Jen ten, kdo sebe sama ztratí, nalezne

28.8.2011 

Promluva před Anděl Páně v Castelgandolfu

Drazí bratři a sestry,
V dnešním evangeliu Ježíš vysvětluje svým učedníkům, „že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.“ (Mt). V srdcích učedníků jakoby se všechno obracelo naruby! Jak je možné, aby „Kristus, Syn živého Boha“ (verš 16) mohl trpět až k smrti? Apoštol Petr se vzbouří, nepřijímá tuto cestu, chopí se slova a říká Mistrovi: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ (v. 22). Zřetelně tu vystupuje rozpor mezi Otcovým plánem láky, který jde až k darování jednorozeného Syna na kříži pro spásu lidstva, a očekáváním, přáním a plány učedníků. Stejný rozpor se objevuje i dnes, když se v realizaci vlastního života orientujeme výlučně na úspěch ve společnosti, fyzický a ekonomický blahobyt a nemáme na mysli věci božské, ale lidské (v. 23). Myslet podle světa znamená odsouvat Boha stranou, nepříjmat jeho plán lásky, či dokonce bránit mu v naplňování jeho vědoucí vůle. Proto Ježíš říká Petrovi obzvlášťe tvrdá slova: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě“ (tamtéž). Pán nás učí, že „cesta učedníků je v následování Jeho, Ukřižovaného. Ve všech třech evangelijích přece vysvětluje toto následování ve znamení kříže... jako cestu „ztrácení sebe sama“, jež je člověku nezbytné, protože bez toho není s to sám sebe nalézt“ (srov. Ježíš z Nazareta, Milano 2007, s. 333).

Stejně jako k učedníkům také k nám se Ježíš obrací s výzvou: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ (Mt) Křesťan následuje Pány, když s láskou přijímá svůj vlastní kříž, který se očím světa může jevit jako prohra a „ztráta života“ (srov. V. 25-26), s vědomím, že jej nenese sám, ale s Ježíšem, ba že se podílí na jeho vlastním darování. Boží služebník Pavel VI. napsal: „Aby z lidského srdce vykořenil hřích pýchy a ukázal Otci naprostou a synovskou poslušnost, Kristus sám tajuplně přijímá ... smrt na kříži“ (apoštolská exhortace Gaudete in Domino (9. května 1975), AAS 67, (1975), s. 300-301). Svým dobrovolným přijetím smrti Ježíš bere na sebe kříž všech lidí a stává se pramenem spásy pro celé lidstvo. Sv. Cyril Jeruzalémský komentuje: „Vítězný kříž osvítil ty, kdo byli oslepeni nevěděním, osvobodil ty, kdo byli v zajetí hříchu, přinesl vykoupení celému lidstvu“ (Catechesis Illuminandorum XIII,1: de Christo crucifixo et sepulto: PG 33, 772 B).

Poručme Panně Marii a Sv. Augustinovi, jehož památka připadá na dnešek, svou modlitbu, aby každý z nás dokázal následovat Pána na cestě kříže, nechal se proměnit Boží milostí a obnovil své smýšlení, abychom „dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé“ (Řm 12,2).

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.