Papež schválil čtyři dekrety Kongregace pro svatořečení

4.5.2013 

Královna, dávající přednost chudým, a mystička, která prožívala spoutanost zlým duchem a po osvobozujícím exorcismu dokonávala za nevýslovných bolestí na svém vlastním těle Kristovo utrpení. Těmto dvěma ženám – Marii Kristýně Savojské (1812-1836) a Marii Bolognesi (1924-1980) se otevírá cesta k brzkému blahořečení. Papež František v tomto týdnu podepsal dekrety, uznávající zázraky, které je povýší k úctě oltáře. Životní osudy těchto kandidátek beatifikace přibližuje kolega z italské redakce Vatikánského rozhlasu, Alessandro De Carolis:

Jsme na počátku třicátých let devatenáctého století. Nedlážděnou neapolskou ulicí jede kočár, avšak náhle se zastavuje. Vystupuje z něj královna obou Sicílií a pokleká, aniž by dbala na zablácenou cestu. Z okénka totiž spatřila kněze, nesoucího viatikum. Toto zbožné gesto Marie Kristýny Savojské však není ničím neobvyklým. Když byla v necelých dvaceti letech provdána za neapolského krále Ferdinanda II. Bourbonského, překvapila jiným rozhodnutím. Část peněz určených na svatební oslavy věnovala na věno 240 chudým nevěstám a na uhrazení mnoha dluhů u neapolské zastavárny Monte di pietá. Přestože dcera sardinského krále Viktora Emanuela I. toužila po životě v klauzuře, přijala manželství jako státní povinnost. Snažila se křesťanské hodnoty šířit ve dvorním prostředí, které zdaleka neodpovídalo jejímu přesvědčení. Umožňovala všem věřícím účast na nedělní mši svaté, zasáhla ve prospěch odsouzenců k trestu smrti, které všechny omilostnila. Maria Kristyna Savojská zemřela při porodu svého prvorozeného syna – Františka II. Bourbonského. Bylo jí pouhých 23 let. Neapol si však za necelé tři roky zamilovala tuto ženu, kterou připomíná jako »svatou královnu«.

Mnohem blíže po časové ose jsou nám lidské i nadpřirozené osudy druhé kandidátky oltáře. Maria Bolognesi se narodila v severoitalské provincii Rovigo 21. října 1924.

Na rozdíl od neapolské královny však Maria žila v krajní chudobě. Často se živila bramborovými šlupkami, kterými se v hospodářství pokrýval dobytčí trus. Vychodila první dvě třídy základní školy a pak vyměnila pero za motyku, aby pomáhala rodině v práci na polích. Od své babičky se učí moudrosti víry a lásce k modlitbě. Odmalička chodí každý den na mši svatou, horlivě navštěvuje katechismus a Katolickou akci. Stará se o mladší sourozence a nezadržitelně cítí touhu po modlitbě. Pán ji připravuje na to, aby jí dal účast na své vlastní Kalvárii. Ještě předtím však dopouští temné období a posedlost zlým duchem. Sotva šestnáctiletá Maria téměř dva roky není schopna modlitby, ďábelské trýznění jí nedovoluje vstoupit do kostela, nutí ji ukrývat se před knězem. V létě roku 1941 ji otec silou zadrží, aby dovolil provést exorcismus nejprve místnímu faráři a poté diecéznímu biskupovi. Přesto Satanovo působení trvá až do 1. dubna 1942, kdy nastupují mystická vidění. Ježíš při nich Marii odevzdává tři prsteny – v prvním z nich je zasazena pětice rubínů na znamení pěti Kristových ran. Pro Marii začíná fyzická účast na Ježíšově utrpení – krvavý pot a patologie nejrůznějšího druhu ji budou doprovázet po příštích čtyřicet let. Na radu svého duchovního Otce zaznamenává své mystické zážitky a popisuje více než dva tisíce stran. Tělesná bolest však nebrzdí Mariinu činnost – pracuje v Katolické akci a jako katechetka ve farnosti. Pouze smrt, která nastoupila 30. června 1980, jí nedovoluje spatřit realizaci jejího snu – vybudování domova pro nemocné.

Dodejme, že při čtvrteční audienci Svatý otec schválil rovněž další dekrety Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Dokládají hrdinské ctnosti dvou služebníků Božích, kterými jsou O. Joaquim Rosselló i Ferrá (1833-1909), zakladatel Kongregace misionářů od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Mariina, a sestra Maria Tereza od sv. Josefa, občanským jménem Janina Kierocinska (1885-1946), zakladatelka kongregace Sester karmelitek Dítěte Ježíše.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.