10.4.2010
Mezi zprávami a komentáři různého typu pokračuje debata o pohlavních zneužitích a to nejen těch, jejichž pachatelé jsou z řad kléru. Jak se orientovat v rozbouřených vodách, uchovat si bezpečný kurs a odpovědět evangelním Duc in altum, zajeď na hlubinu?
Především dále usilovat o pravdu a pokoj pro postižené. Jedna z věcí, která nejvíce zaráží, je to, že dnes vycházejí na světlo četná vnitřní zranění, ke kterým došlo před mnoho lety, ba někdy několika desetiletími, ale evidentně jsou stále otevřena. Mnohé oběti nehledají finanční odškodnění, ale vnitřní pomoc, úsudek ve své bolestné osobní životní zkušenosti. Je tu něco, čemu je stále ještě třeba doopravdy porozumět.
Pravděpodobně budeme muset učinit hlubší zkušenost s událostmi, které tak negativně ovlivnily životy lidí v církvi a ve společnosti. Příkladem toho jsou na kolektivní rovině nenávist a násilí v konfliktech mezi národy, jejichž překonání opravdovým smířením se nám jeví tak obtížné. Pohlavní zneužití zraňují na hluboce osobní rovině. Proto jednaly správně episkopáty, které odvážně daly prostor obětem, aby se svobodně vyjádřily a kterým naslouchají, aniž by naznačovaly, že problém je snad již vyřešen a překonán poradními centry, která byla již před časem zřízena, jakož i ty episkopáty či jednotliví biskupové, kteří s otcovskou péčí věnují obětem duchovní, liturgickou a lidskou pozornost.
Zdá se, že počet nových obvinění ze zneužití alespoň ve Spojených státech prokazatelně klesá, ale cesta k uzdravení začíná pro mnohé teprve nyní a pro jiné teprve začne. V kontextu péče o oběti, papež napsal, že je ochoten se s nimi znovu setkat, čímž se podílí na cestě celého církevního společenství. Je to však cesta, která, má-li vést ke hlubokému účinku, musí probíhat v úctě k lidem a ve snaze o pokoj.
Kromě péče o oběti je pak třeba rozhodně a opravdově pokračovat v uplatňování korektních kanonických procesů nad viníky za spolupráce se státními institucemi, pokud jde o jejich soudní a trestní kompetence a brát přitom v úvahu specifičnost norem a situací v různých zemích. Pouze tak lze dojít k účinnému znovunastolení klimatu spravedlnosti a plné důvěry v církevní instituce. Došlo k případům, kdy různí představitelé společnosti či institucí z nezkušenosti nebo nepřipravenosti neměli k dispozici ona kritéria, která mohou pomoci zasáhnout s rozhodností i tehdy, kdy to může být velmi obtížné a bolestné. Zatímco státní zákony zavádějí všeobecné normy, kanonické právo musí brát v úvahu specifickou morální závažnost zneužití důvěry vkládané do osob, nesoucích odpovědnost v církevním společenství, a flagrantní rozpor s jednáním, kterým by se měly vyznačovat. V tomto smyslu jsou transparentnost a přísnost naléhavými požadavky dosvědčující moudrý a spravedlivý způsob vlády v církvi.
Formace a výběr nových kandidátů ke kněžství a v širším smyslu i personálu výchovných a pastoračních institucí jsou předpokladem účinné prevence možného zneužití. Dosažení zdravé zralosti i na poli sexuality je vždy nesnadná výzva. A dnes o to více, třebaže existují lepší psychologické a lékařské poznatky, které poskytují v duchovní a morální formaci velkou pomoc.
Kdosi postřehnul, že k největšímu výskytu pohlavních zneužití došlo v nejhorečnějším období ?sexuální revoluce? minulých desetiletí. Ve formaci je třeba počítat s tímto kontextem a v obecnějším měřítku také se sekularizací. V podstatě je třeba znovu objevit a potvrdit smysl a důležitost významu sexuality, cudnosti a citových vztahů v dnešním světě a to ve formách velmi konkrétních a nikoli jen verbálních či abstraktních. Jakým zdrojem nepořádku a utrpení může být jejich znásilnění nebo podcenění! Papež ve svém listě Irům poznamenává, že křesťanský a kněžský život může dnes vyhovět požadavkům svého povolání jedině tehdy, je-li opravdu živen ze zdrojů víry a přátelství s Kristem.
Kdo miluje pravdu a objektivní hodnocení problému, dovede hledat a nalézt informace potřebné k celkovému porozumění problému pedofilie a pohlavního zneužívání neplnoletých v naší době a v různých zemích a pochopit jejich rozsah a závažnost. Tak bude možné poznat lépe do jaké míry má katolická církev účast na problémech, které nejsou jenom její, a do jaké míry jsou pro ni tyto problémy obzvláště závažné a vyžadují speciální opatření, a nakonec i to, do jaké míry zkušenost, kterou církev na tomto poli získává, může být užitečná také pro další instituce či celou společnost.
Zdá se, že v tomto ohledu média popravdě řečeno ještě neodvedla dostatečnou práci, zejména v zemích, kde má přítomnost církve větší váhu a kde je proto snadnější ji kritizovat. Dokument jakým je vládní zpráva Spojených států o špatném zacházení s dětmi by si totiž zasloužil vejít ve známost, aby bylo možné dobrat se toho, kde se nachází oblast nejnaléhavějších sociálních opatření a jaké jsou proporce problému. V roce 2008 bylo ve Spojených státech zaznamenáno 62 000 zločinů zneužívání nezletilých, avšak pachatelů z řad katolických kněží je tak málo, že jako samostatná skupina ani nebyla vzata v potaz.
Úsilí o ochranu dětí a nezletilých má tedy obrovské a nevyčerpatelné pole práce, které značně přesahuje problém, týkající se několika kněží. Ti kteří citlivě, velkodušně a pozorně věnují své síly tomuto problému si zasluhují úctu, respekt a povzbuzení všech, zejména představitelů církve a společnosti. Jejich přínos je podstatný pro klid a věrohodnost výchovné práce a formace mládeže v církvi i mimo církev. Papež toto úsilí právem v listě do Irska vysoce ocenil a měl na mysli, samozřejmě, mnohem širší horizont.
Papež Benedikt XVI. tedy postupuje důsledně a opravdově a zasluhuje si veškerý respekt a podporu, o níž svědčí početné projevy účasti, přicházející ze všech částí církve. Je pastýřem na potřebné výši a čelí správně a bezpečně této obtížné době, ve které nechybějí kritiky a nepodložené insinuace.
Bez předsudku je třeba říci, že je papežem, který mluvil hodně o pravdě Boží a úctě k pravdě, jejímž je věrohodným svědkem. Provázejme jej a učme se od něj stálosti nezbytné pro růst v pravdě, v transparentnosti, za neustálého sledování širokého horizontu závažných problémů světa a v trpělivých odpovědích na montáž domnělých nebo částečných odhalení, která se snaží vyprázdnit věrohodnost církve či jejích institucí a osob.
Máme zapotřebí pevnou a trpělivou lásku k pravdě v církvi, ve společnosti, v níž žijeme, v komunikaci a při psaní, pokud chceme svým současníkům sloužit a ne je uvádět ve zmatek.
Přeložil Milan Glaser
Federico Lombardi
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.