Rádio Vaticana

Žít jednotu ve vlastním nitru

6.6.2004

Homilie Jana Pavla II. v Bernu

?Buď veleben Bůh Otec a jednorozený Boží Syn a Duch svatý, neboť jeho láska k nám je veliká? (Vstupní antifona).

1. V tuto první neděli po Letnicích nás církev vybízí slavit tajemství Nejsvětější Trojice. Děláme to, milovaní bratři a sestry v úchvatném panoramatu zasněžených vrcholků hor, zelených údolí plných květů a plodů, četných jezer a bystřin, které dělají vaši zemi tak krásnou. Při této úvaze nás vede první čtení, které nás přeneslo ke kontemplaci Boží Moudrosti, když ?rozpínal nebesa... když na výsostech upevňoval oblaka... když dával sílu pramenům oceánu... když určoval moři jeho meze... když upevňoval základy země? (Př 8,27-29).

Náš pohled se však neobrací jen na stvořené ?dílo Božích prstů? (mezizpěv), zvláště si všímá lidských přitomností kolem nás. S láskou vás zdravím, drazí bratři a sestry, této úchvatné krajiny položené do srdce Evropy. Rád bych stiskl ruku každému z vás, abych ho osobně pozdravil a řekl mu: ?Pán je s tebou a miluje tě?.

Bratrsky zdravím švýcarské biskupy s jejich předsedou mons. Amadée Grabem, biskupem z Churu a mons. Kurtem Kochem, biskupem s Baselu, kterým děkuji za to, co mi řekli vaším jménem. S uctivou myšlenkou se pak obracím na pana presidenta Helvetské Konfederace a na ostatní představitele, kteří nás poctili svou přítomností.

Zvláštní pozdrav plný lásky chci vyhradit mladým švýcarským katolíkům, s nimiž jsem se setkal včera večer v Bernské aréně, kde jsem spolu znovu naslouchali náročné a strhující Ježíšově výzvě: Vstaň! Drazí mladí přátelé, vězte, že papež vás má rád, že vás provází denní modlitbou, že spoléhá na vaši spolupráci ve věci evangelia a že vás s důvěrou povzbuzuje, abyste šli cestou křesťanského života.

2. ?Cos nám zjevil ze své slávy, tomu věříme? budem vyznávat v prefaci. Naše eucharistické shromáždění je svědectvím a hlásáním slávy Nejvyššího a jeho přítomnosti, která působí v dějinách. Opírajíce se o Ducha, kterého nám Otec poslal skrze Syna, ?chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost. Osvědčenost pak plodí naději? (Řím 5,3-4).

Milovaní, prosím Pána, abych mohl být mezi vámi svědkem naděje, oné naděje, která neklame, protože má základ v Boží lásce, jež ?nám byla vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán? (Řím 5,5). A právě toto má svět zvláště zapotřebí: mnohem více naděje!

3. ?Tys jeden Bůh a jeden Pán? (preface). Tři Osoby, stejné a rozlišné, jsou jeden Bůh. Jejich skutečná odlišnost nerozděluje jednotu božské přirozenosti.

Toto závratně hluboké společenství Kristus předložil nám, svým učedníkům, jako vzor: ?Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal? (Jan 17,21). Oslava tajemství nejsvětější Trojice je pro křesťany každým rokem mocnou připomínkou, aby se zasazovali za jednotu. Tato připomínka se týká všech, pastýřů i věřících, a všechny pobádá k obnovenému vědomí vlastní odpovědnosti v církvi, nevěsty Krista. Jak necítit tváří v tvář těmto Kristovým slovům naléhavou ekumenickou starost? Znovu potvrzuji, také při této příležitosti, vůli postupovat dál po obtížné cestě, ale bohaté na radost, k plnému společenství všech věřících.

Nicméně je jisté, že mocný přínos k ekumenické věci pochází z nasazení katolíků žít jednotu ve vlastním nitru. V apoštolském listu Novo millenio ineunte jsem zdůraznil nutnost ?udělat z církve dům a školu společenství? (č. 43), a upírat pohled na srdce ?tajemství Trojice, která přebývá v nás a jejíž světlo je třeba vnímat i na tváři bratří? (ttž). Tak se živí ona ?spiritualita společenství?, která, vycházejíc z míst, kde se utváří člověk a křesťan, dosahuje do farností, sdružení a hnutí. Místní církev, v níž kvete spiritualita společenství, se dokáže stále očišťovat od ?toxinů? sobectví, jež plodí žárlivosti, podezření, nezřízenou dychtivost po sebeuplatnění, škodlivé protiklady.

4. Připomínka oněch rizik vyvolává v nás samovolnou modlitbu k Duchu svatému, kterého nám Ježíš slíbil poslat: ?Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy? (Jan 16,13).

Co je pravda? Ježíš jednoho dne řekl: ?Já jsem cesta, pravda a život? (Jan 14,6). Správně položená otázka tedy není: ?Co je pravda?? nýbrž: ?Kdo je pravda??

Tuto otázku si klade také člověk třetího tisíciletí. Drazí bratři a sestry, nemůžeme zamlčovat odpověď, protože my ji známe. Pravda je Ježíš Kristus, který přišel na svět, aby nám zjevil a daroval lásku Otce. Jsme povoláni vydávat svědectví této lásce slovem, ale především životem!

5. Milovaní, církev je poslání. Má i dnes zapotřebí ?proroků? schopných vyburcovat v komunitách víru ve Slovo, zjevující Boha bohatého milosrdenstvím (srov. Ef 2,4). Nastal čas připravit generace apoštolů, kteří nemají strach hlásat evangelium. Pro každého pokřtěného je podstatné, aby přešel od zvykové víry ke zralé víře, která se vyjádří jasnými přesvědčeními a odvážnými osobními rozhodnutími.

Jen taková víra, slavená a sdílená v liturgii a v bratrské lásce, může živit a posilovat společenství učedníků Pána a budovat misionářskou církev, zbavenou falešných strachů, protože je si jista láskou Otce.

6. ?Láska Boží je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán? (Řím 5,5). Není to naše zásluha. Je to nezasloužený dar. Navzdory tíži našich hříchů, Bůh nás miloval a vykoupil krví Krista. Jeho milost nás důkladně uzdravila.

Můžeme proto zvolat se žalmistou: ?jak veliká je, Pane, tvá láska na celé zemi!? Jak je veliká ve mně, ve druhých v každé lidské bytosti!

Toto je pravý zdroj velikosti člověka, toto je kořen jeho nezničitelné hodnoty. V každé lidské bytosti se zrcadlí Boží obraz. Zde je nejhlubší ?pravda? o člověku, která nesmí být v žádném případě popírána nebo znásilňována. Každá urážka způsobená člověku se nakonec ukáže jako urážka jeho Stvořitele, který ho miluje láskou Otce.

Švýcarsko má velkou tradici v úctě k člověku. Je to tradice, která stojí pod znamením kříže: Červeného kříže!

Křesťané této ušlechtilé země, buďte vždy hodni této své slavné minulosti! V každé lidské bytosti umějte poznávat a ctít Boží obraz! V člověku, kterého stvořil Bůh, se zrcadlí sláva Nejsvětější Trojice.

Říkejme proto: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému: Bohu, který je, který byl a který přijde. Amen.

Překlad: P.Josef Koláček, SI

Česká sekce RV