10.6.2012
Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra
Drazí bratři a sestry,
Dnes se v Itálii a v mnoha zemích slaví Corpus Domini, tedy slavnost Těla a Krve Páně, Eucharistie. Stálou tradicí tohoto dne jsou slavnostní procesí s Nejsvětější svátostí v ulicích měst. V Římě se toto procesí konalo na diecézní úrovni již minulý čtvrtek, přesně v den tohoto svátku, který každoročně v křesťanech obnovuje radost a vděčnost za Ježíšovu eucharistickou přítomnost mezi námi.
Slavnost Corpus Domini je velkým veřejným úkonem bohopocty vůči eucharistii, svátosti, v níž je Pán přítomen také mimo samotné slavení, aby byl nepřetržitě s námi. Už svatý Justin, který nám zanechal jedno nejstarších svědectví o eucharistické liturgii, tvrdí, že po podání svatého přijímání všem přítomným, roznášeli jáhni konsekrovaný chléb těm, kteří nemohli být přítomni (srov. Apologia, 1,65). Proto je v kostelech tím nejposvátnějším místem právě to, kde je uchovávána eucharistie. Nemohu v této souvislosti nepomyslet s dojetím na četné kostely, které byly těžce poškozeny nedávným zemětřesením v Emilia Romagna, a na to, že v některých případech zůstalo pod troskami ve svatostánku také Kristovo eucharistické Tělo. Modlím se sympatiemi za ta společenství, která se spolu se svými kněžími musejí scházet ke mši svaté na volném prostranství nebo ve velkých stanech; děkuji jim za jejich svědectví a za vše, co činí ve prospěch všech obyvatel. Z této situace ještě jasněji vystupuje význam sjednocení ve jménu Páně a moc přicházející z eucharistického Chleba, nazývaného také „chléb putujících“. Ze sdílení tohoto chleba se rodí a obnovuje schopnost dělit se také o život a dobrodiní, vzájemně si nosit břemena, být pohostinní a přívětiví.
Slavnost Těla a Krve Páně nás znovu staví před hodnotu eucharistické adorace. Boží Služebník Pavel VI. připomněl, že katolická církev vyznává eucharistický kult „nejenom během mše, ale také mimo její slavení, a zachovává s maximální pečlivostí konsekrované hostie, které se vystavují k úctě věřícím křesťanům a křesťanské zástupy je nosí v jásavých procesích“ (Mysterium fidei, 57). Modlitbu adorace lze konat individuálně, usebraným zastavením před svatostánkem, nebo kolektivně, za pomoci žalmů a zpěvů, přičemž je vždycky třeba upřednostňovat mlčení, ve kterém se naslouchá živému Pánu přítomnému ve svátosti. Panna Maria je učitelkou také této modlitby, protože nikdo nedovedl lépe a více rozjímat Ježíše pohledem víry a přijímat v srdci vnitřní odezvu jeho božské a lidské přítomnosti. Kéž se na její přímluvu v každém církevním společenství šíří a roste autentická a hluboká víra v eucharistické tajemství.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.