13.6.2013 

Střežte svůj jazyk, když mluvíte o druhém – vybízel papež František při ranní mši svaté v kapli Domu svaté Marty. Vzhledem k tomu, že se liturgie účastnil personál velvyslanectví a konzulátů Argentiny při Italském státu a při Organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO), vrátil se papež tentokrát ke své mateřštině. „Od 26. února jsem nesloužil ve španělštině; udělalo mi to moc dobře,“ přiznal, když v závěru děkoval účastníkům bohoslužby za práci pro vlast:

„Vaše spravedlnost ať je větší než spravedlnost farizeů,“ navázal papež František na Ježíšova slova z dnešního evangelia. Po Blahoslavenstvích Ježíš zdůrazňuje, že nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit . „Jeho reforma je reformou v kontinuitě. Zrno, které má dozrát a změnit se v plod!“ -pokračoval Svatý otec. Na toho, kdo vkročí na cestu křesťanského života, se kladou větší nároky než na ostatní, nejde o větší „výhody“. Ježíš vypočítává některé z těchto nároků, zejména pokud jde o vztah k bratřím. Kdo svého bratra zatracuje, zaslouží si peklo, komentoval papež. Pokud neseš v srdci něco negativního vůči bližnímu, musíš se obrátit, změnit. Už hněv proti bratru je svého druhu urážkou, čímsi, co vede ke smrti, zabíjí ho. V latinské tradici je běžné vymýšlet přívlastky, přezdívky. Pokud jsou přátelské, tak je to v pořádku, když ne, jde už o mechanismus urážky, o očerňování druhého:

„Není nutné chodit za psychologem, abychom věděli, že kdo sráží druhého, dělá to proto, že sám nedokáže růst a – aby se cítil „Někým“ - potřebuje ponížit druhého. Je to škaredý mechanismus. A Ježíš ve vší prostotě říká: „Nemluvte špatně jeden o druhém. Nepomlouvejte se. Nesrážejte se“. Vždyť přece jdeme všichni po stejné cestě. Všichni jdeme po cestě, která jednou skončí, ne? Řečeno po našem: „na každého dojde“ (pozn. překl.: „Nos encontraremos en el horno“, dosl. „Sejdeme se v peci“). Pokud tedy nekráčíme cestou bratrství, skončíme všichni špatně: ten, kdo druhého tupí, i ten, kdo je potupení vystaven.“

Kdo není schopen kontrolovat svůj jazyk, skončí špatně, zdůraznil papež František. Už od dob Kaina a Ábela vychází v dějinách na povrch „přirozená agresivita“. Jsme slabí a hříšní, proto je daleko snazší vyřešit situaci urážkou, šířením klepů či pomluv, než se s ní dobře vypořádat, dodal papež a pokračoval:

„Chtěl bych Pána prosit, aby nám všem dal milost věnovat větší pozornost jazyku, kterým mluvíme o druhých. Je to drobné pokání, ale přináší dobrý užitek. Měli bychom prosit Pána o milost přizpůsobit svůj život tomuto novému Zákonu, který je zákonem mírnosti, lásky a pokoje a alespoň trochu protříbit svůj jazyk, své komentáře, které adresujeme druhým, krotit vášně, které vedou k hádkám či snadnému rozčilení. Kéž nám všem Pán udělí tuto milost!“

„Chtěl bych poděkovat Pánu za šťastnou souhru náhod, díky které je dnes mezi námi arcibiskup Svjatoslav Ševčuk. Byl biskupem apoštolské eparchie v Buenos Aires a nyní zde na synodu zastupuje ukrajinské řecko-katolíky. Mohli jsme si spolu zavzpomínat na Argentinu“, zakončil papež František svou dnešní ranní homilii.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.