Rádio Vaticana

K radosti potřebujeme nejen věci, ale i lásku a pravdu

13.12.2009

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
Ocitli jsme se ve třetí neděli adventní. V liturgii dnes zaznívá výzva apoštola Pavla: ?Radujte se stále v Pánu, opakuji: radujte se! ?Pán je blízko.? (Flp 4,4-5). Matka církev, která nás vede vstříc k Narození Páně, nám pomáhá odhalovat smysl a chuť křesťanské radosti, jež se tolik liší od té světské. Tuto neděli přicházejí podle hezké tradice římské děti nechat si požehnat papežem figurky Dítěte Ježíše, které vloží do svých jesliček. A skutečně vidím tady na náměstí svatého Petra mnohé děti spolu s jejich rodiči, učiteli a katechety. Nejdražší, všechny vás vroucně zdravím a děkuji, že jste přišli. Mám důvod se radovat, když vím, že se ve vašich rodinách uchovává zvyk dělat jesličky. Nestačí však opakovat tradiční zvyk, jakkoli je důležitý. Je třeba se snažit skutečně žít každý den to, co jesličky představují, totiž lásku Krista, jeho pokoru, jeho chudobu. To je to, co dělal svatý František v Greccio: znázornil živě scénu Narození Páně, aby je mohl kontemplovat a klanět se mu, ale především, aby uměl lépe uvádět do praxe poselství Syna Božího, který se z lásky k nám zřekl všeho a stal se malým dítětem.

Požehnání ?Děťátek? ? jak se říká v Římě ? nám připomíná, že jesličky jsou školou života, kde se můžeme naučit tajemství pravého radosti. Ta nespočívá v tom, že máme mnoho věcí, ale že vnímáme, jak nás Pán miluje, že se darujeme druhým a máme je rádi. Hleďme na jesličky: Matka Boží a svatý Josef nevypadají jako rodina, na kterou se směje štěstí; první dítě se jim narodilo uprostřed obrovských nepříjemností; a přece jsou plni vnitřní radosti, protože se milují, pomáhají si a především jsou si jisti, že to, co prožívají, je dílem Boha, Který se stal přítomným v malém Ježíši. A pastýři? Jaký důvod mají k radosti? Novorozeně zajisté nezmění jejich situaci chudoby a jejich postavení na okraji společnosti. Víra jim však pomáhá uznat v ?dítěti, zavinutém do plének a položeného v jeslích,? ?znamení,? že se i na ně vztahuje naplnění Božího příslibu daného lidem, ve kterých ?má zalíbení? (Lk 2,12.14)!

Ano, drazí přátelé, v tom spočívá pravá radost. Znamená to cítit, že naše osobní i kolektivní bytí je navštíveno a naplněno velkým tajemstvím, tajemstvím lásky Boží. K radosti máme zapotřebí nejenom věci, nýbrž lásku a pravdu: potřebujeme blízkého Boha, který rozehřívá naše srdce a odpovídá na naše nejhlubší tužby. Tento Bůh se zjevil v Ježíši, narozeném z Panny Marie. Proto je ono ?děťátko?, které vložíme do domku či jeskyně, středem všeho; je srdcem světa. Modleme se, aby každý člověk, jako Panna Maria mohl přijmout do středu svého života Boha, který se stal Dítětem, zdrojem pravé radosti.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV