O papeži Ratzingerovi na rovinu

10.6.2012 

Neuplynulo ani tak moc času od doby, kdy se univerzitní profesoři nezřídka vysmívali těm studentům teologie, kteří citovali ze spisů Josepha Ratzingera. Prefekt Kongregace pro nauku víry byl mnohými považován za jakéhosi papežova četníka a i to jenom vzhledem k úřadu, který zastával. Tento kardinál byl trnem v oku postmoderního světa, který pokládá otázku pravdy za nesmyslnou, uprostřed blahobytné a chamtivé společnosti, která jakoby se stále více otáčela k Bohu zády. Stal se nepohodlným mužem, který na sebe vzal těžké břemeno bez dlouhých řečí. Avšak, kým je tento muž doopravdy? Jak je možné, že během čtyřiadvaceti hodin od svého zvolení papežem, podal naprosto odlišný obraz sebe samého? Změnila se snad spolu s oděvem i jeho povaha? Anebo jsme my měli falešný pohled na tohoto solidního a zároveň pokorného hledače Božího?

Nastal čas, kdy je třeba obraz tohoto bývalého prefekta rozšířený některými médii, podrobit hluboké reflexi. A to nejenom proto, aby se velké osobnosti dostalo spravedlivého zacházení, ale aby bylo možné bez předsudků naslouchat tomu, co nám tento muž na Petrově stolci říká. Služba nejvyššího pastýře církve má dimenzi, která umožňuje, aby povaha Josepha Ratzingera i dary, kterých se mu dostalo, dosáhly toho nejplnějšího a nejryzejšího výrazu. Papež není politik a jeho pontifikát není nějakým projektem. Nejde o to vykazovat nějakou zvláštní kreativitu nebo se stát výjimečným. Slovo Prozřetelnost používá papež často a nikoli náhodou. 24. dubna 2005 při inauguraci petrovské služby Benedikt XVI. prohlásil otevřeně, že se zříká jakéhokoli „programového prohlášení“, protože tento program byl ve skutečnosti dán již dávno předtím, přibližně před dvěma tisíci lety, máme-li být přesní.

Papež řekl jasně a mocně: „Můj hlavní program mi říká: nevykonávat vlastní vůli, nesledovat vlastní ideje, nýbrž naslouchat spolu s celou církví Pánově slovu i vůli a nechat se od Něho vést, aby tak církev v této chvíli našich dějin vedl On sám“. Ode dne, kdy pronesl tato slova, uplynulo 7 let. Není to dlouhá doba pro pontifikát, ale přece je to čas dostatečně dlouhý, aby bylo možné načrtnout jakousi bilanci.

Co prosazuje Benedikt XVI.? Jaké poselství lidem přináší? Jako „služebník služebníků Božích“ dává příklad svojí dobrotivostí a péčí o kolegialitu mezi pastýři. Svou službu soustředí na to, co je podstatné, předně na obnovu víry, na dar eucharistie a na jednotu církve. Je zřejmé, že právě posílením těchto základů díky odkazu svého velkého předchůdce, dokázal to, co za tak krátkou dobu jen málokteří považovali za možné, totiž oživit církev v nesnadných časech. Do kurie vlil novou mízu ve starobylých formách a zároveň ji očistil od suchých ratolestí...

Otázka po Bohu není něčím, co patří minulosti. Naopak, je vysoce aktuální, protože člověk nachází svoje naplnění v životě napájeném z pramene křesťanské víry. To je zásadní poselství homilií a promluv Benedikta XVI. Pouze Bůh totiž osvobozuje člověka od hříchu a tíže tohoto života. Stejným způsobem v nás probouzel úžas svou spontánní, opravdovou vroucností a jednoduchostí, když byl prefektem Kongregace pro nauku víry a dovedl bez zvláštního úsilí přesvědčovat srdce lidí. Značná je také jeho odvaha. Benedikt XVI. se nebojí konfrontace a diskuse. Pojmenovává nedostatky a pochybení Západu, kritizuje násilí, které se dovolává náboženského ospravedlnění. Nepřestává nám připomínat, že relativismus a hedonismus odmítá Boha neméně než náboženství vnucované hrozbami a násilím. Středem papežova myšlení je vztah mezi vírou a rozumem, pravdou a svobodou, náboženstvím a důstojností člověka. Nová evangelizace Evropy a celého světa, říká nám papež, bude možná, pokud lidé pochopí, že víra a rozum si neodporují. Víra, která se nepoměřuje s rozumem, postupně ztrácí smysl. A naopak, rozum, který uznává jedině to, co je měřitelné, nedovede porozumět celé realitě. Papež se stará hlavně o utvrzování jádra víry: o Boží lásku k člověku, která nalezla v Ježíšově smrti a vzkříšení svůj nepřekonatelný výraz. Tato láska je neměnným středem, na kterém se zakládá důvěra křesťanů v tomto světě, úsilí o milosrdenství a lásku, i odmítání násilí. Nikoli náhodou nesla první encyklika Benedikta XVI. název Deus caritas est, Bůh je láska. Je to jasný signál, ba více, programové prohlášení jeho pontifikátu. Benedikt XVI. chce dát znovu zazářit velkoleposti křesťanské pravdy v celé její kráse. Člověk nachází svoji plnost a své dovršení v životě, který se napájí v prameni víry. To je ústřední bod. Tady leží z hlediska Svatého otce moc a také možnost budoucnosti víry.

Poselství Petrova nástupce je jednoduché stejně jako hluboké: víra není problémem, který je třeba řešit, nýbrž darem, který je třeba den za dnem znovu objevovat. Víra dává radost i plnost. Právě to – více než cokoli jiného - charakterizuje pontifikát tohoto papeže teologa. Tato víra však není odtržena od světa a dějin. Je to víra, která má lidskou tvář Ježíše Krista. V Něm se Bůh skryl a stal viditelným, hmatatelným. Bůh se nám ve své nezměrné velikosti dává ve svém Synu. Svatému otci jde o hlásání Boha učiněného tělem, urbi et orbi, malým i velkým, mocným i bezmocným, těm v církvi i mimo ni, těm, kterým je to vhod i těm, kterým není.

A třebaže jsou všechny oči a televizní kamery zaměřeny na papeže, v podstatě nejde o něho. Svatý otec ze sebe nečiní střed, nehlásá sebe, nýbrž Ježíše Krista, jediného vykupitele světa. Kdo žije v pokoji s Bohem, kdo se s ním nechá smířit, nalézá pokoj také se sebou samým, s bližním a s okolním stvořením. Víra pomáhá žít, dává radost. Víra je veliký dar – to je nejhlubší přesvědčení papeže Benedikta. Klade si za svatou povinnost zanechat stopy vedoucí k tomuto daru. A tomuto daru chce vydávat svědectví „v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1,6).

Článek Il programma del Papa? Solo il Vangelo z deníku Avvenire z 8. června 2012
přeložil Milan Glaser

Mons. Georg Gänswein je osobním sekretářem Benedikta XVI.

Georg Gänswein

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.