Rádio Vaticana

Učme se být neústupní vůči hříchu, počínaje svým vlastním

21.3.2010

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
Nadešla pátá neděle postní, v níž nám letos liturgie podává evangelní epizodu o Ježíšovi, který zachraňuje cizoložnou ženu před rozsudkem smrti (Jan 8,1-11). Ve chvíli, kdy vyučuje v chrámu, přivedou zákonici a farizejové k Ježíšovi ženu, přistiženou při cizoložství, za které mojžíšský zákon ukládal kamenování. Tito muži chtějí po Ježíšovi, aby hříšnici odsoudil, čímž ho chtěli ?přivést do úzkých? a přimět jej, aby učinil chybný krok. Scéna je nabitá dramatičností: na Ježíšových slovech závisí život oné osoby, ale také jeho vlastní život. Pokrytečtí žalobci totiž předstírají, že mu svěřují soud, zatímco ve skutečnosti je právě On tím, koho chtějí obvinit a odsoudit. Ježíš je však ?plný milosti a pravdy? (Jan 1,14): On ví, co je v srdci každého člověka, chce odsoudit hřích, ale zachránit hříšníka, a demaskuje pokrytectví. Evangelista svatý Jan klade důraz na jednu drobnost. Zatímco žalobci na Ježíše naléhají, On se sklání a píše prstem na zem. Svatý Augustin poznamenává, že toto gesto ukazuje Krista jako božského zákonodárce. Bůh totiž píše zákon prstem na kamenné desky (srov. Koment. k Janovu evan., 33,5). Ježíš je tedy zákonodárcem, On osobně je Spravedlností. A jaký je jeho rozsudek? ?Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!? Tato slova jsou naplněna odzbrojující mocí pravdy, která boří zeď přetvářky a otevírá svědomí pro vyšší spravedlnost, spravedlnost lásky, v níž spočívá naplnění zákona (srov. Řím 13,8-10). Spravedlnost zachránila také Šavla z Tarsu, kterého proměnila ve svatého Pavla (srov. Flp 3,8-14).

Když žalobci ?jeden po druhém odcházeli, starší napřed?, Ježíš odpustil ženě její hřích, uvedl ji do nového života a nasměroval k dobru: ?Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!?. Je to stejná milost, která přiměje apoštola říci: ?O jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Ježíše Krista.? (Flp 3,14). Bůh nám přeje pouze dobro a život; On pečuje o zdraví naší duše prostřednictvím svých služebníků, osvobozuje nás od zla ve svátosti smíření, aby nikdo nebyl zavržen, ale všichni měli možnost se obrátit. V tomto Kněžské roce, bych rád vybídnul pastýře, aby napodobili svatého faráře arského ve službě svátostnému odpuštění, aby věřící znovu objevili jeho význam a krásu a byli uzdraveni milosrdnou láskou Boha, který ?zachází tak daleko, že dobrovolně zapomíná hřích, jen aby nám odpustil? (List na zahájení Kněžského roku).

Drazí přátelé, učme se od Pána Ježíše nesoudit a neodsuzovat bližního. Učme se být neústupní vůči hříchu, počínaje svým vlastním (!), a shovívaví k lidem. Kéž nám v tom pomáhá svatá Matka Boží, která postrádala jakoukoli vinu, a je prostřednicí milosti každému litujícímu hříšníkovi.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV