Rádio Vaticana

Cyrilometodějská smírná kaple v Jeruzalémě II.

13.12.2011

Přípravy v ČSR

Vážení posluchači a poutníci, minule jsme otevřeli téma vzniku Cyrilometodějské smírné kaple v Jeruzalémě a již víme, jak probíhaly přípravné práce ve Svaté zemi. Dnes si povíme něco o tom, jak probíhala příprava v Československu.

Jakmile byly pořízeny plány na přestavbu zakoupeného domu, začalo se uvažovat o vnitřním zařízení nové kaple a kláštera. Ústřední myšlenkou bylo v cizině důstojně reprezentovat, proto byla snaha vyzdobit kapli i salonek kláštera sbírkou našeho umění.

Oltáře byly navrženy v Brně, ale kvůli dopravě byly vyrobeny v Jeruzalémě z betlémského mramoru. Byl navržen svatostánek, svícny, kadidelnice a kropenky na zeď. Dokonce se podařilo zajistit látku na roucha, která by věrně kopírovala látky nalezené v královské hrobce v Praze na Hradčanech. Slavnostní roucha, antipendia a gobelíny upravily sestry v Řepích. Bohoslužebné nádobí pořídila státní škola v Jablonci nad Nisou. Monstrance a ciborium byly dary českých a moravských učitelek. Monsignore Bartoš, duchovní otec kaple, hledal takovou výzdobu kaple, která by něčím spojovala celou republiku, proto byly pro salonek vyrobeny v hlíně modelované katedrály všech diecézí a pro kapli znaky arcibiskupů a biskupů. Za hlavním oltářem bylo sedmidílné okno, kam byl určen obraz Panny Marie sedmibolestné a dále obrazy našich světců – sv. Cyrila a Metoděje, Václava, Vojtěcha, Jana Nepomuckého, Jana Sarkandra, Ludmily a Zdislavy. Veškeré potřebně věci byly domlouvány ve sklářských školách v Novém Boru, Jablonci nad Nisou, Železném Brodě, Hradci Králové a Brně.

Zprávy o budování kaple se objevily nejen ve spolkovém časopise Poutník jeruzalémský, ale také ve vatikánském listě Osservatore Romano. Československou veřejnost o situaci informoval i československý rozhlas a dokonce československá tisková kancelář podala zprávu, která byla zveřejněna v českých i německých listech. Kaple budila zájem nejen doma, ale také v cizině. Zájem měli krajané z Ameriky, Nizozemí, Francie a Itálie. Dokonce monsignore Černý, tehdejší vicerektor Nepomucena v Římě vyprosil zvláštní požehnání od Svatého otce. Také se přihlásili Chorvaté, se kterými se naši poutníci setkali v Jeruzalémě v r. 1933. Měli svůj poutní palestinský výbor a ten rozhodl, aby Chorvaté věnovali naší kapli vedlejší oltář zasvěcený blahoslavenému Mikuláši Taveličovi. Dokonce Slovinci chtěli v kapli uctít sv. Cyrila a Metoděje. Nezměrnou pomocí při všech jednáních byl Josef Kadlec, náš tehdejší generální konzul v Jeruzalémě. Také československý episkopát ocenil snahu Palestinského spolku a na biskupských konferencích r. 1934 přijal chystanou kapli a klášter pod svou ochranu a přislíbil vyslat svého zástupce na svěcení kaple. Mezi příznivce celého díla patřil předseda biskupské konference arcibiskup Leopold Prečan, brněnský biskup Josef Kupka nebo ministr Československé republiky dr. Jan Šrámek.

Když se v r. 1935 konal v Praze první celostátní sjezd československých katolíků, byla jeho součástí výstava, na které byla prezentována přehlídka vnitřního vybavení kaple. Byl zde umístěn sádrový model kaple a kláštera s přilehlým pozemkem, dále oltář, antipendia, svatostánek, kříž, svícny a bohoslužebné nádobí, také ornát, pluviál a dalmatiky zhotovené podle vzorů látek z královské hrobky u sv. Víta. Další část výstavy tvořily umělecky zpracované hliněné desky se 14 hlavními chrámy diecézí republiky a fotografie obrazů křížové cesty.

Václava Benešová