Papež František: Duch svatý působí nejprve problémy a potom harmonii

2.5.2013 

„Nenechávají-li křesťané působit Ducha svatého, vznikají v církvi rozdělení“ poznamenal papež František v homilii při dnešní mši sv. v kapli Domu sv. Marty. Se Svatý otcem koncelebroval kardinál Malcolm Ranjith Patabendige ze Sri Lanky. Eucharistie se účastnila skupina zaměstnanců Vatikánských muzeí.

Papež František komentoval dění v prvotní církvi, jak vysvítá ze Skutků apoštolů, jež se čtou během liturgie ve velikonoční době. Poukázal na to, že Duch svatý způsobuje dvojí: Nejprve „dá vnuknutí“ a „vytváří také problémy“ a potom „církev uvede do harmonie“. V Jeruzalémě byly mezi prvními učedníky rozmanité názory ohledně přijímání pohanů do církve. Někteří byli proti a jiní byli otevření:

Byla to církev »negací«, která říkala: ne, nemůže se, nesmí se; a potom církev »přitakání«, která říkala: ano… promyslíme to, otevřeme se. Sám Duch nám otevírá bránu. Potom však musel Duch svatý udělat druhou věc: vnést mezi různé názory harmonii, harmonii církve, mezi nimi a Jeruzalémem a mezi nimi a pohany. Je to pořádná práce, kterou koná v dějinách vždycky Duch svatý. A pokud jej nenecháme jednat, začínají vznikat rozdělení, sekty, apod. …protože jsme uzavřeni pravdě Ducha.

Papež František připomněl inspirovanou řeč Jeruzalémského biskupa Jakuba, který prohlásil, že se nemají nakládat pohanům žádná zbytečná břemena (Sk 15,19), která ani předkové nedokázali unést:

Když se služba Pánu stává příliš tíživým břemenem, uzavírají se brány křesťanských komunit. Nikdo nechce k Pánu přijít. My však věříme, že jsme spaseni milostí Pána Ježíše. Nejprve radost z charismatu hlásání této milosti a potom zjistíme, co dělat. To mne napadá v souvislosti se slovem břemeno, to mi leží na srdci.

Papež František se pozastavil nad tím, co dnes znamená „nést břemeno“ v církvi. Ježíš připomíná a žádá nás všechny, abychom zůstávali v jeho lásce (Jan 15,9-11). A že právě z této lásky se rodí poslušnost vůči jeho přikázáním. To je „křesťanská komunita přitakání“, která zůstává v Kristově lásce a vyjadřuje také určité „negace“, protože je zde toto přitakání. Tato láska, zdůraznil Svatý otec, „nás přivádí k věrnosti Pánu, protože miluji-li Pána, nedělám to či ono“:

Komunita negací i přitakávání je tedy důsledkem tohoto přitakání. Prosme Pána, aby nám Duch svatý stále více pomáhal být komunitou lásky, lásky k Ježíši, který nás tolik miloval; komunitou přitakání a z tohoto přitakání plnit přikázání; komunitou otevřených dveří. A kéž nás brání před pokušením stávat se puritánskými v etymologickém smyslu slova, hledat para-evangelní ryzost a stát se tak komunitou negací. Ježíš nás totiž nejprve žádá o lásku, o lásku k Němu a o zůstávání v Jeho lásce.

Pokud tedy „křesťanská komunita žije v lásce, vyznává svoje hříchy, klaní se Pánu, odpouští urážky, chová lásku vůči druhým a projevuje se láskou, pak vnímá „povinnost věrnosti Pánu v dodržování přikázání“.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.