2.8.2010
Pro ty, kteří vědí, jak to chodí, je to nudné: konformistické přizpůsobení se vládnoucí ideologii je vydáváno za odvážný obrat. To je obvyklá mělkost těch, kteří neporozuměli dynamice víry a zaměňují povrchnost za rozhled. Známá americká spisovatelka Anne Rice, proslulá psaním hororových a fantaskních příběhů, k tomuto zásadnímu nedorozumění přidává další. Před dvěma roky se ve svém bestselleru překvapivě svěřila s tím, že kdyby neobjevila víru v evangelium, její literární činnost by zcela vyprahla. Dojala tak miliony čtenářů příběhem o své konverzi nazvaným Called Out of Darkness (Povolána z temnot, 2008), kde jsou temnotami míněna místa, v nichž není vyznáván Ježíš. Nyní, dva roky po úspěšném zúročení autorských práv, radí tato spisovatelka neopatrným kupcům svého příběhu, aby její knihu odložili do tříděného odpadu, a oznamuje, že ?přestává být křesťankou?.
Spočívá zde ovšem jisté nedorozumění, protože ve skutečnosti jenom přestala být katoličkou. Snadno se totiž může stát členkou mnoha protestantských komunit, aby nalezla nejen jako akceptované, ale dokonce posvěcené všechno to, čeho se jí - k jejímu údivu - nedostávalo mezi katolíky: církevní sňatky pro homosexuály, ženy (nejlépe lesbičky) v biskupských úřadech, nedotknutelnost antikoncepce, demokracie, které by byly podřízeny volby biskupů, jakož i teologické, liturgické a morální normy. V těchto komunitách by svá očekávání ukojila. Všechna jsou totiž pod vlivem ideologie politicky korektního liberalismu, ne-li rovnou libertinismu. Ideologie se však mění a to, co se dnes jeví jako neoddiskutovatelné, stane se zítra neprůchodným. Anne Rice je ve věku, který ji umožňuje vzpomenout si, že ještě před dvaceti lety mnoho kněží a řádových sester opouštělo katolickou církev z důvodů opačných než jsou ty, které ji vedou k odchodu nyní. Tehdy to byla ?sociální?, ?politická? doba ? rozumí se v rudém vydání ? která pranýřovala buržoazní individualismus toho, co liberální konformisté dnes považují za posvátné. Kdyby však paní spisovatelka žila ve třicátých letech 20. století a byla by Němkou, přestala by ?být katoličkou? podle téže logiky, protože Řím odmítl následovat luteránskou církev seskupenou (až na malé výjimky) v tzv. Deutsche Christen, Německých křesťanech, kteří na rozkaz ?biskupa Říše? ? vyučovali mimo jiné o Ježíšově árijském původu, o biblickém požadavku rasismu, o kráse války a podobných věcech.
Paní Rice by se proto měla mít na pozoru, pokud věří tomu, že ?vykročila směrem k budoucnosti?. Tato budoucnost, jak dokazují dějiny, se totiž dříve či později stane minulostí, která je pak rozpačitě odsouvána pryč. Kdo pořádá zásnuby s duchem doby, stává se brzy vdovou. Lze se tedy ptát: jak bylo jen možné být křesťany-nacisty a potom křesťany-komunisty a jak je možné být křesťany-liberály? Tento směr odchodu z katolické církve se totiž postupně střetává se stále početnějšími zástupy věřících, kteří putují směrem opačným. Stovky anglikánských pastorů a desítky biskupů žádaly papeže, aby mohli být znovu přijati do církve katolické, která odmítá to, čím je nadšena paní spisovatelka. Kdo zná protestantský svět ? ten historický, jenž se zrodil z Reformace 16. století ? ví, že jeho stále početnější skupiny přemýšlejí také o odchodu. A to opět z opačných důvodů než jsou ty, jimiž je uchvácena Anne Rice. Pozor tedy, aby se neopakovalo to, k čemu dochází i mezi křesťany, že totiž ?zpátečníci? dneška se mohou stát ?proroky? zítřka.
Z italského listu Corriere della Sera, 31. července 2010
přeložil Milan Glaser
Vittorio Messori
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.