Mediální tanec kolem pontifikátu

21.4.2013 

Papež František je v médiích dosud chválen, podobně jako tomu bývalo zejména v první polovině pontifikátu bl. Jana Pavla II., jehož gesta byla médii aplaudována, ale jeho magisterium pečlivě ignorováno. Vyčpělá ideologie pokroku se nyní opět a znovu neprávem snaží přiživovat na autoritě církve. Je to však jen jiná strategie téže ideologie, která Benedikta XVI. označovala naopak za zpátečníka a rovněž naprosto neprávem, jak ukázal mimo jiné i svým odstoupením z úřadu Petrova nástupce. Smutné svědectví poplatnosti zmíněné ideologii podal včera bývalý papežský ceremonář bl. Jana Pavla II. a krátce i Benedikta XVI., arcibiskup Piero Marini, který jako jeden z prvních církevních činitelů otevřeně prohlásil, že „je nezbytné právně uznat svazky téhož pohlaví“. Nynější předseda Papežského výboru pro organizaci mezinárodních eucharistických kongresů to řekl u příležitosti zakončení národního eucharistického kongresu v Kostarice pro tamější španělský deník La Nacion. A nezůstal jen u tohoto sdělení, svěřil se také s tím, jak vnímá změnu pontifikátu, a to slovy značně nelichotivými: „Až dosud jsme dýchali zápach bažinatých vod, strachu ze všeho a problémů jako Vatileaks a pedofilie. S papežem Františkem se mluví jen o pozitivních věcech... dýchá se jiný vzduch svobody a církve, která je blíže chudým a méně problematická.“

Vatikánský hodnostář samozřejmě mluvil za sebe a nikoli za církev. Na jedné straně nejspíš nemile zaskočil své skalní příznivce, ale na druhé straně jeho konsternující tvrzení každému umožní lépe si ujasnit některá fakta i pojmy. Nemálo také prospěje seznámit se při té příležitosti s tím, jak smýšlí papež František o tomto tématu, které v posledních týdnech uvedlo do pohybu obrovské zástupy občanů ve Francii, samozřejmě bez odpovídajícího zájmu hromadných sdělovacích prostředků.

„Je to ďábelská závist, která skrze hřích vstoupila do světa,“ napsal před třemi roky kardinál Bergoglio o návrhu uzákonit homosexuální svazky v Argentině. „Závist, která se snaží lstivě zničit obraz Boží, tedy muže a ženu, kteří obdrželi přikázání růst, plodit a spravovat zemi. Nebuďme naivní. Tady nejde pouze o politický boj, ale o pokus zkazit Boží plán. Není to jen projekt zákona. Ten je pouhým nástrojem. Jde o „manévr“ otce lži, který se snaží zmást a podvést děti Boží. A Ježíš nám říká, že nám pošle Ducha Pravdy na obranu před tímto lživým žalobcem.“

Tolik tedy papež František před třemi roky v dopise, který adresoval karmelitánským klášterům v Buenos Aires, aby je poprosil o modlitbu za politiky v souvislosti s projednáváním zmíněného zákona v argentinském parlamentu. Zákon byl sice nakonec schválen. Nezměnil se však postoj bývalého arcibiskupa Buenos Aires a dnešního biskupa Říma.

Výše zmíněné tvrzení církevního hodnostáře, který se domnívá, že „je nezbytné uznat svazky osob téhož pohlaví“, třebaže zároveň říká, že „nelze uznat takovéto páry za manžele“, je výrazem přesně oné kontradiktorní sofistiky slabého myšlení, která v mnoha zemích světa vedla k nastartování parlamentních procesů, které zrovnoprávnily manželství s homosexuálními svazky. A přitom by stačilo jen seznámit se s učením církve na toto téma, aby se předešlo podobně rozporným tvrzením alespoň mezi muži církve. Církevní magisterium totiž nečiní rozdíl mezi odmítáním právního uznání svazků mezi homosexuály a odmítáním jejich právního zrovnoprávnění s manželstvím. Obojí je třeba odmítnout „jasně a výrazně“, jak praví dokument Kongregace pro nauku víry (Úvaha ohledně návrhu právního uznání svazků mezi homosexuály ze 3. června 2003, 5). Zmatek se ovšem občas vynoří v lidských myslích, nevyjímaje vatikánského církevní hodnostáře, který je Ital. Právě v italském kontextu totiž v poslední době sílí snahy o zavedení podobně ztřeštěného zákona.

Nový a pozoruhodný postoj k této tak choulostivé otázce formuloval jen z účastníků demonstrací ve Francii, katolický myslitel a dramatik Fabrice Hadjadj, který v manifestu demonstrantů tzv. Manifestace pro všechny (proti redefinici manželství) publikovaném včera, mimo jiné píše: „Nenazývejte nás fašisty, integralisty či homofoby. My jsme prostě jenom „plní úžasu“. Nejsme homofobové. My jsme skuteční gayové, opravdu veselí. Láska k pohlavní rozdílnosti, jež je stejně tak zásadní jako rozdílnost generační, tedy rozdíl mezi rodiči a dětmi, nás učí přijímat i všechny ostatní rozdíly, které jsou druhotné. Pokud já, muž miluji ženy, tak odlišné od mého pohlaví, jak bych mohl nechovat sympatii, ne-li přízeň k homosexuálům, kteří jsou od mne konec konců mnohem méně odlišní? Kromě toho mezi nimi vždycky existovali i takoví, kteří neměli strach projevit svoji odlišnost, přijmout určitou excentričnost a ocitnout se na okraji. Zároveň si myslíme, že skutečně homofobní je právě ono pseudo gay-manželství. Jsme svědky procesu měšťácké poroby, normalizace homofilie, zničení její nezpůsobnosti občanským zákonem. Takové „manželství“ je dáreček, který není ničím jiným než zavedením dědických práv anebo odložením rozvodu. Jen ať homosexuálové klidně a nadále jsou součástí společnosti, i jako sterilní. Nikdo přece neignoruje jejich uměleckou, politickou, literární plodnost a empatii. Starověcí Řekové to chápali: osvobození od rodinných povinností jim umožňovalo více se věnovat lidské obci. Věděli, že jejich lásky zahrnovaly něco proti přírodě, ale nepohrdali proto přírodou a nacházeli tam zdroje umění. My žasneme, ale nepouštíme se do násilností, zesměšňování či separování. My nehledáme dokonce ani politické vítězství. Nejsme si totiž jisti, že z toho dnešního privatizovaného manželství lze ještě něco zachránit, vždyť už v sobě dávno nemá nic republikánského. A když vidíme mediální a stranickou past, v níž vězí naši zákonodárci, ptáme, zda to má vůbec smysl. Přesto však budeme i navzdory legislativní porážce manifestovat: beze zbraní, bez nenávisti, dokonce bez sloganů, jenom jako bytosti stvořené z masa, kostí a ducha.“
Končí Fabrice Hadjadj své prohlášení o Manifestaci pro všechny.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.