Pán mne volá, abych „vystoupil na horu“

24.2.2013 

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,

Dnes na druhou neděli postní nám liturgie podává obzvláště krásné evangelium o proměnění Páně. Evangelista Lukáš klade důraz na skutečnost, že se Ježíš proměnil během modlitby. Jeho zkušenost hlubokého vztahu s Otcem v průběhu jakési duchovní obnovy, kterou Ježíš prožívá na vysoké hoře v doprovodu Petra, Jakuba a Jana, třech učedníků vždy přítomných při Mistrově božském zjevení (Lk 5,10; 8,51; 9,28). Pán, který těsně předtím předpověděl svoji smrt a vzkříšení (9,22), nabízí učedníkům předchuť svojí slávy. A stejně jako při křtu, tak i při proměnění zní hlas nebeského Otce: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ (9,35). Přítomnost Mojžíše a Eliáše, kteří reprezentují Zákon a Proroky Staré Smlouvy je více než příznačná. Celé dějiny Smlouvy jsou zaměřeny k Němu, ke Kristu, který uskutečňuje nový „exodus“ (9,31 – v českém překladu smrt), nikoli do zaslíbené země jako za Mojžíše, ale do Nebe. Petrova slova: „Mistře, je dobře, že jsme tady“ (9,33), vyjadřují pokus o neuskutečnitelné zadržení této mystické zkušenosti. Svatý Augustin komentuje: „Kristus byl na hoře pokrmem Petrovy duše. Proč by měl tedy sestupovat a vracet se k namáhám a bolestem, když nahoře je plnost citů svaté lásky k Bohu, jež dávají inspiraci ke svatému životu?“ (Sermo 78,3).

Rozjímáním tohoto úryvku evangelia můžeme dojít k velmi důležitému ponaučení. Především je to primát modlitby, bez níž je veškeré apoštolské působení i charita redukována na aktivismus. V postní době se učíme poskytovat dostatek času osobní i společné modlitbě, která dává našemu duchovnímu životu rozlet. Kromě toho modlitba není odtržením od světa a jeho protikladů, jak si přál Petr na hoře Tábor, nýbrž uvedením na cestu, k činu. „Křesťanský život – napsal jsem ve svém poselství k letošní postní době - spočívá v tom, že neustále vystupujeme na horu setkání s Bohem, abychom potom zase sestoupili dolů, nesli si s sebou lásku a sílu, která z toho pramení, a pak s toutéž Boží láskou mohli sloužit svým bratřím a sestrám“ (Poselství Benedikta XVI. k postní době, 2013, č.3).

Drazí bratři a sestry, toto Boží Slovo vnímám jako poselství, které určeno zvláště mně, v této chvíli mého života. Pán mne volá, abych „vystoupil na horu“ a věnoval se ještě více modlitbě a rozjímání. Neznamená to však opustit církev, ba naopak. Pakliže to Bůh ode mne žádá, tak právě proto, abych jí mohl sloužit nadále se stejnou oddaností a toutéž láskou, s níž jsem se o to snažil doposud, ale způsobem více odpovídajícím mému věku a mým silám. Prosme o přímluvu Pannu Marii: kéž nám všem pomůže následovat neustále Pána Ježíše v modlitbě a činorodé lásce.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.