Rádio Vaticana

Ideologie eugenizmu a UNESCO

3.4.2011

Z vystoupení Fabrice Hadjadj na „nádvoří národů“

Setkání věřících a nevěřících, tzv. nádvoří národů, které se konalo minulý týden v Paříži z iniciativy Benedikta XVI., proběhlo na několika úrovních. Jednou z nich byl úvodní diskusní večer v pařížském sídle UNESCA, kulturního odboru OSN, za nemalé účasti vysokých funkcionářů a diplomatů této instituce. Jeho průběh kupodivu nevyvolával spánek, jak poznamenává jeden z účastníků, italský novinář Sandro Magister. Byl však s výjimkou katolických sdělovacích prostředků obestřen mediálním mlčením. Zřejmě ne bezdůvodně. Italského novináře upoutalo především vystoupení francouzského filosofa Fabrice Hadjadjiho o transhumanismu. Tento filosof židovského původu s arabským jménem a katolík vyznáním ve své nedlouhé přednášce směle demaskoval ideologii eugeniky UNESCA, jak ji zastával první generální ředitel této instituce, Julian Huxley (1887-1975).

Slůvko transhumanismus, poznamenává Hadjadj, vynalezl Dante, když v Božské komedii pravil, že člověk je učiněn, aby „trasumanar“, překračoval lidské. Biolog Julian Huxley, bratr slavného spisovatele Aldouse, použil slovo transhumanismus poprvé roku 1957. Avšak ve smyslu zcela protichůdném než Dante. Mimochodem tím však vyjevil jedinou alternativu pokroku, kterou dnešní moderní svět nabízí a která se, bohužel, příliš neliší od mrazivé vize utopického sci-fi světa, který vykresloval ve svých románech Aldous Huxley jako např. Konec civilizace (A Brave New World).

Myšlenkový odkaz biologa Juliana Huxleyho je maximálně koherentní. Již v roce 1941, tedy v době, kdy nacisté posílali do plynu psychicky nemocné osoby, prohlásil totiž budoucí generální ředitel UNESCA: „Až budou plně zabezpečeny důsledky, které implikuje evolucionistická biologie, stane se eugenika nevyhnutelně integrující součástí budoucího náboženství či cítění, ať už to nazveme jakkoli, které pak zaujme místo organizovaného náboženství.“ Když Huxley roku 1947 už stál v čele UNESCA, publikoval toto prohlášení znovu, aniž by změnil jediné slovo. Huxley byl zajisté antinacista, sociální demokrat a také odpůrce rasismu, což mu ovšem nebránilo tvrdit v témže textu, že „považuje za absolutně pravděpodobné, že autentičtí negři mají průměrnou inteligenci mírně nižší než bílí nebo žlutí“.

„Julian Huxley tedy přišel s nárokem nahradit tradiční náboženství biotechnologiemi. Nejde o to, pranýřovat jej, podotknul v sídle UNESCA Fabrice Hadjadj: Chtěl bych však poukázat na ideologii, která je tak rozšířena, že neušetřila ani tuto instituci, a měla tak slavného představitele, jakým byl její první generální ředitel. V roce 1957 vynalézá tento biolog podstatné jméno „transhumanismus“, aby nemusel používat slovo eugenizmus, tedy slovo, které zkompromitovali nacisté. Nicméně, chce jím vyjádřit totéž: vykoupení člověka prostřednictvím techniky.“ Zmíněný text z roku 1957 líčí tento nový princip takto: „Kvalita osob, a nejenom kvantita, je tím, čeho musíme dosáhnout. Proto je nezbytné soustředit politiku na to, aby se zabránilo růstu populace, která maří všechny naše naděje na lepší svět.“ Tento lepší svět Juliana nepříliš liší od toho, který líčil jeho bratr Aldous. Jde v něm o vylepšování „kvality“ jedinců podobně jako se vylepšuje „kvalita“ produktů, což také znamená eliminovat či zabránit narození každého, kdo by se jevil jako nenormální či defektní.

„Chápete tedy, ptal se Fabrice Hadjadj účastníků pařížského setkání věřících a ateistů, že ve hře je samotná definice člověka? Otázka proto zní: Jak realizovat onu předponu „trans“, onen transhumanismus“ Kulturou a otevřeností vůči transcendentnu anebo technikou a genetickou manipulací? UNESCO je světová organizace určená k tomu, aby hájila a rozvíjela kulturu. Jako každá soudobá organizace je však pohlcena logikou technokracie, totiž touhou spíše řešit problémy než poznávat tajemství. Důkazem toho je dvojakost přítomná u jejího prvního generálního ředitele. Moje prostá otázka tedy zní: máme si za ředitele zvolit Juliana Huxleyho nebo Dante Alighieriho? Spočívá velikost člověka v technické snadnosti života? Anebo v této roztržce, v této otevřenosti, která je výkřikem k nebi, výzvou k tomu, co nás transcenduje reálně?

Transhumanismus, ve kterém by člověk byl výrobcem, není opravdovým transhumanismem, nevytváří přesah, ale redukuje člověka na předmět určený k vysoké výkonnosti. Podivuhodnost člověka nespočívá v jeho výkonnosti. V takovém případě by totiž všichni slabí museli končit mezi odpadky. Podivuhodným je na člověku tajemství jeho překvapivé přítomnosti. Nikoli tedy jeho výkonnost, nýbrž zjevení jeho tváře, byť by byla deformovaná a patřila třeba ukřižovanému. Naše moderní doba dospěla k extrémní mezi, protože nyní máme možnost konkrétně uskutečňovat transhumanismus v kategoriích techniky a považovat lidi za produkty, které jsou z řemeslného hlediska zastaralé. Tento extrém však nabízí i milost. Dovoluje nám, abychom lépe přijímali svoje lidství, které nespočívá v horizontálním rozvoji naší moci, ale ve vertikálním povznesení naší řeči. Nejde proto ani tak o „dialog mezi věřícími a nevěřícími“, uzavřel své vystoupení v sídle UNESCA, francouzský filosof Fabrice Hadjadj. Jde o to uvědomit si, že stojíme před novou situací. Jde o to položit si otázku, týkající se samotného člověka; uznat, že to, co jej činí specifickým druhem není fakt, že je nějakým nadživočichem mocnějším než druzí, nýbrž to, že je příjemcem, který se ke každému stvoření chová s láskou, aby je slovem, modlitbou a poezií obracel k jeho tajemnému zdroji.“

Milan Glaser