26.8.2012 

Promluva před Anděl Páně v Castelgandolfu

Drazí bratři a sestry!

Během minulých nedělí jsme rozvažovali nad promluvou „o chlebu života“, kterou Ježíš pronesl v synagoze v Kafarnau poté, co nasytil tisíce lidí pěti chleby a dvěma rybami. Dnes nám evangelium předkládá reakci učedníků na tuto řeč; reakci, kterou Kristus vědomě vyprovokoval. Předně evangelista Jan – který byl přítomen spolu s dalšími Apoštoly – uvádí, že od té chvíle „mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili“ (Jan 6,66). Proč? Protože neuvěřili Ježíšovým slovům, když říkal: „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe, kdo jí mé tělo a pije mou krev, bude žít navěky“ (srov. Jan 6,51.54) Vskutku, jsou to slova v té chvíli těžko přijatelná a srozumitelná. Toto zjevení jim zůstává nesrozumitelné, protože je chápali v materiálním smyslu, zatímco v oněch slovech se zvěstuje tajemství Ježíšovy paschy, v níž daruje sebe sama pro spásu světa; nová přítomnost ve svaté eucharistii.

Když Ježíš viděl, že mnozí z jeho učedníků odcházejí, obrátil se k apoštolům se slovy: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6,67). Podobně jako v jiných případech odpovídá Petr jménem Dvanácti: „Pane, ke komu půjdeme?“ – I my můžeme zvažovat, ke komu bychom šli? –„Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží“ (Jan 6,68-69). K této pasáži máme překrásný komentář sv. Augustina, který praví: „Vidíte, jak Petr skrze Boží milost a inspiraci Ducha svatého pochopil? Proč pochopil? Protože uvěřil. Ty máš slova věčného života. Ty nám dáváš věčný život, když nám nabízíš své tělo a svou krev. A my jsme uvěřili a poznali. Neříká: poznali jsme a uvěřili, nýbrž uvěřili jsme a potom poznali. Uvěřili jsme, abychom mohli poznat. Kdybychom totiž chtěli poznat dříve než uvěříme, nedokázali bychom ani poznat ani věřit. Co jsme tedy uvěřili a co jsme poznali? Že ty jsi Kristus, Syn Boží, a tedy, že ty jsi věčný život samotný a v těle a krvi jsi nám daroval to, co jsi ty sám“ (Komentář k Janovu evangeliu 27,9). Tolik sv. Augustin v kázání ke svým věřícím.

A konečně Ježíš věděl, že také mezi dvanácti Apoštoly je jeden, který nevěří: Jidáš. Také Jidáš mohl odejít pryč, jak to učinilo mnoho učedníků; ba dokonce měl odejít, kdyby byl čestný. On ale zůstal s Ježíšem. Nezůstal však pro svou víru nebo lásku, ale s tajným plánem pomstít se Mistrovi. Proč? Protože Jidáš se cítil Ježíšem zrazen a rozhodl se, že ho sám také zradí. Jidáš byl zélóta a chtěl Mesiáše, který vítězně povede povstání proti Římanům. Ježíš však zklamal tato očekávání. Problém tedy spočívá v tom, že Jidáš neodešel, a jeho nejtěžší vinou je jeho faleš, jež je cejchem ďáblovým. Proto Ježíš řekl Dvanácti: „A přece jeden z vás je ďábel!“ (Jan 6,70). Modleme se k P. Marii, aby nám pomáhala věřit v Ježíše jako sv. Petr a být upřímní jak k Němu tak i k ostatním.

Přeložila Johana Bronková

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2025 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.