Životní program za osvobození od falešných hodnot

30.1.2011 

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
Tuto čtvrtou neděli v mezidobí podává evangelium první velkou Pánovu promluvu k lidu shromážděnému na malebných návrších u Galilejského jezera. ?Když Ježíš uviděl zástupy ? píše svatý Matouš ? vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je? (Mt 5,1-2). Ježíš jako nový Mojžíš ?zaujímá místo na hoře - ?učitelském stolci? - (Ježíš Nazaretský, Brno 2007, str. 58) a prohlašuje ?blahoslavenými? chudé v duchu, plačící, milosrdné, toužící po spravedlnosti, čisté srdcem a pronásledované (srov. Mt 5,3-10). Nejedná se o novou ideologii, ale o učení, které pochází shůry a dotýká se lidství, právě toho lidství, které Pán svým vtělením přijal, aby jej spasil. Proto je ?horské kázání směřuje do šíře a dáli světa v přítomnosti i budoucnosti? a přece jen je k jeho pochopení a žití nutné následování Ježíše, putování s Ním? (Ježíš Nazaretský, str. 60 Blahoslavenství jsou novým životním programem za osvobození od falešných hodnot světa a otevření se pravým dobrům, přítomným i budoucím. Když totiž Bůh potěšuje, sytí hlad po spravedlnosti, stírá slzy lkajících, znamená to, že kromě citlivé odměny dané každému otevírá nebeské království. ?Blahoslavenství jsou přenesením kříže a vzkříšení do každodenní existence učedníků? (ibid., 97). Odrážejí život Božího Syna, který se nechává pronásledovat, pohrdat až k odsouzení na smrt, aby lidem byla darována spása.

Jeden starověký poustevník praví: ?Blahoslavenství jsou dary Boží, které máme učinit velkými jimi samotnými a odměnami, které z nich plynou, totiž nebeským královstvím v budoucím světě, útěcha tady, plnost veškerého dobra a milosrdenství od Boha? až se jednou staneme obrazem Krista na zemi? (Petr Damašský, in Filocalia, vl. 3, Torino, 1985, str. 79). Evangelium o blahoslavenství je komentováno samotnými dějinami církve, dějinami křesťanské svatosti, protože ? jak píše svatý Pavel ? ?ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které má svět za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou ?něco?? (1 Kor 1,27-28). Proto se církev nebojí chudoby, pohrdání a pronásledování uprostřed společnosti, která je často přitahována materiálním blahobytem a světskou mocí. Svatý Augustin nám připomíná že ?užitek nepřináší trápení se těmito zly, nýbrž jejich snášení pro Ježíšovo jméno, a to nejenom s klidem, ale i s radostí (De sermone Domini in monte, I,5,13).

Drazí bratři a sestry, vzývejme Pannu Marii, po výtce blahoslavenou, a prosme o sílu hledat Hospodina (srov. Sof 2,3) a následovat jej na cestách blahoslavenství vždycky s radostí.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.