Kongregace pro nauku víry: Papežova slova o prezervativu nic nemění na církevním učení

22.12.2010 

Při příležitosti publikace knihy rozhovorů Benedikta XVI. Světlo světa se rozšířily různé nesprávné interpretace, které vyvolaly zmatek ohledně postoje katolické církve k některým otázkám sexuální morálky. Myšlenky papeže byly nezřídka zneužity pro cíle a zájmy vzdálené smyslu jeho slov, což je jasné po přečtení celé kapitoly, ve které je zmiňována lidská sexualita. Zájem Svatého otce je jasný: znovu najít velikost Božího záměru se sexualitou a zároveň se vyhnout jejímu dnes rozšířenému banalizování.

Některé interpretace prezentovaly slova papeže jako tvrzení, která jsou v rozporu s morální tradicí církve. Byly to hypotézy, které někteří přivítali jako pozitivní obrat a jiní je přijali s obavami, jako by šlo o přelom v učení o antikoncepci a v církevním postoji k boji proti AIDS. Papežova slova, která poukazují na závažně neuspořádané jednání jakým je prostituce (srov. Světlo světa, první italské vydání, listopad 2010, str. 170-171), ve skutečnosti nepředstavují změnu morální nauky ani pastorační praxe církve.

Jak vyplývá z přečtení zmíněné pasáže, Svatý otec nehovoří o manželské morálce ani o morální normě, týkající se antikoncepce. Pavel VI. v čl. 14 encykliky Humanae vitae uvedl dostatečně přesnými výrazy tradiční normu církve, když napsal, že je "vyloučen jakýkoliv zásah, který buď vzhledem k předvídanému manželskému styku nebo při jeho uskutečňování či v průběhu jeho přirozených následků zamýšlí jako cíl nebo jako prostředek znemožnit zplození života". Názor, který by se mohl ze slov Benedikta XVI. odvodit, že totiž v některých případech je možné uchýlit se k použití prezervativů, aby se zabránilo nechtěnému těhotenství, je zcela svévolný a neodpovídá ani jeho slovům, ani jeho myšlení. V této souvislosti papež naopak navrhuje cesty humánně i eticky schůdné, na kterých jsou pastýři povoláni dělat "více a lépe" (Světlo světa, str. 206), protože zcela respektují neoddělitelný vztah sjednocujícího a prokreativního významu každého manželského styku eventuálním využitím metod přirozené regulace plodnosti s ohledem na odpovědné početí.

Co se týká zmíněné pasáže, Svatý otec hovořil o diametrálně odlišném případu prostituce, tedy o jednání, které křesťanská morálka vždy považovala za velmi nemorální (srov. Druhý vatikánský koncil, pastorální konstituce Gaudium et spes, čl. 27; Katechismus katolické církve čl. 2355). Doporučení celé křesťanské tradice ? a nejen té ? ohledně prostituce lze shrnout slovy sv. Pavla: "Utíkejte před smilstvem" (1 Kor 6,18). S prostitucí je třeba bojovat a instituce církve, občanské společnosti a státu se musí zasadit za osvobození osob do toho zapojených.

Zde je třeba zdůraznit, že v důsledku současného rozšíření AIDS v mnoha oblastech světa se problém prostituce ještě zdramatizoval. Ten, kdo ví, že je nakažen virem HIV a že by tedy mohl přenášet infekci, se dopouští těžkého hříchu nejen proti šestému, ale i proti pátému přikázání, protože vědomě vystavuje život druhého člověka nebezpečí s dopadem i na veřejné zdraví. V souvislosti s tím Svatý otec jasně říká, že prezervativy nenahrazují "autentické a morální řešení" problému AIDS a také že "soustředit se pouze na prezervativ znamená banalizovat sexualitu", protože není zájem čelit lidské bídě, která je základem přenosu této pandemie. Kromě toho je nesporné, že ten, kdo se uchýlí k použití prezervativu, aby snížil ohrožení života druhé osoby, usiluje o omezení zla, kterého se dopouští svým chybným jednáním. V tomto smyslu Svatý otec zmiňuje, že použití prezervativů "s úmyslem snížit nebezpečí nákazy může znamenat první krok na cestě, která povede k jinak prožívané, lidštější sexualitě". Jde o postřeh, který zcela odpovídá jinému tvrzení Svatého otce: "To není ten správný a skutečný způsob jak čelit nešvaru HIV."

Někteří lidé interpretovali slova Benedikta XVI. tak, že se odvolávali na teorii tzv. "menšího zla". Tato teorie nicméně tíhne ke zcestným interpretacím proporcionalismu (srov. Jan Pavel II., encyklika Veritatis splendor, čl. 75 ? 77). Skutek, který je co do svého předmětu špatný, i když je menším zlem, nelze dovoleně chtít. Svatý otec neřekl, že prostituci za použití prezervativu si lze vybrat jako menší zlo, jak to někdo tvrdil. Církev učí, že prostituce je nemorální a musí se s ní bojovat. Pokud někdo sice provozuje prostituci a ještě k tomu je nakažen HIV, ale usiluje o snížení nebezpečí nákazy i pomocí prezervativů, může to být první krok k úctě k životu druhých, i když zlo prostituce zůstává v celé své závažnosti. Taková vyhodnocení jsou v souladu s tím, co teologicko-morální tradice církve podporovala i v minulosti.

Členové a instituce katolické církve vědí, že v boji proti AIDS je třeba být nablízku lidem, pečovat o nemocné a vést všechny k tomu, aby mohli žít v předmanželské čistotě i ve věrnosti manželskému slibu. S ohledem na to je třeba zříci se i takových jednání, která banalizují sexualitu, protože ? jak říká papež ? právě to je nebezpečí, kvůli kterému tolik lidí už nevidí v sexualitě projev své lásky. "Proto i boj proti banalizaci sexuality je součástí velkého úsilí, aby byla sexualita kladně hodnocena a mohla být prožívána ve svém pozitivním dopadu na lidskou bytost v její celistvosti." (Světlo světa, str. 170).

Milan Glaser

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.