14.12.2011 

Přibližně 8 tisíc lidí přišlo na dnešní generální audienci do auly Pavla VI. Svatý otec ve své katechezi pokračoval rozjímáním o modlitbě, kterou Ježíš provázel zázračná uzdravení, a mimo jiné řekl:

„Drazí bratři a sestry, když čteme příběh o vzkříšení Lazara (Jan 11,1-44), každý z nás je povolán, aby pochopil, že v prosebné modlitbě k Pánu nemáme očekávat bezprostřední splnění toho, co žádáme, tj. svojí vůle, ale spíše se svěřovat Otcově vůli a každou událost vykládat v perspektivě Jeho slávy, Jeho plánu lásky, který je z našeho hlediska nezřídka tajemný. Proto by v naší modlitbě měly prosby, poděkování i chvály tvořit společný základ, i když se nám zdá, že Bůh na naše konkrétní očekávání neodpovídá. Svěřit se Boží lásce, která nás vždy předchází i provází, je jeden ze základních postojů našeho dialogu s Ním. Katechismus katolické církve komentuje Ježíšovu modlitbu z příběhu o vzkříšení Lazara takto: „Tak nám Ježíšova modlitba uvedená díkůvzdáním zjevuje, jak prosit: dříve než je dar udělen, sjednocuje se Ježíš s tím, který dává a který dává sám sebe ve svých darech. Dárce je mnohem cennější než udělený dar; je „Pokladem“ a právě v něm je srdce jeho Syna; dar je udělován jako „přídavek“ (srov. Mt 6,21 a 6,33)“ (2604). To se mi zdá velmi důležité. Přilnout k Dárci ještě předtím než obdaruje; Dárce je cennější než dar. Bez ohledu na to, co nám Bůh dá, když jej prosíme, je tedy pro nás tím největším darem, který můžeme dostat, Jeho přátelství, Jeho přítomnost, Jeho láska. On je cenným pokladem, o který je třeba neustále prosit a střežit jej.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.