Rádio Vaticana

Nejhlubším důvodem radosti je osvobození

3.4.2011

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
Postní doba, kterou prožíváme je zvláštním časem milosti, během něhož můžeme zakoušet dar vlídnosti Pána vůči nám. Liturgie této neděle, zvané Laetare, vybízí k radosti, jak to vyjadřuje vstupní antifona eucharistické bohoslužby: ?Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se proměňuje v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.? (srov. Iz 66,10-11). Co je nejhlubším důvodem této radosti? Říká nám to dnešní evangelium, ve kterém Ježíš uzdravuje slepého od narození. Otázka, kterou klade Pán tomu, který byl slepým je vrcholem celého vyprávění: ?Věříš v Syna člověka?? (Jan 9,35). Ten rozpozná znamení, které Ježíš způsobil, a přechází od světla očí ke světlu víry: ?Věřím, Pane!? (Jan 9,38). Stojí za pozornost způsob, jakým prostý a upřímný člověk postupuje na cestě víry: nejprve potkává Ježíše jako jakéhokoli jiného ?člověka?, potom jej pokládá za ?proroka? a nakonec se mu otevírají oči a prohlašuje jej za ?Pána?. Oproti víře uzdraveného slepce stojí zatvrzelost srdce farizeů, kteří nechtějí přijmout zázrak, protože odmítají uznat Ježíše za Mesiáše. Zástup se pozastavuje, aby nad událostí diskutoval, zaujímá však odstup a zůstává lhostejným. A sami rodiče slepce jsou přemoženi strachem z toho, co si pomyslí druzí.

A jaký postoj k Ježíši zaujmeme my? V důsledku Adamova hříchu jsme se také narodili jako ?slepí?, ale křtem jsme byli osvíceni Kristovou milostí. Hříchem bylo lidstvo zraněno a odsouzeno k temnotě smrti, ale v Kristu září novost života a cíl, ke kterému jsme povoláni. Oživeni Duchem svatým dostáváme v Kristu sílu přemáhat zlo a konat dobro. Křesťanský život je vlastně neustálým přizpůsobováním se Kristu, obrazu nového člověka, abychom dosáhli plného společenství s Bohem. Pán Ježíš je ?světlo světa? (Jan 8,12), protože v Něm ?zazářilo poznání Boží velebnosti? (srov. 2 Kor 4,6), která ve složitém tkanivu dějin nadále zjevuje smysl lidské existence. Předání svíce, zapálené od Velikonočního paškálu, symbolu vzkříšeného Krista, je v obřadu křtu znamením, které pomáhá porozumět tomu, co nastává v této svátosti. Nechá-li se náš život osvítit tajemstvím Krista, zakusí radost, že je osvobozen od všeho, co ohrožuje jeho plnou realizaci. V těchto dnech, kdy se připravujeme na Velikonoce, oživme v sobě dar obdržený křtem, onen plamen, jemuž někdy hrozí, že bude uhašen. Živme jej modlitbou a láskou k bližnímu.

Panně Marii, Matce církve, svěřme postní putování, aby se všichni mohli setkat s Kristem, Spasitelem světa.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV