Rádio Vaticana

Arcibiskup Müller: Roste uměle vyráběná zlost, jež tu a tam hraničící s náladou pogromu

4.2.2013

O cílených diskreditačních kampaních, namířených proti katolické církvi v Evropě a Severní Americe hovoří arcibiskup Gerhard Ludwig Müller v rozhovoru pro německý deník Die Welt (1.2.2013). Jejich vyústěním je zcela otevřené napadání katolických duchovních v mnoha oblastech, pokračuje prefekt Kongregace pro nauku víry. Protikatolické ladění se nese internetovými blogy a rovněž televize vyrazila do útoku. Vrací se přitom k výzbroji, kterou ve svém protikřesťanském tažení používaly totalitární ideologie. Roste uměle vyráběná zlost, která tu a tam hraničí s pogromovou náladou, uvedl arcibiskup Müller.

Slova bývalého řezenského biskupa pochopitelně vyvolala vlnu kritiky v politických kruzích. Podle jedné z členek liberální FDP (Sabine Leutheusser-Schnarrenberger) je Müllerovo srovnání s holocaustem (sic) nevkusné, protože se tu přece jedná pouze o rozdílná společenská pojetí manželství, rodiny a registrovaného partnerství. Prefekt Kongregace pro nauku víry má nicméně na zmiňovanou pluralitu pohledů poněkud odlišný názor: Pokud vše relativizujeme nebo dobově podmíníme, může pak ještě Bible vůbec být normou našeho života?, dotazuje se. Etické principy nejsou podmíněny dobou. Muž a žena tvoří manželský svazek, ze kterého pocházejí děti. Je to výraz Boží stvořitelské vůle, který nemá s dobovou podmíněností nic do činění, zdůraznil arcibiskup Müller. Také boj proti usmrcování lidí v mateřské lůně není žádnou katolickou zvláštností, nýbrž požadavkem přirozeného mravního zákona. Věrnost přirozenému právu je cesta, která ukazuje budoucnost také samotné církvi, protože v kultuře smrti žádná budoucnost není.

Prefekt Kongregace pro nauku víry se vyjádřil také k vnitrocírkevnímu dialogu v Německu. Dialog je dobrý, uvedl, je ovšem zapotřebí mluvit o podstatných věcech, a nikoliv klást na stůl stále tatáž témata. V zemi, kde se více než osmdesát procent pokřtěných pravidelně neúčastní nedělní eucharistie, jsou podstatnými otázkami slavení svátostí, znalost víry, starost o duchovní povolání a obnova řádového života. Prvotní je otázka Boha, vše ostatní – včetně klasických německých kontroverzních témat celibátu, svěcení žen a postavení rozvedených katolíků – je druhořadé, upozornil arcibiskup Müller. Slovo reforma zní dobře, podotkl dále. Nesmí však být zneužito tak, aby bránilo skutečné obnově v Kristu. Reformátory byli sv. František s jeho radikálním následováním kříže, nebo sv. Jan od Kříže a Terezie z Avily. Reforma církve nastala také po tridentském koncilu obnovou liturgie a lidové zbožnosti.

Nástupce a blízký spolupracovník Josepha Ratzingera se dotkl rovněž jednání Svatého stolce s Kněžským bratrstvem sv. Pia X. Dosud jsme nedostali odpověď na věroučnou preambuli, kterou jsme jeho představeným předložili. Čekáme, avšak nebudeme čekat do nekonečna, upozornil mons. Müller. Jednota chybí také v rámci katolické církve, uzavírá arcibiskup. Netrpíme římským centralismem, spíše příliš silnými odstředivými silami. Řím není žádné byrokratické centrum katolíků, nýbrž zaručuje orientaci na Petrova nástupce, říká prefekt Kongregace pro nauku víry v německém listu Die Welt.

Jana Gruberová