21.1.2011 

Benedikt XVI. se dnes setkal ve Vatikánu s vedením a příslušníky římského oddělení italské policie, tzv. Questury. Na začátku nového kalendářního roku přišli navštívit římského biskupa ti, kteří bdí nad bezpečností a pořádkem ve městě. V aule blahoslavenství nad atriem baziliky svatého Petra se jich sešlo na dvanáct set. Svatý otec je všechny vřele pozdravil, včetně rodinných příslušníků, zejména dětí, a vyslovil jim své poděkování a uznání za službu, kterou konají pro město, jehož je biskupem. Svou promluvu papež zaměřil na změny, kterými prochází ?věčné město? a kterých jsou v první řadě svědky zejména policisté. Tyto změny, řekl Benedikt XVI., jsou vyvolány především chatrným stavem ekonomiky a sociální oblasti, což je vyostřeno také jakýmsi oslabeným vnímáním etických principů, na kterých stojí právo a osobní mravní postoje.

?Náš svět se všemi svými nadějemi a možnostmi zároveň působí dojmem, že morální konsensus se vytrácí a v důsledku toho nemohou základní struktury lidského soužití plně fungovat. U mnohých se proto vyskytuje pokušení myslet si, že pořádkové síly, bránící občanskou společnost jsou odsouzeny k neúspěchu. Tváří v tvář tomuto pokušení musíme my, křesťané zvláště, nalézt novou rozhodnost ve vyznávání víry a konání dobra, abychom nadále a s odvahou byli nablízku lidem v jejich radostech a utrpeních, ve šťastných i temných chvílích pozemské existence.

V naší době byla dána velká důležitost subjektivní dimenzi bytí. To je na jedné straně dobré, protože to dovoluje klást člověka a jeho důstojnost do středu pozornosti jak v myšlení, tak v dějinném konání. Nikdy však netřeba zapomínat, že člověk nachází svou nejhlubší důstojnost v laskavém pohledu Boha, ve vztahu k Němu. Pozornost k subjektivní dimenzi je také dobrá, zdůrazňuje-li hodnotu lidského svědomí. Tady však spočívá velké riziko, protože v moderním myšlení se vyvinula reduktivní vize svědomí, podle níž neexistují objektivní opěrné body při určování toho, co je platné a co je pravdivé, nýbrž každý jedinec se svými tušeními a zkušenostmi je vlastním kritériem. Každý tedy vlastní svoji pravdu, svoji vlastní morálku. Nejzřetelnějším důsledkem toho je, že náboženství a morálka jsou odsouvány do oblasti subjektu, do soukromí, tzn. že víra, její hodnoty a její skutky už nemají právo na své místo ve veřejném životě. Společnost tak na jedné straně přikládá důležitost pluralismu a toleranci a na druhé straně náboženství postupně vytlačuje na okraj, pokládá jej za bezvýznamné a v určitém smyslu za něco, co je cizí občanskému světu; jakoby bylo zapotřebí jeho vliv na život člověka omezovat.

Naproti tomu, pro nás křesťany spočívá pravý význam svědomí ve schopnosti uznat pravdu a ještě předtím možnosti vnímat její nárok, hledat ji a nalézt. Člověk se musí otevřít vůči pravdě a dobru, aby je mohl přijmout svobodně a vědomě. Lidská osoba je ostatně výrazem plánu lásky a pravdy. Bůh ji takříkajíc naplánoval včetně její niternosti a svědomí, aby z něj mohla přijímat směrnice pro pěstování a růst sebe samé i lidské společnosti.?

Nové výzvy, které se objevují na horizontu, řekl dále Benedikt XVI., požadují, aby se Bůh a člověk znovu setkali, aby společnost a veřejné instituce znovu nalezly svou ?duši?, své duchovní a morální kořeny, aby daly novou soudržnost nosným etickým a právním hodnotám a tím i praktickému konání. Křesťanská víra a církev nikdy nepřestanou nabízet svůj přínos k prosazování společného dobra a autentického lidského pokroku. Náboženský rozměr a duchovní služba, které církev a stát na základě platných normativ poskytují také personálu italské policie svědčí o neustálé plodnosti tohoto setkání.

Řekl mimo jiné Benedikt XVI. na audienci pro velitelství římského okrsku italské policie.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.