Rádio Vaticana

Verbum Domini - Závěr

11.11.2010

Apoštolská exhortace Benedikta XVI. - č. 121 - 124.

ZÁVĚR

Definitivní slovo Boha

121. Na závěr těchto úvah, v nichž jsem chtěl shrnout a prohloubit bohatství XII. všeobecného zasedání biskupské synody o Božím Slovu v životě a poslání církve, bych rád ještě jednou povzbudil veškerý lid Boží, pastýře, osoby zasvěceného života a laiky, aby usilovali o stále větší důvěrnost ve vztahu k Písmu svatému. Nesmíme nikdy zapomínat, že základem každé autentické a živé křesťanské spirituality je Boží Slovo hlásané, přijaté, slavené a rozjímané v církvi. Zintenzivnění tohoto vztahu k Božímu Slovu nastane, když si budeme více uvědomovat, že jak v Písmu, tak v živé tradici církve stojíme před definitivním Slovem Boha o vesmíru a dějinách.
Prolog Janova evangelia nás přivedl k rozjímání o tom, že veškeré bytí spočívá pod znamením Slova. Slovo vychází od Otce, přichází přebývat mezi své a vrací se do náruče Otcovy, aby s sebou přineslo veškeré tvorstvo, které v Něm a skrze Něj bylo stvořeno. Církev nyní žije své poslání v dychtivém očekávání eschatologického zjevení Ženicha: „Duch i nevěsta volají: Přijď!“ (Zjev 22,17). Toto očekávání nikdy není pasivní, nýbrž misijní úsilí hlásat Boží Slovo, které uzdravuje a vykupuje každého člověka: také dnes nám Zmrtvýchvstalý Ježíš praví: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ (Mk 16,15).

Nová evangelizace a nové naslouchání

122. Naše doba proto musí být stále více dobou nového naslouchání Božímu Slovu a nové evangelizace. Znovuobjevení ústředního postavení božského Slova v křesťanském životě nám umožní objevit hlubší smysl toho, na co papež Jan Pavel II. mocně poukazoval během svého dlouhého a intenzivního pontifikátu: pokračujte v missio ad gentes a pusťte se všemi silami do nové evangelizace zejména v oněch národech, kde bylo evangelium zapomenuto anebo strádá lhostejností mnohých v důsledku rozšířeného sekularismu. Duch svatý probouzí v lidech hlad a žízeň po Božím Slovu a vzbuzuje horlivé hlasatele a svědky evangelia.
Napodobením velkého apoštola národů, který změnil svůj život, když uslyšel hlas Pána, (srov. Sk 9,1-30), naslouchejme také my Božímu Slovu, které nás tady a teď stále osobněji interpeluje. Duch svatý, jak podávají Skutky apoštolů, si vyhradil Pavla spolu s Barnabášem ke hlásání a šíření dobré zvěsti. Stejně tak i dnes ať Duch svatý vzbuzuje přesvědčené a přesvědčivé posluchače i hlasatele Pánova Slova (srov. Sk 13,5).

Slovo a radost

123. Čím více budeme chápavými posluchači a hlasateli božského Slova, tím více budeme moci konstatovat, že tajemství Letnic působí v Boží církvi i dnes. Duch Pánův nadále sesílá své dary na církev, abychom byli vedeni k plné pravdě, byl nám otevírán smysl Písma a vytvářel z nás ve světě věrohodné hlasatele Slova spásy. Vraťme se tak k prvnímu listu svatého Jana. V Božím Slovu jsme také my slyšeli, viděli a dotýkali se Slova života. Milostí jsme přijali zvěst, že se zjevil věčný život, takže nyní uznáváme, že jsme byli uvedeni do vzájemného společenství s těmi, kdo nás předešli ve znamení víry a se všemi, kdo roztroušeni ve světě naslouchají Slovu, slaví eucharistii, žijí svědectví lásky. Sdílení této zvěsti – připomíná nám apoštol Jan – je nám dáno, „aby naše radost byla úplná“ (1 Jan 1,4).
Synodální zasedání nám umožnilo zakusit to, co sděluje janovské poselství: zvěst Slova vytváří společenství a uskutečňuje radost. Jde o hlubokou radost, která pramení v srdci trojičního života a která se nám dává v Synu. Jde o radost jakožto nevýslovný dar, který svět nemůže dát. Je možné zorganizovat slavnosti, ale nikoli radost. Podle Písma je radost plodem Ducha svatého (srov. Gal 5,22), který nám umožňuje vstoupit do Slova, nechat vstoupit Boží Slovo do nás a přinášet plody pro život věčný. Hlásáním Božího Slova mocí Ducha svatého toužíme podat pramen pravé radosti, nikoli plytké a prchavé radosti, ale takové, která plyne z vědomí, že pouze Pán Ježíš má slova věčného života (srov. Jan 6,68).

„Mater Verbi et Mater laetitiae“

124. Tento vnitřní vztah mezi Božím Slovem a radostí je nám ostatně plně zřejmý právě v Matce Boží. Připomeňme slova svaté Alžběty: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1,45). Maria je blahoslavená, protože má víru, uvěřila a v této víře přijala do vlastního lůna Boží Slovo, aby jej darovala světu. Radost obdržená od Slova se nyní může šířit na všechny, kteří se ve víře nechají změnit Božím Slovem. Lukášovo evangelium nám představuje toto tajemství naslouchání a radosti dvěma texty. Ježíš prohlašuje, že „moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boží slovo“ (8,21). A při zvolání jedné ženy ze zástupu, která chce velebit lůno, které ho nosilo a prsy, které ho kojily, Ježíš zjevuje tajemství pravé radosti: „spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho“ (11,28). Ježíš tak ukazuje pravou velikost Marie a tak otevírá i každému z nás možnost onoho blahoslavenství, které se rodí ze slyšeného a uskutečňovaného Slova. Proto všem křesťanům připomínám, že náš osobní a komunitní vztah k Bohu závisí na umocnění naší důvěrnosti ve vztahu k Božímu Slovu. Obracím se nakonec ke všem lidem i k těm, kteří jsou od církve vzdáleni, opustili víru anebo nikdy neslyšeli zvěst o spáse. Pán praví všem: „Hle stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě.“ (Zjev 3,20).
Každý náš den ať je utvářen opakovaným setkáním s Kristem, Slovem Otce, jež se stalo tělem: On je na počátku i na konci a „všechny věci jsou v něm“ (srov. Kol 1,17). Ztišme se a naslouchejme Pánovu slovu, abychom jej rozjímali, aby v nás účinným působením Ducha svatého nadále přebývalo, žilo a mluvilo v nás po všechny dny našeho života. Tak bude církev neustále obnovována a omlazována díky Pánovu Slovu, které trvá na věky (srov. 1 Petr 1,25; Iz 40,8). Tak budeme moci i my vejít do velkého snubního dialogu, kterým se končí Písmo svaté: „Duch i nevěsta volají:»Přijď!« Ten, kdo to dosvědčuje, říká: »Ano, přijdu brzy!« Amen, přijď, Pane Ježíši. Milost Pána Ježíše buď se všemi!“ (Zjev 22,17.20-21).

Dáno v Římě u sv. Petra v den památky sv. Jeronýma 30. září 2010, v šestém roce mého pontifikátu
Benedikt XVI.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV