Cyrilometodějská kaple v Jeruzalémě IV.

3.1.2012 

Od srpna do konce roku 1935 byl správou kaple a kláštera pověřen její první rektor pater Josef Koutný. Kromě vlastní správy bylo potřeba zajistit dokončovací stavební práce – dlažbu před domem, další cisternu na vodu, stavbu opěrné zdi proti sesuvu půdy, vztyčit kříž a oplotit pozemek. Počátkem listopadu byly vydány úřední listiny povolující vstup do Palestiny třem bratřím z kongregace těšitelů – pateru Longinu Gáborikovi a bratřím Sarkanderovi a Jiřímu. Kongregace byla založena povolením Apoštolského stolce r. 1922 a jejím zakladatelem byl pater Josef Litomiský. Měla název Těšitelé Božského srdce z Getsemane, nebo též Těšitelé Božského srdce. Jejím úkolem bylo smiřovat a těšit Božské srdce modlitbou a tím, že se řeholníci nabízejí Kristu dobrovolně za oběti smíru. Dále měli těšit chudé a nemocné zvláště mezi Slovany a posledním úkolem byly misie mezi Slovany přebývajícími v cizině. Největší částí jejich duchovní činnosti byla adorace Nejsvětější svátosti. Ta první se v naší kapli konala na 1. neděli adventní 1. prosince 1935 a každá další potom denně a ve čtvrtek rovněž adorace noční. Každou první sobotu v měsíci byla obětována mše svatá za všechny dobrodince. Kaple byla místem smírné modlitby, ale plánovalo se, že jednou se klášter stane studijním ústavem.

Řeholníci po svém příchodu zařizovali pokoje, jídelnu a kuchyň. Vysazovali stromy, upravovali záhony s květinami a zeleninou. I když byly hlavní stavební práce ukončeny a kaple byla zařízena nejnutnějšími věcmi, přesto bylo nutné dobudovat klášter – oplotit pozemek, vybudovat vstupní bránu, upravit terasovitě zahradu a osázet ji. Dále dokončit vnitřní zařízení kaple a kláštera – umístit bronzovou křížovou cestu a před každé zastavení svícny, lavice, židle, zpovědnice, harmonium a bohoslužebná roucha v liturgických barvách. Také zařídit reprezentační salónek a hlavně zabezpečit pobyt řeholníků a smírné pobožnosti.

Bratři podávali z Jeruzaléma do Československa pravidelně zprávy, které byly publikovány Palestinským spolkem. V dubnu 1936 bratři napsali: „Jsou zde neutěšené poměry, nepokoje. Modlete se za nás, aby se nám nic nestalo…“ Musíme připomenout, že právě v roce 1936 probíhalo v Palestině arabské povstání, které bylo důsledkem reakcí na přistěhovalecké vlny Židů z Evropy, vyústilo v šestiměsíční generální stávku (od května do října 1936) a ochromilo tak celou zemi. Že situace byla velmi komplikovaná a promítla se i do prací, které bylo ještě nutné dokončit na budově kaple a kláštera, dokresluje i dopis jednoho z bratří: „Stávkovat musíme spolu s Araby, jinak by nás podezřívali, že sympatizujeme se Židy. Arabové by nám přes den nic neudělali, kdybychom v práci pokračovali, ale v noci by nám všechno zničili jako v roce 1929 františkánům. A nechci, aby nám vytloukli okna…

V červenci r. 1936 plánovali Chorvaté pouť, aby mohl být v naší kapli posvěcen chorvatský oltář a Palestinský spolek chtěl z Československa poslat bronzovou křížovou cestu, hlavní sedmidílné okno s obrazy světců, zábradlí ke svatému přijímání do kaple, lustr do salonku, dva relikviáře a další věci, ale pouť byla na doporučení československého konzula z bezpečnostních důvodů odložena, protože na ulicích se velmi často střílelo. Za této situace bratři pracovali jen velmi těžko – vždyť nemohli ani dotvořit lurdskou jeskyni na zahradě. Přesto museli řešit mnoho zásadních problémů spojených s budováním – například zavedení vodovodu, protože dosud užívali vodu pouze z cisteren. Vodu bylo možné rovněž koupit lacino, ale její doprava byla 4x – 5x dražší. Také se jim podařilo oplotit pozemek.

V listopadu r. 1936 byl slavnostně dopraven do kaple chorvatský oltář zasvěcený blahoslavenému Mikuláši Taveličovi, který byl oltářem postranním. Kaple tak získala slovanský ráz. Kromě oltáře přispěli Chorvaté rovněž na okna u oltáře, Slovincům připadlo jedno okno nad hlavním oltářem věnované svatým Cyrilu a Metodějovi a slovinským nápisem „Slovinci svým apoštolům“. Další okno nad hlavním oltářem připadlo Polákům, které neslo nápis: „Vzkříšené Polsko patronu svatému Vojtěchu“. Dalších pět oken bylo zasvěceno Panně Marii bolestné, svatému Janu Nepomuckému, Václavu, blahoslavenému Janu Sarkandrovi, svaté Ludmile a blahoslavené Zdislavě. Tím byla dokončena základní výzdoba kaple. Z Brna byla k tomu účelu vypravena zásilka, která čítala 30 beden, ke kterým přibyly ve Splitu další čtyři. Celou zásilku doprovázel monsignore Antonín Bartoš a akademický malíř profesor Holeček ze sklářské školy v Boru, který navrhl okna. Náklad obsahoval sklo, porcelán a keramiku do salónku, křížovou cestu a další věci na instalaci oken. Po složitých přípravách a odkládání byla kaple dokončena. V prosinci r. 1936 jeruzalémský patriarcha Alois Barlassina posvětil sochy svatých Cyrila a Metoděje umístěných v kapli, sochu svatého Václava, reliéf Mikuláše Taveliče a požehnal obrazy. Nově instalovaná okna budila dokonce velkou pozornost. Tehdejší tisk o kapli napsal: „Cyrilometodějská smírná kaple v Jerusalemě je pěkný důkaz víry československých katolíků, ale také svědectvím jejich hlubokého, upřímného pochopení cyrilometodějské myšlenky. Na té přeslavné, svaté půdě Olivetské hory, odkud zří oko přes údolí Josafat na jeruzalémské město a na tmavou kopuli chrámu Božího hrobu, postavili dům modlitby za svůj národ a za cíle velké cyrilometodějské ideje.

Václava Benešová

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.