28.2.2013 

V Klementinském sále apoštolského paláce se dnes dopoledne setkal Benedikt XVI. se 144 kardinály, kteří byli přítomni již včera na generální audienci. Děkan kardinálského sboru, kardinál Angelo Sodano, nejprve jménem všech kardinálů pozdravil Svatého otce a poděkoval mu za osm let jeho služby:

„19. dubna 2005 jste se vřadil do dlouhého řetězce nástupců apoštola Petra a dnes 28. února 2013 se s námi loučíte v očekávání toho, že Petrova loďka přejde do jiných rukou. Bude tak pokračovat ona apoštolská posloupnost, kterou Pán přislíbil své svaté církvi až do té doby než zazní na zemi hlas Beránka z Apokalypsy: „Tempus non erit amplius… consummabitur mystérium Dei – Lhůta je u konce… dovršilo se tajemné Boží rozhodnutí” (Zj 10,6-7) a skončí se tak dějiny církve, spolu dějinami světa příchodem nové země a nového nebe.
Svatý otče, s hlubokou láskou jsme se snažili provázet Vás na Vaší cestě, a opětovně prožívali zkušenost učedníků z Emauz, kteří si potom, co spolu s Ježíšem ušli, mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil?“ (Lk 24,32).
Ano, Svatý otče, vězte, že také naše srdce hořelo, když jsme kráčeli spolu s vámi během těchto osmi let. Dnes Vám chceme znovu vyjádřit veškerou svoji vděčnost. A společně to vyjádřit výrazem typickým pro ve vaší vlasti „Vergelt´s Gott“, Bůh vám odplať!“

Řekl děkan kardinálského kolegia, kardinál Sodano.
Potom oslovil kardinály Benedikt XVI.:

„Ctihodní a drazí bratři,
S velkou radostí vás dnes přijímám a každého co nejsrdečněji zdravím. Děkuji kardinálu Angelo Sodanovi, který jako vždy dokázal vyjádřit pocity celého kardinálského kolegia: Cor ad cor loquitur. Srdečné díky, eminence. Rád bych s odkazem na zkušenost učedníků z Emauz řekl, že také pro mne bylo velkou radostí kráčet spolu s vámi během těchto let ve světle přítomnosti vzkříšeného Pána.

Jak jsem řekl včera před tisíci věřících, kteří zaplnili Svatopetrské náměstí, vaše blízkost a vaše rada byly pro mne v mojí službě velkou pomocí. S vírou jsme během těchto osmi let na cestě církve prožívali nádherné, zářivé momenty a zároveň chvíle, kdy se na nebi stahovala mračna. Snažili jsme se sloužit Kristu a Jeho církvi s hlubokou a naprostou láskou, která tvoří duši naší služby. Rozdávali jsme naději, kterou nám dává Kristus, jenž jediný může osvěcovat tuto cestu. Společně můžeme poděkovat Pánu, který nám umožnil růst ve společenství a společně jej prosit, aby nám pomohl ještě více upevnit tuto hlubokou jednotu, aby kolegium kardinálů bylo jakýmsi orchestrem, kde se odlišnosti - jakožto výraz všeobecné církve - vždycky sbíhají ve svrchované svornosti a harmonii.

Chtěl bych vám zanechat jednu prostou myšlenku, která mi velice leží na srdci; myšlenku o církvi, o jejím tajemství, které je – můžeme říci - pro nás všechny důvodem života a životní vášní. Pomůže mi v tom vyjádření Romana Guardiniho z jeho poslední knihy, kterou napsal právě v roce, kdy koncilní otcové schválili konstituci Lumen Gentium, a kterou jsem dostal s jeho osobním věnováním. Proto mi jsou také jeho slova zvláště drahá. Guardini říká: „Církev není instituce vymyšlená a zkonstruovaná u psacího stolu… Žije v průběhu času, vzniká jako každá živá bytost a proměňuje se… Zůstává však ve své přirozenosti stále tatáž a jejím srdcem je Kristus.“
Taková byla myslím naše včerejší zkušenost na náměstí svatého Petra, kde jsme spatřili církev jakožto živé Tělo, oživované Duchem svatým a žijící vskutku silou Boží. Je na světě, ale není ze světa. Je Boží, patří Kristu, Duchu. Včera jsme to viděli. Proto je výmluvný a pravdivý také další slavný Guardiniho výrok: „Církev se probouzí v duších“. Církev žije, roste a probouzí se v duších, které – jako Panna Maria – přijímají Boží Slovo a působením Ducha svatého je v nich počato; obětují Bohu svá těla a právě ve svojí nuzotě a pokoře stávají se schopny rodit Krista v dnešním světě. Tajemství Vtělení je prostřednictvím církve stále přítomné. Kristus nadále putuje každým časem a místem.

Drazí bratři, zůstaňme spojeni v tomto tajemství: modlitbou, zejména každodenní eucharistií, a služme tak církvi a celému lidstvu. V tom spočívá naše radost, kterou nám nikdo nemůže vzít.

Ještě než se s vámi začnu zdravit osobně, chtěl bych vám říci, že vám budu stále nablízku svojí modlitbou, zvláště v příštích dnech, abyste byli při volbě nového papeže plně chápavými vůči působení Ducha svatého. Kéž nám Pán ukáže toho, kterého chce. Mezi vámi, v kolegiu kardinálů, je také budoucí papež, kterému již dnes slibuji svoji bezpodmínečnou úctu a poslušnost. S vděčností a sympatií vám proto ze srdce uděluji apoštolské požehnání.“

Končil Benedikt XVI. svoji promluvu ke 144 kardinálům přítomným v Klementinském sále apoštolského paláce ve Vatikánu. Nato se papež rozloučil s každým osobně.
Na setkání byli přítomni oba čeští kardinálové: pražský arcibiskup Dominik Duka a emeritní pražský arcibiskup Miloslav Vlk.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.