S Kristem srdce nikdy nestárne

24.3.2013 

Homilie papeže Františka na Květnou neděli, nám. sv. Petra

1. Ježíš vstupuje do Jeruzaléma. Zástup učedníků jej slavnostně doprovází. Rozprostírají před Ním pláště, mluví o zázracích, které učinil, a zvedá se volání: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ (Lk 19,38).

Zástup, oslavy, chvály, dobrořečení, pokoj: je cítit atmosféra radosti. Ježíš probudil v srdci mnohé naděje zvláště mezi skromnými, obyčejnými, nemajetnými, opomíjenými lidmi, se kterými svět nepočítá. Uměl chápat lidskou ubohost, ukázal milosrdnou tvář Boha, který se sklání, aby uzdravil tělo i duši.

Toto je Ježíš. To je Jeho srdce, které hledí na nás všechny, na naše choroby, naše hříchy. Ježíšova láska je obrovská. A s touto láskou vstupuje do Jeruzaléma a hledí na nás všechny. Je to nádherná scéna plná světla, světla Ježíšovy lásky, která vychází z Jeho srdce. Scéna plná radosti a sváteční nálady.

Na začátku mše jsme to zopakovali také my. Pozvedli jsme svoje palmové a olivové ratolesti. Také my jsme přijali Ježíše; také my jsme projevili svoji radost z toho, že jej doprovázíme, víme, že je nám nablízku, je přítomen v nás a mezi námi jako přítel, jako bratr jako král, tedy jako zářivý maják našeho života. Ježíš je Bůh, ale snížil se, aby putoval spolu s námi. Je naším přítelem, naším bratrem. Osvěcuje naše putování. A takto jsme Jej dnes přijali. A to je první slovo, které bych vám chtěl říci: radost! Nikdy nebuďte smutnými lidmi, to křesťan nikdy nemůže být! Nenechte se nikdy pohltit sklíčeností! Naše radost se nerodí z toho, že vlastníme spoustu věcí, ale rodí se z toho, že jsme se setkali s Ježíšem, který je mezi námi; rodí se z poznání, že s Ním nejsme nikdy sami, ani v těch nejtěžších chvílích, když na životní cestě potkáváme problémy a překážky, které se zdají nepřekonatelné a je jich mnoho! V těchto chvílích přichází nepřítel, ďábel, často přestrojený za anděla světla, a zákeřně nám podává svoje slovo. Nenaslouchejte mu! Následujme Ježíše! Doprovázíme a následujeme Ježíše, ale především víme, že On doprovází nás a nese nás na svých ramenou. V tom spočívá naše radost, naděje, kterou máme vnášet do tohoto světa. Prosím vás, nenechte se okrást o naději! Nenechte ukrást naději, kterou nám dává Ježíš.

2. Za druhé: proč jde Ježíš do Jeruzaléma? Nebo možná lépe: jak vstupuje Ježíš do Jeruzaléma? Zástup jej provolává králem. A On se proti tomu nestaví, nezakazuje to (srov. Lk 19,39-40). Jakým typem krále však Ježíš je? Podívejme se na něj: jede na oslátku, nemá dvořany, kteří jej následují, není obklopen šikem symbolizujícím moc. Je přijímán skromnými, jednoduchými lidmi, kteří v Ježíši spatřují něco více, mají smysl pro víru, která říká: To je Spasitel. Ježíš nevstupuje do Svatého města, aby přijal pocty vyhrazené pozemským králům, těm, kdo mají moc, těm kdo panují; přichází, aby byl bičován, inzultován a vysmíván, jak předpovídá Iziáš v prvním čtení (srov. Iz 50,6); vstupuje, aby přijal trnovou korunu, rákosovou hůl a nachově rudý plášť; jeho království bude zesměšněno; vstupuje, aby vyšel na Kalvárii obtížen dřevem. A to je to druhé slovo: kříž. Ježíš vstupuje do Jeruzaléma, aby zemřel na kříži. A právě tady božsky září Jeho královská existence. Jeho královský trůn je dřevem kříže! Vybavují se mi slova, která řekl Benedikt XVI. kardinálům: „Jste knížaty, avšak Ukřižovaného krále. Ježíšův trůn je takovýto. Proč kříž? Ježíš na sebe bere zlo, špínu, hřích světa, také náš hřích, nás všech, a smývá jej, smývá jej svojí krví, milosrdenstvím, Boží láskou. Dívejme se kolem: kolik ran zasazuje lidstvu zlo! Války, násilí a ekonomické konflikty, které zraňují ty nejslabší, žádost po penězích, které si pak nikdo nemůže vzít s sebou, musí je opustit. Moje babička říkávala nám dětem: Rubáš nemá kapsy. Láska k penězům, moci, korupce, rozdělení, zločiny proti lidskému životu a proti stvoření! A také – každý z nás to ví a zná - naše osobní hříchy: nedostatek lásky a úcty k Bohu, k bližnímu a k celému stvoření. A Ježíš na kříži cítí veškerou tíži zla a přemáhá ji silou Boží lásky, vítězí svým Zmrtvýchvstáním. To je dobrodiní, které nám všem Ježíš prokazuje z trůnu kříže. Kristův kříž objatý s láskou nevede ke smutku, nýbrž k radosti, k radosti z toho, že jsme spaseni a odhodláni učinit alespoň trochu z toho, co učinil On v den svojí smrti.

3. Dnes jsou na tomto náměstí mnozí mladí lidé: již 28 let je Květná neděle Dnem mládeže! A to je třetí slovo: mládež! Drazí mladí, viděl jsem vás, jak jste šli v procesí, jak slavíte Ježíše s olivovými ratolestmi; vidím, jak voláte Jeho jméno a vyjadřujete svoji radost z toho, že jste s Ním! Jste důležitou součástí slavnosti víry! Přinášíte radost z víry a říkáte nám, že máme žít víru neustále s mladým srdcem, vždycky i v sedmdesáti, osmdesáti letech s mladým srdcem! S Kristem srdce nikdy nestárne! Všichni však víme a vy to víte dobře, že král, kterého následujeme a který nás provází je velice výjimečný: je králem, který miluje až na kříž a který nás učí sloužit a milovat. A vy se nestydíte za jeho kříž! Dokonce jej objímáte, protože jste pochopili, že v darování sebe sama, ve vyjití ze sebe, je pravá radost a že láskou Bůh přemohl zlo. Nesete poutní kříž napříč kontinenty po cestách světa! Nesete jej v odpověď na Ježíšovo pozvání: „Jděte a učte všechny národy“ (srov. Mt 28,19), což je téma letošního Dne mládeže. Nesete jej, aby všem řekli, že na kříži Ježíš zbořil zeď nepřátelství, která odděluje lidi a národy a přinesl smíření a pokoj. Drazí přátelé, také já se dnes vydávám spolu s vámi na cestu ve šlépějích bl. Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Blížíme se k další etapě této velké křížové cesty. S radostí hledím k blížícímu se červenci, k Riu de Janeiro! Zvu vás k setkání do tohoto velkého brazilského města! Dobře se ve svých společenstvích připravte, zvláště duchovně, protože toto setkání bude znamením víry pro celý svět. Mladí musí říci světu: je dobré následovat Ježíše; je dobré jít s Ježíšem. Ježíšovo poselství je dobré; je dobré vyjít ze sebe sama, na periferii světa a existence, a přinášet Ježíše. Tři slova: radost, kříž a mládí.

Prosme o přímluvu Pannu Marii. Ona nás učí radosti ze setkání s Kristem; lásce, se kterou máme hledět na kříž; nadšení mladého srdce, se kterým Jej máme následovat v tomto Svatém týdnu a v celém svém životě. Ať se tak stane.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.