Rádio Vaticana

Benedikt XVI. přijal členy Papežské akademie Pro život

26.2.2011

Benedikt XVI. dnes přijal členy Papežské akademie Pro život na závěr jejich výročního plenárního zasedání. Mezi 250 členy této Papežské akademie jsou tři zástupci z České republiky (Prof. Petr Hach, prof. Květoslav Šipr a prof. Jaroslav Šturma). Na letošním zasedání, které otevřel nově jmenovaný předseda, španělský biskup Ignacio Carrasco de Paula, se projednávala dvě témata: otázka ?post-interrupčního syndromu? a problematika ?biologických bank pupečních šňůr?, užívaných k získávání kmenových buněk pro vědecké bádání.

K oběma tématům se ve své promluvě vyjádřil Benedikt XVI. Větší pozornost přitom věnoval tématu post-interrupčního syndromu, tedy vážného psychického zranění, které se často vyskytuje u žen, které podstoupily interrupci na vlastní žádost. Tento syndrom, poznamenal papež, prozrazuje nepotlačitelný hlas mravního svědomí a těžké zranění, které člověk utrpí, jakmile se svým jednáním odchýlí od vrozeného povolání lidské bytosti k dobru.

?V této souvislosti by bylo užitečné zaostřit pozornost také na nezřídka zatemněné svědomí otců dětí, kteří ponechávají těhotné ženy o samotě. Mravní svědomí ? jak učí Katechismus katolické církve ? je ?soud rozumu, kterým lidská osoba poznává mravní hodnotu konkrétního činu, který se chystá vykonat, který právě koná anebo vykonala? (č.1778). Je totiž úkolem mravního svědomí rozlišovat dobro od zla v různých existenciálních situacích, aby se na základě tohoto soudu mohl člověk svobodně orientovat k dobru.?

Těm, kdo by chtěli popírat existenci mravního svědomí člověka, pokračoval Benedikt XVI., a redukovat jeho hlas na výsledek externí podmíněnosti nebo na čistě emotivní jev, je zapotřebí připomenout, že mravní kvalita lidského jednání není zevnější či volitelná hodnota, není ani nárokem křesťanů či věřících, nýbrž spojuje všechny lidské bytosti.

?Ve svědomí celý člověk ? rozumem, emotivitou i vůlí ? uskutečňuje své povolání k dobru, takže volba dobra nebo zla v konkrétních situacích hluboce poznamenává lidskou osobu v každém výrazu jejího bytí. Pokud člověk jedná v rozporu s pokyny vlastního svědomí, utrpí zranění celá jeho bytost. Nicméně, i když člověk odmítne pravdu a dobro, které mu Stvořitel nabízí, Bůh jej neopouští, nýbrž prostřednictvím hlasu svědomí, jej nadále hledá a promlouvá k němu, aby uznal svůj omyl a otevřel se Božímu milosrdenství, jež je schopné uzdravit jakékoli zranění.?

Zejména lékaři, poznamenal Benedikt XVI., se nemohou vyhnout vážnému úkolu bránit před mylným svědomím mnohé ženy, které si myslí, že v interrupci naleznou řešení rodinných, ekonomických a sociálních těžkostí nebo zdravotních problémů svého dítěte.

?Zvláště v této posledně jmenované situaci je žena často přesvědčena, někdy i od samotných lékařů, že interrupce představuje nejenom mravně dovolený, ale dokonce ?terapeuticky? nezbytný úkon, aby předešla utrpení dítěte či rodiny, a ?zbytečně? nezatěžovala společnost. Na kulturním pozadí, jež je charakterizováno zatemněním smyslu života a ve kterém došlo ke značnému oslabení všeobecného vnímání mravní závažnosti interrupce a další forem útoků na lidský život, je po lékařích vyžadována nemalá statečnost, mají-li nadále tvrdit, že interrupce neřeší nic, nýbrž zabíjí dítě, poškozuje ženu, zaslepuje svědomí otce dítěte a často ničí rodinný život.?

Stejný úkol však podle Benedikta XVI. náleží nejenom lékařům a zdravotníkům, ale celé společnosti, která se má zasazovat za obranu lidského života. Svatý otec poukázal také na nezbytnost pokračovat v poskytování odborné pomoci na rovině psychologické i duchovní všem ženám, které podstoupily interrupci, jak se to ostatně již děje na mnoha úrovních křesťanského společenství. Citoval v této souvislosti také chápavá slova církevního učitelského úřadu z encykliky Jana Pavla II. Evangelium vitae (č.99).

Milan Glaser