9.1.2012 

Krizové situace a události loňského roku, ale také pozornost k poselství, které předáváme mladé generaci hledající své místo ve společnosti, to byly hlavní aspekty promluvy Benedikta XVI. k diplomatickému sboru akreditovanému u Svatého stolce.

V tradičním setkání na počátku nového roku papež nejprve připomněl novinky z mezinárodně politické sféry, jako navázání plných diplomatických vztahů s Malajsií (27. 7.). Počet států, s kterými Svatý stolec udržuje plné diplomatické styky tak vystoupil na 179. K nim je třeba připočíst Evropskou unii, Suverénní řád maltézských rytířů a zvláštní misi při Organizaci pro osvobození Palestiny. V uplynulém roce byla rovněž podepsána bilaterální dohoda s Ázerbájdžánem (29. dubna), základní dohoda s Černou Horou a dohoda s Mozambikem, prvním toho druhu v oblasti východní Afriky. Benedikt XVI. připomněl také jmenování akreditovaného apoštolského nuncia při Sdružení států jihovýchodní Asie - A.S.E.A.N. (18.6.) a plnoprávné členství Svatého stolce v Mezinárodní organizaci pro migraci (5. 12.).

„Chtěl bych vaším prostřednictvím předat své novoroční přání všem národům […] Vaše dnešní přítomnost připomíná důležitý přínos církve společnostem, které reprezentujete, v oblasti školství, zdravotnictví a charity.“

Papež zmínil četné loňské příležitosti k setkání s vládními představiteli, ať už u příležitosti beatifikace Jana Pavla II., 60. výročí kněžského svěcení či během apoštolských cest do Chorvatska, San Marina, Španělska, Německa a Beninu. Připomněl také oslavy dvou set let nezávislosti Jižní Ameriky a popřál pokoj, svobodu a prosperitu Jižnímu Súdánu, který se konstituoval jako nezávislý stát v červenci minulého roku.

Krize vzešlá z oblasti rozvinutých světových ekonomií vytvořila situaci, v níž mnozí a zejména mladí lidé pociťují dezorientaci a frustraci, a těžce dopadá také na život rozvojových zemí, pokračoval papež ve svém retrospektivním přehledu událostí loňského roku v promluvě k diplomatickému sboru:

„Tato krize se může a musí stát podnětem k reflexi o lidské existenci a o důležitosti její etické dimenze, dříve než o mechanismech, které určují ekonomický život; nejen proto abychom se snažili umenšit individuální i národní ekonomické ztráty, ale abychom stanovili nová pravidla, která zajistí všem možnost důstojného života a rozvoje vlastních schopností ku prospěchu celé společnosti.“

Nespokojenost a vůle ke změnám se projevuje zejména mezi mladými. Benedikt XVI. zmínil široké hnutí, které zachvátilo v minulých měsících Severní Afriku a Střední východ. Hnutí, na jehož počátku je chudoba, nezaměstnanost, nejisté perspektivy a požadavek aktivní účasti na politickém životě ovšem po počátečním optimismu doznalo obtíže. Jak papež zdůraznil, v této přechodné době musí být na prvním místě zdůrazňována nezcizitelná důstojnost každé lidské osoby a její základní práva. Je to nezbytné proto, aby se lidská důstojnost stala základem legislativ a aby se touha po změnách nestala pouhým nástrojem k zachování nebo získání moci.

„Vybízím mezinárodní komunitu k dialogu s aktéry těchto probíhajících procesů, při plném respektu jednotlivým národům a s vědomím, že budování stabilních a smířených společností, vzdálených jakékoli nespravedlivé diskriminaci, zejména náboženského charakteru, je širším a dalekosáhlejším horizontem než volební období.“

Benedikt XVI. se věnoval také problematice výchovy, která „je ústředním tématem pro každou generaci, protože rozhoduje o zdravém rozvoji lidské osoby a budoucnosti celé společnosti“. Představuje proto úkol primární důležitosti, který je zároveň obtížný a delikátní. Jeho cílem je přivádět mládež k poznání plné reality a tudíž pravdy. Výchova potřebuje určitá místa, kde se uskutečňuje, a mezi nimi je na první místě rodina, založen na manželství muže a ženy.

„Není to pouhá sociální konvence, nýbrž základní buňka každé společnosti. Rodinný kontext je zásadní ve výchovném procesu pro samotný rozvoj jednotlivce i států a proto je zapotřebí takové politiky, která jej zhodnotí a napomůže tak sociální soudržnosti a dialogu.“

Papež „s uspokojením“ připomněl nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu Evropské unie, která zakázala patentování technik, které využívají embryonální kmenové buňky, jakož i usnesení Rady Evropy, která odsuzuje prenatální selekci na základě výběru pohlaví. Potom pokračoval:

„Všeobecně vzato jsem však přesvědčen, že výchově mládeže- a v důsledku toho i budoucnosti lidstva - odporuje zejména v západním světě taková legislativa, která nejenom dovoluje, ale někdy přímo favorizuje interrupce z konvenčních nebo diskutabilních medicínských důvodů.“

Benedikt XVI. se pak věnoval výchovným institucím, které spolupracují s rodinou a namáhavě se snaží plnit výchovné poslání tam, kde chybí harmonie úmyslů se skutečnou rodinou. Papež poukázal na potřebu aktualizovat výchovnou politiku, aby školní výchova byla přístupná všem a aby kromě rozvoje vědomostí, pečovala o harmonický růst osobnosti, včetně její otevřenosti k Transcendentnu.

„Katolická církev byla vždycky aktivní na poli výchovných, školských a akademických institucí a její působení bylo spolu se státními institucemi ceněno. Doufám proto, že tento přínos bude uznán a doceněn také národních legislativách.“

Kromě výchovné perspektivy Benedikt XVI. poukázal na potřebu respektování náboženské svobody, která je prvním lidským právem.

„Nemohu v této souvislosti nezmínit památku pákistánského ministra Shahbaze Bhattiho, jehož neúnavný boj za práva menšin se skončil tragickou smrtí. Bohužel se nejedná o ojedinělý případ. V nemálo zemích jsou křesťané zbaveni základních práv a vytlačeni na okraj veřejného života; v jiných jsou podrobeni násilným útokům jejich kostely i obydlí. Někdy jsou dokonce nuceni opustit zemi, k jejímuž budování přispěli, v důsledku stálých napětí a politiky, která je odsouvá do role druhořadých diváků společenského života.“

Benedikt XVI. pak v souvislosti s loňským mezináboženským setkáním v Assisi poukázal na to, že náboženství nesmí být nikdy užíváno jako argument k odstraňování norem spravedlnosti a práva ve prospěch „dobra“, o které usiluje dané náboženství, a řekl, že „náboženští představitelé by měli pevně a důrazně opakovat, že nábožensky motivovaný terorismus není pravou podstatou náboženství, nýbrž jejím znetvořením, a vede k jeho zničení“.

Papež dále připomněl své zahraniční apoštolské cesty. V souvislosti s návštěvou afrického kontinentu připomněl dramatické situace v Nigerii, Pobřeží slonoviny, regionu Velkých jezer a naléhavou potřebu mezinárodní potravinové pomoci Somálsku. „Budoucnost jako pozitivně jistá skutečnost zakládá životaschopnou přítomnost,” uzavřel Benedikt XVI. svou dnešní promluvu k diplomatickému sboru citací encykliky Spe salvi.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.