světlo, které jej osvítí a dá mu plnost smyslu lidského bytí, je opravdu šťasten. Tímto světlem je víra v Krista, dar, který se obdrží křtem, a je ustavičně znovu objevován, aby byl předáván druhým.

Drazí bratři a sestry, nezapomeňme na nezměrný dar, obdržený v den, kdy jsme byli pokřtěni! V oné chvíli nás Kristus navždy spojil se sebou. Zůstáváme však my i nadále sjednoceni s Ním důslednými rozhodnutími shodnými s evangeliem? Není snadné být křesťany! Je třeba odvahy a určité tvrdošíjnosti, abychom se nepřizpůsobovali mentalitě světa, nedali se svést někdy silným voláním hedonismu a konzumismu a čelili, pokud je třeba, také neporozumění, ba někdy i opravdovému pronásledování. Žít křest znamená zůstávat pevně sjednoceni s církví, třebaže někdy vidíme na její tváři nějaký ten stín či skvrnu. Ona nás znovu zrodila k božskému životu a provází nás na celé naší cestě: milujme ji, milujme ji jako naši pravou matku! Milujme ji, služme ji věrnou láskou, která se projevuje konkrétními gesty uvnitř našich společenství, nepodléhejme pokušení individualismu a předsudkům a překonávejme každou rivalitu a rozdělení. Tak budeme pravými učedníky Krista! Kéž nám z nebe pomáhá Maria, Matka Kristova a Matka církve, kterou Boží služebník Pavel VI. miloval a s velkou zbožností ctil. Ještě jednou vám děkuji za vaše přijetí, drazí bratři a sestry, ujišťuji vás svou vzpomínkou v modlitbě a všem ze srdce uděluji zvláštní požehnání.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV