Rádio Vaticana

Papežův bratr O.Georg vzpomíná na kněžské svěcení

30.6.2011

Za překrásného letního dne, 29. června 1951, bylo spolu s budoucím papežem vysvěceno ve freisingské katedrále dalších 45 kněží – mezi nimi též Georg, „Ratz - varhaník“, jak mu říkali v semináři, aby ho rozlišili od mladšího Josefa, který si získal přezdívku „Ratz-knihomol“. Mons. Georga Ratzingera se na jeho osobní vzpomínky zeptala redaktorka německé sekce Vatikánského rozhlasu, Gudrun Sailerová.

Jaké jsou vaše vzpomínky na kněžské svěcení před 60 lety?

„Je obtížné to jednoduše vysvětlit. Byl to pro nás slavný den. Připravili jsme se něj velmi dobře duchovně i prakticky. Již při našem vstupu do freisingské katedrály bylo zřejmé, že se v našich životech děje něco důležitého. Bohužel jsme téhož dne odpoledne museli z Freisingu odjet na svěcení našeho kamaráda.“

Ve vaší skupině bylo více než 40 budoucích novokněží – vzpomínáte si na ně?

„Byli jsme velmi různorodá skupina. Mnozí byli mladí, např. můj bratr byl věkem předposlední, avšak byli tam i starší novokněží. To bylo zapříčiněné válkou, která mnohým mladým zabránila v cestě ke kněžství. Navzdory věkovému rozdílu jsme byli pěkná skupina. Vyrostli jsme společně a každý z nás mohl ze svého života poskytnout něco mimořádného.“

Hovořil jste o věkovém rozdílů jednotlivých kandidátů na kněžství. Váš bratr je o tři roky mladší než vy. Cítil jste povinnost chovat se jako starší bratr nebo pro vás věk nic neznamenal?

„Věk pro mne neměl žádný význam. Můj bratr byl dostatečně zralý. Nejdůležitější pro mne bylo svěcení.“

Zároveň se studiem v semináři jste se věnoval i hudebnímu vzdělávání. Pamatujete si ještě, jaká toho dne zněla hudba a jaké písně jste zpívali při mši svaté?

„Bohužel už si to přesně nepamatuji. Byl jsem tehdy členem kněžského pěveckého sboru a při kněžských svěceních jsme zpívali stále tytéž zpěvy. Tím myslím „Venit Creator“ nebo „Christus vincit“, které se ještě dnes ve Freisingu zpívají na závěr obřadů svěcení. Bohužel si již nevzpomínám na jména skladatelů – od toho dne uběhlo hodně času.“

Schovali jste ze dne svěcení něco na památku?

„Mám ještě štólu a talár. Nic jiného zvláštního jsme si neschovali, uchovávám si spíše vzpomínku duchovního společenství.“

Kněžské svěcení je vlastně jakási svatba, kam jsou pozváni rodiče, přátelé a příbuzní. Kdo z rodiny Ratzingerových se ho účastnil?

„Byli tam naši rodiče a naše sestra. Nikdo jiný tam nebyl, pro nás byla důležitá účast rodičů a to,že rodina byla pohromadě.“

Vaše přezdívka byl Orgel-Ratz a vašemu bratrovi říkali Bücher-Ratz – varhaník a knihomol. Bylo již v den svěcení zřejmé, jakým směrem se vydají vaše životní cesty?

„Můj bratr se již věnoval teologii a bylo jasné, že se vydá tímto směrem, já jsem se orientoval na hudbu. Nebylo však zřejmé, kam nás naše povolání zavede; v den svěcení pro nás bylo nejdůležitější, abychom se stali kněžími.“

Přemýšleli jste někdy vy nebo váš bratr o vstupu do nějakého řeholního společenství?

„Nikdy jsem na to nepomýšlel a myslím, že ani můj bratr. Ale nemohu to o něm říci s jistotou.“

Je podle vás důležitější kněžské svěcení nebo volba Petrovým nástupcem?

„Kněžské svěcení je základem, i papež potřebuje tuto svátost k tomu, aby nastoupil na svůj stolec. Samozřejmě zodpovědnost a úloha Svatého otce je mnohem náročnější než postavení řadového kněze. Kněžské svěcení je v každém případě základem pro biskupské svěcení i pro volbu papežem.“

Máte v úmyslu něco zvláštního zahrát v den 60.výročí vašeho kněžského svěcení?

Už čtu špatně partituru a i ruce se nepohybují tak, jak by měly. Přichází mi na mysl hudba, kterou bych si rád poslechl. Mám mnoho nahrávek z let, kdy jsem řídil katedrální sbor „Domspatzen“ . To jsou mé nejkrásnější vzpomínky.“

Přivezl jste s sebou nějakou nahrávku, abyste si ji poslechli společně s vaším bratrem?

„Nebral jsem s sebou nic – u sebe doma má všechno, co potřebuje.“

uzavřel Georg Ratzinger rozhovor s německou redaktorkou Vatikánského rozhlasu.

Přeložila Jana Gruberová

Česká sekce RV