24.2.2011
Tak znělo téma přednášky, pořádané francouzským kulturním institutem sv. Ludvíka v Římě, o životě a díle slavného amerického malíře, grafika, filmového tvůrce, manažera skupiny Velvet Underground a vůdčí osobnosti tzv. pop artu, amerického uměleckého směru, který kulminoval v 60. letech minulého století. O přednášce referoval vatikánský deník Osservatore Romano (23.2.2011). Andy Warhol je totiž pokládán za představitele vyhroceně sekularistického chápání umělecké tvorby, zbavené jakéhokoli odkazu na sakrální dimenzi existence.
Tento extravagantní umělec pocházel z rodiny, která emigrovala koncem 20. let z východního Slovenska do Spojených států amerických, kde se Andrew Warhola, jak zní jeho pravé jméno, stal později proslulou osobností hýčkanou světovými médii. Teprve po jeho smrti roku 1987 vyšla najevo jeho druhá tvář či přímo skrytá osobnost, která byla ku podivu mnohých hluboce nábožensky založená. Andy Warhol se téměř denně účastnil byzantské liturgie ve svém rodném Pittsburghu v kostele sv. Jana Zlatoústého, kde byl také pokřtěn, a později, když už jako věhlasný umělec žil v New Yorku, přicházel na mši do římsko-katolické katedrály sv. Patrika na Manhattanu. Věnoval se charitě nejenom formou finančních dotací, které mohl snadno poskytovat z nemalých výdělků za svou tvorbu, ale také tím, že osobně chodil obsluhovat bezdomovce do výdejny pokrmů v jednom charitním centru. Americký umělec, jehož tvorba byla oslavována také tzv. osmašedesátnickým hnutím západní Evropy, žil osamoceně v bytě vyzdobeném ikonami, velkým krucifixem a sochou Vzkříšeného Krista. Tyto okolnosti jeho soukromého života média v jeho době nejenom neobjevila, ale zjevně a navzdory četným interview ani objevit nechtěla.
V poslední době však vyšla na světlo ještě jedna skutečnost. Je jí zápis v umělcově deníku z roku 1980. Pobýval tehdy v Neapoli jako host galeristy Lucia Amelia, kterého Andy Warhol opakovaně žádal, aby mu zprostředkoval setkání s Janem Pavlem II. Došlo k němu 2. dubna na náměstí sv. Petra při středeční generální audienci. Ze setkání s papežem se zachovala fotografie a Andy Warhol si do svého deníku poznamenal, že mu papež stisknul ruku oběma dlaněmi, což vnímal jako požehnání. Z dojemné fotografie probleskují jejich vzájemné sympatie.
Francouzský kunsthistorik Alain Cueffa poukázal ve zmíněné přednášce na to, že vzhledem k tomu, co víme dnes o tomto slavném americkém umělci slovenského původu, lze dojít k závěru, že zřejmě trpěl poruchou rozštěpení osobnosti. Dokázal se prezentovat jako nezúčastněný a vůči všemu indiferentní egocentrik, spokojený sám se sebou, ale zdaleka to nebyla celá jeho osobnost. Nezbývá tedy než se ptát, říká francouzský znalec postmoderního umění: který z oněch dvou Andy Warholů byl více autentický? Jisté je to, že světská média si vybrala a oblíbila jenom toho prvního, a ponechala přitom úplně bez zájmu tvorbu posledních let Warholova života, v níž se umělec odklonil od oslavování konzumního životního stylu a hledal cestu zpět k výrazovým formám onoho transcendentního smyslu života, který nikdy nepřestal hledat.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.