9.7.2011
Kardinál Schönborn ve své odpovědi na „Výzvu k neposlušnosti“ rakouské „Farářské iniciativy“ (Pfarrer-Initiative) vyzývá k jednotě a k úsilí o obnovený a kvalitnější apoštolát. „Farářská iniciativa“ se ustavila v dubnu 2006 v Sankt Pölten, kdy vydala své základní prohlášení „S naléhavou starostí“ , jehož název se sice inspiruje encyklikou Pia XI., avšak nepřítelem není vnější totalitní režim, nýbrž církev sama. K prohlášení, jehož cílem je reformovat farní společenství, se dosud připojilo 313 katolických duchovních (z toho 50 jáhnů) a podpořilo jej 112 laiků. Vloni na jaře iniciativa apelovala na papeže, aby se vzdal svého úřadu v souvislosti se skandály sexuálního zneužívání v církvi, a na podzim spolu s dalšími reformními hnutími požadovala spoluúčast na jmenování biskupů, neboť byla nespokojena s volbou příliš „prořímských“ kandidátů. O letošní Slavnosti Nejsvětější Trojice iniciativa vydala novou rezoluci, již zmíněnou „Výzvu k neposlušnosti“, v níž požaduje připuštění ženatých mužů a žen do kněžského úřadu, podávání Eucharistie bez rozdílu všem „věřícím dobré vůle“, nahrazení mše sv. bohoslužbou slova ve farnostech, kde kněží musí sloužit více nedělních mší, možnost kazatelské činnosti pro vyškolené laiky a katechety.
Vídeňský arcibiskup,kardinál Schönborn, odpověděl na výzvu 7.července v diecézním časopise „thema kirche“. Ihned v úvodu zdůraznil, že s odpovědí vyčkal, aby se nenechal strhnout hněvem a smutkem, který v něm vyvolala otevřená výzva k neposlušnosti. Jak budou v naší zemi vypadat rodiny, když bude neposlušnost považována za ctnost , dotazuje se kardinál a apeluje na kněze, aby si připomněli svůj vlastní slib poslušnosti, vkládaný do rukou biskupa, svobodně a bez donucení. Poslušnost vyžaduje přijetí boží vůle, i když se odklání od našich vlastních představ, pokračuje vídeňský arcibiskup. Iniciátoři „Farářské iniciativy“ chtějí jednat „samostatně podle svého svědomí“. Když se neposlušnost vůči papeži či biskupovi stane otázkou svědomí, je dosaženo nového stupně, který nás nutí ke zřejmému rozhodnutí, pokračuje kardinál. Svědomí je vždy třeba následovat, pokud se jedná o formované a sebekriticky zkoumající svědomí. Pokud by tedy někdo ve svém svědomí došel k přesvědčení, že „Řím“ je na nesprávné cestě, že vážně odporuje Boží vůli, musel by v nejzazším případě vyvodit jako důsledek, že již nepůjde cestou římsko-katolické církve, napsal vídeňský arcibiskup.
Výzva k neposlušnosti zpochybňuje jednotu církve. Každý kněz a celá komunita se musí rozhodnout, zda si přeje jít společnou cestou s papežem, biskupy a světovou církví, či nikoliv. K této společné cestě jsem vás vyzval ve svém pastýřském listě, píše hlava rakouské církve, a konkrétně jsem navrhl, abychom se stávali novými a lepšími Kristovými apoštoly. Z toho „svět“ pozná, zda se vyplatí Krista následovat, zda Ježíšova církev léčí. Z této perspektivy je třeba nahlížet i strukturní reformy.
Kardinál Schönborn nepovažuje výzvu k neposlušnosti za konstruktivní pomoc a poukazuje na její znevažující formulace (např. výpomoci farářů při nedělních mších jsou označovány jako „liturgická pohostinská představení“) a plánuje setkání s jejími autory. V závěru svého dopisu znovu vyzývá k jednotě, o niž Ježíš prosil Otce a za niž vydal svůj život.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.