Rádio Vaticana

Papežova vize Evropy

24.3.2004

?Když dnes smím přijmout tuto Cenu, udělenou mimořádně a jedinečně, činím tak s vděčností Všemohoucímu Bohu, který naplnil evropské národy duchem smíření, pokoje a jednoty,? řekl Jan Pavel II. v úvodu svého projevu k představitelům výboru ceny Karla Velikého a dalším hostům.

Připomněl dále, že Karel Veliký byl už svými současníky nazýván Otcem Evropy, právě proto, že šťastně dokázal spojit klasickou antickou kulturu s křesťanskou vírou a s tradicemi národů, které tvořily jeho impérium. Dnes má evropská jednota také další otce, uvedl Jan Pavel II. a poděkoval všem, kdo nasazují své síly ve službě růstu společného Evropského domu, založeného na hodnotách předávaných křesťanskou vírou a západní kulturou. Upozornil dále, že Svatý stolec vždycky podporoval proces evropské integrace. Za ideu sjednocené Evropy se otevřeně vyslovil roku 1948 už Pius XII.

Jakou Spojenou Evropu bychom chtěli? Ptá se papež a ve své odpovědi představuje svou vizi Evropy. Vizi, kterou chce odkázat příštím generacím ? proto ji přinášíme v plném znění:

?Myslím na Evropu bez egoistických nacionalismů, ve které jsou národy považovány za živá centra kulturního bohatství, která si zaslouží být hájena a podporována k dobru všech. Myslím na Evropu, ve které úspěchy vědy, ekonomie a sociálního blahobytu nesměřují k prázdnému konzumismu, ale slouží každému potřebnému člověku a solidární pomoci těm zemím, které usilují o dosažení sociální jistoty. Kéž se Evropa, která v dějinách trpěla mnoha krvavými válkami, stane aktivním nositelem pokoje ve světě!
Myslím, na Evropu, jejíž jednota by se zakládala na pravé svobodě. Náboženská svoboda a sociální svobody vyrostly jako vzácné plody na půdě křesťanství. Bez svobody není odpovědnosti: ani před Bohem ani před lidmi. Zvláště po II. Vatikánském koncilu církev chce dát široký prostor svobodě. Moderní stát si je vědom toho, že nemůže být právním státem, pokud nechrání a nepodporuje svobodu občanů v jejich individuálním i kolektivním rozměru.
Myslím na Evropu spojenou díky úsilí mladých lidí. Mladí si navzájem velmi snadno rozumějí napříč geografickými hranicemi! Jak ale může vzniknout mladá generace, otevřená pro všechno pravdivé, dobré a šlechetné, proto, co je hodné oběti, když v Evropě rodina už není institucí otevřenou životu a nezištné lásce? Rodina, jejíž nedílnou součástí jsou také staří lidé, kteří vidí to, co je důležité, totiž aktivní zprostředkování hodnot a smyslu života.
Evropa, kterou mám na mysli je politickou, respektive duchovní jednotou, ve které křesťanští politici všech zemí jednají s vědomím lidského bohatství, které s sebou nese víra ? totiž muže a ženy, kteří usilují, aby hodnoty přinášely plody, a slouží všem, aby se Evropa stala místem pro člověka, na kterém září Boží tvář.
To je sen, který nesu v srdci a který chci při této příležitosti svěřit Vám a příštím generacím.?

To byla slova Svatého otce při předání Mimořádné ceny Karla Velikého.

Dodejme ještě, že slavnostního aktu se zúčastnili někteří držitelé ceny z minulých let. Mezi nimi zakladatel komunity v Taizé Bratr Roger či bývalý německý prezident Walter Scheel. Letošní řádná cena byla přiznána předsedovi Evropskému parlamentu Patu Coxovi.

***

Cena Karla Velikého je jedním z nevyšších evropských ocenění. Od roku 1950 ji uděluje město Cáchy. Udělována je za zásluhy o proces sjednocení Evropy. Mezi laureáty cen jsou Konrád Adenauer (1954), Evropská komise (1969), španělský král Juan Carlos I. (1982), Francois Mitterand a Helmut Kohl (1988), Václav Havel (1991), nizozemská královna Beatrix.

Cenu tvoří 5000 euro, diplom a medaile, na které je nestarší cášská pečeť, z XII. století. Jan Pavel II. obdržel poprvé tzv. ?Mimořádnou mezinárodní cenu Karla Velikého?. Její součástí není finanční obnos.

Johana Bronková