Rádio Vaticana

Benedikt XVI. slavil liturgii Květné neděle

17.4.2011

Liturgií Květné neděle byl dnes zahájen Svatý týden. Pod azurovým nebem se na náměstí svatého Petra se shromáždilo více než 50 tisíc lidí, aby se účastnili působivých obřadů památky Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. Velké množství mladých lidí mezi nimi bylo dokladem toho, že tento den je také diecézním Světovým dnem mládeže. Letos už dvacátým šestým v pořadí. Mnozí přítomní v souvislosti se včerejšími čtyřiaosmdesátými narozeninami Svatého otce provolávali svoje blahopřání, když se papamobilem blížil do středu náměstí.

U obelisku, který kdysi stával v Neronově cirku a je tedy tichým svědkem mučednictví prvního papeže, zahájil Svatý otec v 9:30 liturgii obřadem žehnání ratolestí. Odtud pak po přečtení evangelia vyšlo za zpěvu dvacátého čtvrtého Žalmu liturgické procesí směrem k oltáři umístěnému na vyvýšeném prostranství před bazilikou, kde liturgie pokračovala. Po italsky zpívaných pašijích následovala promluva, v níž Benedikt XVI. mimo jiné řekl:

„Naše dnešní procesí chce být obrazem něčeho hlubšího, obrazem skutečnosti, že putujeme strmou cestou spolu s Ježíšem k živému Bohu. O tento výstup tady jde. K této cestě nás Ježíš vybízí. Ale jak máme při tomto výstupu držet krok? Copak nepřekračuje naše síly? Ano, přesahuje naše možnosti. Lidé jsou odevždy – a dnes více než jindy – naplněni touhou „být jako Bůh“ a sami dosáhnout výsosti Boží. Každý vynález lidského ducha v posledku hledá křídla, kterými by se mohl pozvednout k výsosti Bytí, aby se stal nezávislým a naprosto svobodným jako je Bůh. Lidstvo dokázalo uskutečnit tolik věcí; umíme létat. Můžeme se vidět, slyšet a mluvit spolu z jednoho konce světa na druhý. A přece je silná přitažlivost, která nás táhne dolů. Spolu s našimi schopnostmi nevzrostlo jenom dobro. I možnosti zla se zvětšily a doléhají na dějiny jako hrozivé bouře. Také naše omezení nám zůstala. Stačí pomyslet na katastrofy, které nás postihly v těchto měsících a nadále sužují lidstvo.

(Církevní) Otcové pravili, že se člověk nachází v průniku dvou gravitačních polí. Nejprve je tu přitažlivost, která nás táhne dolů, k egoismu, ke lži a ke zlu; je to tíže, která nás ponižuje a vzdaluje od výsosti Boží. Z druhé strany je síla přitažlivosti Boží lásky. Fakt, že jsme Bohem milováni, a odpověď naší lásky nás táhnou vzhůru. Člověk se nachází uprostřed této dvojí přitažlivosti, a všechno závisí na útěku před polem přitažlivosti zla a na tom, abychom se stali svobodnými a nechali se naprosto přitáhnout přitažlivostí Boha, který nám propůjčuje opravdovost, pozvedá nás a dává nám pravou svobodu.

Po liturgii Slova, na začátku eucharistické modlitby, během níž Pán vstupuje mezi nás, církev pronáší výzvu: „Sursum corda - vzhůru srdce!“ Podle biblického pojetí a pojetí Otců, je srdce oním středem člověka, ve kterém se pojí intelekt, vůle i city, tělo i duše. Onen střed, ve kterém se duch stává tělem, a tělo se stává duchem; ve kterém se vůle, cit a intelekt sjednocují při poznání Boha v lásce k Němu. Toto „srdce“ musí být povzneseno. Avšak opět: my sami jsme příliš slabí, abychom povznesli svoje srdce až k výsosti Boží. Nejsme toho schopni. Právě pýcha, že toho můžeme dosáhnout sami, nás táhne dolů a vzdaluje nás od Boha. Bůh sám nás táhne vzhůru a začal to Kristus na Kříži. Sestoupil až do extrémní níže lidské existence, aby nás táhnul vzhůru k Sobě, k živému Bohu. Ponížil se, praví nám druhé čtení. Jenom tak mohla být překonána naše pýcha: pokora Boha je extrémní formou jeho lásky a tato pokorná láska táhne vzhůru.“

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

Na závěr mše sv. pronesl Benedikt XVI. obvyklou polední promluvu před modlitbou Anděl Páně. Obrátil se přitom zejména na přítomné mladé lidi, které pozval na Světové dny mládeže, jež se budou konat v srpnu letošního roku v Madridu, a potom řekl:

„Obraťme se nyní v modlitbě k Panně Marii, aby nám pomohla prožívat tento Svatý týden v intenzivní víře. Také Maria v duchu jásala, když Ježíš naplnil proroctví a královsky vstoupil do Jeruzaléma. Její srdce však, stejně jako srdce jejího Syna, bylo již připraveno k oběti. Učme se od Ní, od Panny Věrné následovat Pána i tehdy, vede-li jeho cesta na kříž.“

Milan Glaser