Poutě do Svaté země 1930 – 1937

29.11.2011 

Vážení posluchači a poutníci, dnes budeme pokračovat v historii našich poutí do Svaté země pořádaných Palestinským spolkem. Dozvíme se, jaké čtyři významné poutě se konaly ve 30. letech.

5. JUBILEJNÍ POUŤ r. 1930
Po dobu 3 týdnů v červenci r. 1930 se konala jubilejní 5. moravská pouť do Svaté země, která byla organizována ku příležitosti 25. výročí 1. moravské pouti a 20. výročí 2. moravské pouti do Svaté země. Zúčastnilo se jí 74 poutníků včetně mnoha kněží. Během 9 dnů pobytu poutníci navštívili svatá místa v Jeruzalémě, Betlémě, horu Tábor, Sichem (dnešní Nablus), Tiberias, Kafarnaum, Nazaret a Haifu. Jako při každé pouti měli všichni dispens od zdrženlivosti masitých pokrmů i újmy. Náhradou měli konat dobré skutky a zvláště pak almužnou podporovat křesťany ve Svaté zemi. Strážci svatých míst propůjčili poutníkům zvláštní poutnický kříž jako odznak vykonané pouti. Po četných zkušenostech z minulých let byla pouť velmi dobře organizována. V tomto roce byl sijónské svatyni věnován stříbrný kalich s obrazy svatých Cyrila a Metoděje, svatého Václava, Benedikta, Prokopa, Panny Marie Hostýnské a Krista Krále.

POUŤ V JUBILEJNÍM ROCE 1933
Palestinský spolek v Brně, který se původně jmenoval Spolek poutníků diecesí moravských do Svaté země, pořádal v červenci a srpnu r. 1933 pouť na oslavu devatenáctistého výročí vykoupení lidstva. Jubilejní rok vyhlásil papež Pius XI. Pouti, která trvala 28 dní, se zúčastnilo na 30 poutníků. Celkem 10 dní pobývali poutníci ve Svaté zemi, ostatní čas trávili ve vlaku, na lodi a zajímavých místech po cestě. Putovali z Brna vlakem přes Istanbul do Allepa, odtud auty do Damašku, dále již v Palestině do Kafarnaa, Tabghy, také putovali na horu Blahoslavenství, Tiberias, Kánu, Nazaret, horu Tábor, Naim, Sichem (Nablus), Jeruzalém, Betlém, Hebron, Ain Karem, Betánii, Jaffu, Jericho a Mrtvé moře. Zpáteční cesta pokračovala přes Káhiru a Alexandrii do Neapole, Říma a Vídně do Brna. V Římě byli poutníci přijati na audienci u Svatého otce Pia XI., kterému předali jako dar kříž z oliv z Getsemanské zahrady. Další stejný kříž byl zasazen do mahagonového dřeva a umístěn v kostele svatého Jiří v Praze na Hradčanech.

POUŤ V R. 1935 – SVĚCENÍ CYRILOMETODĚJSKÉ SMÍRNÉ KAPLE NA OLIVOVÉ HOŘE
Snad nejradostnější i nejnáročnější poutí byla pouť do Svaté země pořádaná Palestinským spolkem ku příležitosti svěcení československé smírné kaple na Olivové hoře. Konala se od poloviny července do poloviny srpna r. 1935. Cesta vedla tradičně vlakem z Brna přes Vídeň do Terstu, odtud lodí Galilea do Brindisi, na Kypr až do Jaffy a dále auty do Jeruzaléma. Poutníci přepravovali s sebou 36 beden s materiálem na zařízení kaple. Dokonce 4 dny před odjezdem Řecko všem našim kněžím odepřelo vstupní víza a pouť tak byla vážně ohrožena, vždyť z celkového počtu 49 poutníků bylo 18 kněží. I termín pouti musel být proti původnímu plánu přeložen, protože loď, kterou se mělo vyplouvat z Terstu, byla zaplněna židovskými emigranty a v původním požadovaném termínu na ní nebyla místa pro celou naši poutní skupinu. Nakonec ale vše s pomocí Boží dobře dopadlo. A tak byla v Jeruzalémě 28. července r. 1935 slavnostně vysvěcena československá Cyrilometodějská smírná kaple na Olivové hoře za přítomnosti našich poutníků, palestinského apoštolského delegáta, československého konzula, úředníků konzulátu, zástupců všech jeruzalémských řeholí a slovanských hostí z celé Palestiny. Světitelem byl pražský biskup Antonín Eltschkner a správou kaple byli pověřeni bratři z kongregace těšitelů.
Ve Svaté zemi poutníci potom dále navštívili také Betlém, Hebron, Ain Karem, Emauzy, Betánii, Jericho, Jordán, Mrtvé moře, Nablus, horu Tábor, Nazaret, Kánu, Tiberias, Kafarnaum a Tabghu. Odtud pokračovali do Damašku, zpět do Svaté země do Haify a dále lodí do Káhiry. V Egyptě navštívili také Memfis, Gízu a Alexandrii a pokračovali zpět do Evropy lodí. Přes Pyreus, Atény, Soluň, Bělehrad a Budapešť se vrátili do Brna.

POUŤ V R. 1937 KU PŘÍLEŽITOSTI SVĚCENÍ CHORVATSKÉHO OLTÁŘE VE SMÍRNÉ KAPLI NA OLIVOVÉ HOŘE
Na přelomu července a srpna r. 1937 se konala pouť do Svaté země společně s Chorvaty. Hlavním cílem bylo svěcení chorvatského oltáře blahoslaveného Mikuláše Taveliče v naší Cyrilometodějské smírné kapli (pozn. aut.: Mikuláš Tavelič byl svatořečen až v r. 1970 papežem Janem Pavlem II.). Poutníci rovněž navštívili jeruzalémského patriarchu Aloise Barlassinu ku příležitosti svěcení soch svatých Cyrila a Metoděje umístěných v patriarchálním kostele. Sochy byly darem monsignora Antonína Bartoše, čelního představitele Palestinského spolku a hlavního organizátora poutí do Svaté země.
Plodem této cesty byla myšlenka, že poutě do Svaté země se budou dle dohody se Slováky, Chorvaty a Slovinci pořádat každý rok. Navíc Poláci a Chorvaté měli v naší smírné kapli na Olivové hoře své oltáře. Další myšlenkou bylo v příštím roce přistavět patro nad kaplí a zařídit zde malý hospic pro poutníky i kněze, kteří by v Jeruzalémě studovali. A to se také podařilo.

Další pouť byla plánována na červenec r. 1938, ale pro neklid v Palestině i Evropě musela být zrušena. A tak se společná pouť s Chorvaty v roce 1937 stala poslední poutí pořádanou Palestinským spolkem. Těžkou ranou pro Spolek se stala smrt hlavního organizátora poutí monsignora Antonína Bartoše počátkem srpna r. 1939. S příchodem smutných let druhé světové války a obdobím po ní již nikdy nebyla tradice poutí do Svaté země v této míře obnovena.

Nechme na závěr dnešního pořadu zaznít slova jednoho z našich poutníků, který se zúčastnil v jubilejním roce 1933 pouti do Svaté země. Píše: „Dojem této chvíle je mocný a nevyhladitelně se vrývá do paměti … Nechce se ti ani věřit, že jsi v Jeruzalémě … A přece, je to pravda, je to skutečnost. Nitro naplňují pocity a dojmy, jichž nelze vylíčit a slovem vystihnout. Je to radost? Je to bolest? Jedno ani druhé! Nevypověditelná lítostná slast zalévá duši, svírá hrdlo, slzy se řinou po líci – a přitom je ti tak krásně, slavně, tak nevýslovně blaze…

Václava Benešová

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.