Plán lásky počítá se spravedlivým potrestáním zlosynů

2.10.2011 

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,

Evangelium této neděle se končí obzvláště přísným Ježíšovým varováním, které je určeno velekněžím a starším lidu: „Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce“ (Mt 21,43). Tato slova vedou k zamyšlení nad velkou zodpovědností těch, kteří jsou povoláváni pracovat na vinici Páně, zvláště je-li jim svěřena autorita, a vybízejí k obnově naprosté věrnosti Kristu. On je „kamenem, který stavitelé odvrhli“ (srov. Mt 21,42), protože jej považovali za nepřítele zákona a za nebezpečí pro veřejný řád. Avšak On sám, odmítnutý a ukřižovaný, vstal z mrtvých a stal se „kamenem nárožním“, na němž mohou zcela bezpečně stát základy každého lidského bytí a celého světa. O této pravdě hovoří podobenství o proradných vinařích. Těm pronajal jistý člověk svoji vinici, aby mu odváděli výtěžek. Vlastníkem vinice je Bůh sám, zatímco vinice symbolizuje Jeho lid, jakož i život, který nám propůjčuje, abychom s Jeho milostí a svým úsilím konali dobro. Svatý Augustin to komentuje slovy: „Bůh nás kultivuje jako pole, aby nás učinil lepšími“ (Sermo 87, 1, 2). Bůh má pro svoje přátele plán, ale odpověď člověka, bohužel, často směřuje k nevěrnosti, která přechází k odmítnutí. Pýcha a egoismus brání uznat a přijmout dokonce i ten nejcennější Boží dar: Jeho jednorozeného Syna. Když totiž onen člověk – jak píše evangelista Matouš – „poslal svého syna, vinaři jej popadli, vyhnali ven z vinice a zabili“ (Mt 21,37.39). Bůh sám se nám dává do našich rukou, přistupuje k tomu, že se stává neproniknutelným tajemstvím slabosti a svoji všemohoucnost projevuje věrností plánu lásky, který však počítá i se spravedlivým potrestáním zlosynů (srov. Mt 21, 41).

Pevně zakořeněni ve víře na nárožním kameni, kterým je Kristus, zůstávejme v Něm jako ratolest, která nemůže přinést plody, pokud nezůstane na kmeni. Jedině v Něm, skrze Něho a s Ním roste církev, lid nové Smlouvy. Boží služebník, Pavel VI. k tomu napsal: „Prvním plodem prohloubeného vědomí církve o sobě samé je nové odhalení jejího životného vztahu s Kristem. Je to dobře známá věc, základní a neodmyslitelná, ale nikdy ne dostatečně poznaná, meditovaná a slavená“ (Ecclesiam suam, 6. srpna 1964: AAS 56, 622).

Drazí přátelé, Pán je stále nablízku, působí v dějinách lidstva a provázejí nás také jedinečnou přítomností Jeho andělé, které dnes církev ctí jako „strážce“, tedy služebníky božské péče o každého člověka. Od počátku až do hodiny smrti obklopují lidský život svou neustálou ochranou. Andělé jsou také korunou Vítězné Královny, blahoslavené Panny Marie Růžencové, která první říjnovou neděli právě v tuto chvíli ve svatyni v Pompejích a na celém světě přijímá vroucí prosbu, aby bylo potřeno zlo a zjevila se v plnosti dobrota Boha.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.