Utrpení druhých nás otevírá ke spáse

20.8.2011 

Benedikt XVI. na setkání s postiženými mladými lidmi, Madrid

Pane kardinále, arcibiskupe Madridu,
Ctihodní bratři v biskupské službě,
Drazí kněží a řeholníci z řádu Milosrdných bratří,
Vážení představitelé,
Drazí mladí, přítomní příbuzní a dobrovolníci,

Srdečné díky za vřelý pozdrav a přijetí, které jste mi připravili. Tuto noc, těsně před modlitební vigilií spolu s mladými celého světa, kteří přišli do Madridu, aby se účastnili těchto Světových dnů mládeže, máme příležitost strávit pár společných chvil. Mohu tak vyjádřit blízkost a úctu papeže ke každému z vás, vašim příbuzným a všem lidem, kteří vás ve zdejším institutu sv. Josefa provázejí a starají se o vás.

Mládí, jak jsme připomněli na jiném místě, je věk, kdy se člověku vyjevuje život v plné šíři a plnosti jeho možností a podněcuje ke hledání nejvznešenějších cílů, které dávají životu smysl. Objeví-li se proto na obzoru mladého člověka bolest, býváme otřeseni a možná se ptáme: může být život velkolepý, když je proniknut utrpením? V této souvislosti jsem ve své encyklice o křesťanské naději napsal: „Skutečná míra lidství se podstatně určuje ve vztahu k utrpení a k trpícímu…. Společnost, která nedokáže přijmout trpící a neumí jejich utrpení sdílet a vnitřně nést svým soucitem, je společností krutou a nelidskou“ (Spe salvi, 38). Tato slova odrážejí dlouhou tradici lidskosti, která vyvěrá z oběti, v níž Kristus vydal sebe sama na kříži za nás a za naše vykoupení. Ježíš a v Jeho stopách Bolestná Matka a svatí jsou svědkové, kteří nás učí žít drama utrpení k našemu dobru a pro spásu světa.

Tito svědkové k nám promlouvají především o důstojnosti každého lidského života, stvořeného k obrazu Božímu. Žádné utrpení není schopno smazat tento božský otisk vepsaný do lidského nitra. A nejenom to. Tím že Syn Boží svobodně přijal bolest a smrt, promlouvá k nám Boží obraz i ve tváři toho, kdo trpí. Tato přednostní Pánova láska k tomu, kdo trpí, nás učí hledět na druhého průzračně a nabídnout mu kromě vnějších věcí, kterých má zapotřebí, také laskavý pohled. Ten však může vyplynout jen z osobního setkání s Kristem. Toho jste si velmi dobře vědomi vy, řeholníci, příbuzní, zdravotníci a dobrovolníci, kteří s těmito mladými denně žijete a pracujete. Váš život a odevzdanost ukazují velikost, k níž je člověk povolán: mít soucit a z lásky doprovázet trpícího jako to činí Bůh. Vaše laskavé povolání odráží evangelní výrok: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).

Na druhé straně jste také svědky nezměrného dobra, kterým je život těchto mladých pro ty, kteří jsou jim nablízku, i pro celé lidstvo. Tajemným, ale velmi reálným způsobem vzbuzuje jeho přítomnost v našich často zatvrzelých srdcích něhu, která nás otevírá ke spáse. Život těchto mladých lidí určitě proměňuje lidské srdce a proto děkujme Pánu za to, že jsme je poznali.

Drazí přátelé, naše společnost, v níž se příliš často zpochybňuje nedocenitelná důstojnost života, každého života, vás potřebuje: vy zásadně přispíváte k budování civilizace lásky, ba více, vy jste protagonisty této civilizace. Jako děti církve nabízíte Pánu své životy s jejich souženími a radostmi a ve spolupráci s Ním tak patříte „k velkému pokladu soucitu-soustrasti, který lidstvo nezbytně potřebuje“ (Spe salvi, 40).

S velkou vroucností vás na přímluvu svatého Josefa, svatého Jana z Boha a svatého Benita Menniho z celého srdce svěřuji Bohu, našemu Pánu: Kéž je On vaší silou a vaší odměnou. Na znamení jeho lásky uděluji apoštolské požehnání vám a všem vašim příbuzným a přátelům.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.