Rádio Vaticana

Ježíšek mimo program

24.12.2009

aneb Papež u Pražského Jezulátka

Kuriózní historka: V hluboké normalizační totalitě přijela do Prahy delegace Komunistické strany Brazílie. Hostitelská KSČ měla připraven ?svůj? program od první do poslední minuty. Jaké se však zmocnily rozpaky československých soudruhů, když hned po příletu na ruzyňském letišti brazilští komunisté prohlásili, že první co chtějí vidět je ?Menino Jesus de Praga (čti: Meňínu Žezús dy Prága )? ? Pražské Jezulátko..!

Asociaci s touto událostí ve mne vyvolaly titulky českých novin v předvečer návštěvy naší vlasti Benediktem XVI.: ?Nejdřív chci vidět Pražské Jezulátko ? vzkázal papež?..! Jako první jel tedy sv. Otec k Panně Marii Vítězné ? takřka ještě mimo program, který se oficielně odvíjel až zdvořilostní návštěvou u hlavy státu na Pražském hradě.

Jezulátko ?mimo program?! Nevím, do jaké míry si Benedikt XVI. musel malostranskou zastávku ?vymiňovat? a jaká byla geneze programu papežské návštěvy Prahy. Čeští biskupové ale zajisté z papežova dodatečného přání v rozpacích nebyli; naopak, zorganizovali pro Svatého otce u Panny Marie Vítězné program, který mu musel být zvlášť milý: setkání s rodinami. Že na Pražském Jezulátku vysokému hostu z Říma zvlášť záleželo je zřejmé už z toho, že sošku Ježíška přijel nejen korunovat ? nejvyšší to akt liturgické pocty ?, ale složil k Jezulátku i modlitbu, kterou sám v kleče přednesl.

Škoda, že dnes v cizině ctí Pražské Jezulátko od Jižní Ameriky (španělsky: ?Santo Niño de Praga? ? čti: Santo Níňo de Prága) přes Filipíny až po Indii (?Praghile Unni Išo? v řeči Malajalam, kterou mluví v Kerale) víc, než v Čechách. Bylo-li ještě v minulém století Pražské Jezulátko tak populární, že se pro Antoine de Saint-Exupéryho stalo námětem pro sepsání ?Malého prince?, v současnosti se dostalo spíš na okraj katolické zbožnosti. S respektem vzhlížíme k dalekému Bohu na nebi, ale nevíme, co si počít s malým Ježíškem na zemi. Narušuje nám náš životní program víc, než libo. Tak trochu jako velkému Zdeňku Svěrákovi malý Kolja ve stejnojmenném filmu. Ruku na srdce: Není nápadné, že úcta k Jezulátku je zvlášť živá v těch koutech světa, kde je populace mladá, zatímco my nezadržitelně stárneme?

Ach ano, děti v té naší staré ?dobré? Evropě, jejíž srdce je právě Česko, se ocitly tak nějak mimo program společnosti. Mimo program racionálně organizovaného, finančně kalkulovaného a časově vytíženého života. Děti se staly zátěží, která moc stojí: sílu, peníze i čas. Kdyby jen to! Děti nás nutí vyjít ze sebe, zajímat se o ně, přijmout jejich způsob myšlení, vlastní život přeorganizovat a osobní plány neustále pozměňovat, byť by to byl jen tak nevinný plán, jako vklouznout večer do pantoflí a číst si noviny. Že dítě takový program může šmahem zhatit, leckterého otce dohnalo k výbuchu vzteku, když ne přímo k surovému násilí. A to mluvím o zdravých dětech. Co když se však narodí dítě nemocné, tělesně či mentálně postižené? Vyžaduje-li ode mne zdravé dítě stálou pružnost, pak to postižené žádá přímo konversi: zanechat představ o životě, a žít ho, jaký je ? a to znamená neustálý zápas!

Život chce svoje. Má svou vnitřní skrytou sílu. Neptá se o dovolení, neomlouvá se, nezná kompromisy. Hrne se jako jarní vody, klestí si cestu se svou nevypočitatelností, riziky a bolestmi růstu. Kolik musí máma s tátou, teta, strýc, babička i děda, investovat do holky a do kluka než vyrostou a zmoudří! To už pak pomalu jejich život končí. Není však jiné cesty, než přijmout život, jak plyne a platit cenu, kterou má: ?Alles kostet etwas ? umsonst ist nur der Tod und der kostet das Leben.? ?Všechno něco stojí? ? říká německé přísloví ? ?zadarmo je jenom smrt ? a ta stojí život?.

Život je životem, když je v pohybu, sílí a roste. Bůh sám posvětil jeho dynamiku, když ho sám na sebe vzal od početí až k trpkému konci. Proto je život něco posvátného, budí úžas, radost i bázeň. Je zázrakem i požehnáním, proto se mu nemá bránit, když se ohlásí. Každé dítě, které přichází na svět ? říká se, nese s sebou poselství, že Bůh to se světem ještě nevzdal: Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti (Jer 29,11).

Je to nad naše chápání: Věčný, neměnný Bůh vyrůstá jako dítě na zemi! Panna počne, plod v ní zraje, rodí se! Náš Bůh nepřichází do světa jako vyspělý technokrat s počítačem pod paží, a hotovým programem řešení všech problémů. Přichází jako malý, nedospělý, neužitečný ? no prostě mimo program ? takže nikdo s ním nepočítá. Vždyť už v Betlémě pro něj nebylo místo a tak uzřel světlo světa pod širákem za městem. Bohu jsme vyhradili místo daleko na nebi, kde nám nevadí; v nouzi se máme aspoň, ke komu utíkat. S Ježíškem na zemi je to už složitější: plete se nám tak dlouho pod nohy, až pochopíme, že si nárokuje nás celé. Zdánlivě jen dětsky žvatlá, a přece je tím rozhodujícím Slovem, kterým nám Bůh promlouvá do života: Přijmi mne a budeš žít!

Pražské Jezulátko není proto jen němá vosková figurka. Je vánočním blaho-přáním Božím nám. Přáním věčného života už v tomto našem čase! Naši předci tomu rozuměli. Radostí z blízkosti Pána zahrnovali Jezulátko drahocennými dary, jako Tři králové. I Papež Benedikt mu přivezl šatičky a ozdobil ho korunkou. Trochu dětinského folklóru mimo program, který teprve začne? Nikoliv! Ale smrtelně vážné vyznání víry v Toho, jenž všemu, dává smysl, je všeho počátek i konec, Alfa i Omega. Právě proto nemůže mít ve světě své místo jinde, nežli v samém srdci člověka. Bude odtamtud kralovat? Řekněme ANO! A Nový Rok pak může bez obavy začít. Božské Dítě už není mimo program, Ono samo je naším programem:

Pane Ježíši, máme tě před očima jako dítě
A věříme, že jsi Boží syn jenž se stal člověkem skrze Ducha svatého v lůně Panny Marie.

Podobně jako v Betlémě, i my s Marií a Josefem, anděly a pastýři,
se ti klaníme a vyznáváme, že jsi náš jediný Spasitel.

Stal ses chudým, abychom zbohatli z tvé chudoby:
dej, ať nikdy nezapomínáme na chudé a na ty, kdo trpí.

Ochraňuj naše rodiny, žehnej všem dětem celého světa a dej,
ať nám vždy vládne láska, kterou jsi přinesl, aby náš život činila šťastnějším.

Dopřej všem lidem, Ježíši, aby porozuměli poselství Božího narození,
aby pochopili, že jsi přišel darovat celé lidské rodině světlo, radost a pokoj.

Neboť ty jsi Bůh a žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.
Amen

(Modlitba Benedikta XVI. k Pražskému Jezulátku, kterou pronesl při své návštěvě chrámu Panny Marie Vítězné v Praze, v sobotu 26. září 2009)

Richard Čemus