21.6.2013 

Papež František dnes dopoledne přijal v Klementinském sále Apoštolského paláce sto padesát papežských diplomatů, sloužících na zastupitelstvích Svatého stolce po celém světě. Apoštolští nunciové se do Říma sjeli v rámci Roku víry a ještě na pozvání Benedikta XVI.
Svatý otec jim ve své promluvě – kterou, jak zdůraznil, napsal po dlouhé modlitbě a pečlivém rozvažování – nastínil tři body k reflexi. Jak poznamenal, formální a zdvořilostní fráze by všem přítomným jen ublížily, je proto nutné mluvit ze srdce o věcech, které papeži leží na srdci. Ihned v úvodu Svatý otec podotkl, že apoštolský nuncius je v první řadě prostředníkem mezi místní a univerzální církví, biskupskými konferencemi a římským biskupem.

Vaše práce je navýsost důležitá, neboť při ní utváříte církev.(...) Nejste zprostředkovatelé, nýbrž prostředníci a svou mediací vytváříte jednotu. (...) Jako prostředníci musíte nejenom znát spisy a dokumenty, nýbrž zejména lidi. Považuji tedy za podstatné, abyste měli osobní vztah k římskému biskupovi. Pomáhá nám sice státní sekretariát, avšak osobní vztah je důležitý – a musíme o něj oboustranně usilovat.

První bod papežovy úvahy se týkal kočovného života papežského diplomata. Co nám takovýto život sděluje a jaký duchovní význam má toto neustálé putování s kufrem v ruce od jedné nunciatury ke druhé?, dotazoval se Svatý otec.

Řekl bych, že smysl spočívá právě v tomto putování, které je středem života víry. Počínaje Abrahámem, putujícím mužem víry. (...) Tato pouť s sebou, podle mého názoru, nese dva prvky. Prvním je trvalé umrtvování a oběť, zřeknutí se věcí, přátel, vztahů, neustále nový začátek. (...) Druhý aspekt tohoto nomádského života popisuje jedenáctá kapitola listu Židům. Jeho autor vyjmenovává různé příklady víry našich otců. Tvrdí, že naši předci jen zdálky viděli to, co bylo slíbeno, a že se prohlašovali za cizince a přistěhovalce na této zemi. ( Žid 11,13)

Starozákonní otcové jen zdálky viděli a radostně vítali to, co bylo slíbeno, pokračoval papež František v druhé části reflexe. Každý z nás se může sám sebe dotázat – co je pro mne příslibem, na co hledím, co v životě hledám? Nikdy by se nám nemělo zdát příliš samozřejmé, že naším příslibem je Pán.

Statky a vyhlídky tohoto světa nakonec vedou k rozčarování a k trvalé nespokojenosti s tím, co máme. Pán je dobro, které neklame; jediný, který nezklame. Vyžaduje to však odpoutání od sebe, kterého lze dosáhnout pouze trvalým vztahem s Pánem a sjednocením života s Kristovým životem. Říká se tomu důvěrnost s Ježíšem. Důvěrnost s Ježíšem Kristem musí být každodenním pokrmem papežského vyslance – pokrmem, který se rodí z prvního setkání s Pánem a který vyjadřuje každodenní věrnost nastoupenému povolání. Důvěrnost. Důvěrnost k Ježíši v modlitbě, v eucharistické celebraci – kterou nikdy nevynechejte, ve službě lásky.

Existuje však nebezpečí, že i kněz podlehne pokušení „duchovní mondénnosti“, navázal Svatý otec třetí částí své reflexe.

Podvolí se duchu světa, který jej vede k tomu, aby pracoval na seberealizaci, a nikoliv pro Boží slávu. Poddává se onomu duchovnímu a životnímu měšťáctví, které jej podněcuje k nicnedělání, pohodlnému a klidnému životu.

Papež František opětovně citoval z Deníku duše bl. Jana XXIII., který v souvislosti s prací papežského diplomata mluví o trvalém prořezávání vinice, zbavování se podružného a směřování k podstatě – tedy Kristu a jeho evangeliu. (Giornale d´Anima, Cinisello Balsamo 2000, str.513-514). Jinak hrozí nebezpečí, že posvátnost mise zesměšníme.

Tato slova o zesměšnění jsou velmi silná, avšak pravdivá. Pokud jako pastýři podléháme duchu zesvětštění, vystavujeme se posměchu. Možná si vysloužíme i nějaký potlesk, avšak titíž lidé, kteří s námi zdánlivě souhlasí, nás za našimi zády budou kritizovat. To je zcela běžné.

Papež svým zástupcům na apoštolských nunciaturách poté připomněl, že – byť jim není svěřena konkrétní část Božího lidu a přestože nevedou místní církve – nepřestávají být pastýři.

Dělejte vždy všechno s hlubokou láskou. Jste pastýři také ve vztazích se státními úřady a svými kolegy. Hledejte neustále dobro – dobro každého člověka a dobro církve. Tato pastorační činnost vyplývá z důvěrnosti s Kristem, jak jsem již řekl. (…) Z vaší strany je nezbytné, abyste pracovali s profesionalitou. To je, abych tak řekl, vaše žíněné roucho, vaše pokání. Musíte pracovat profesionálně – církev to tak po vás chce. Pokud papežský vyslanec není profesionální, ztratí také svou autoritu.

A tuto profesionalitu musí nunciové projevit při nelehkém úkolu, jímž je poradenství při nových biskupských jmenováních. Svatý otec v závěru své promluvy načrtl základní linie pro výběr vhodných kandidátů biskupského úřadu.

Dbejte na to, aby kandidáty byli takoví pastýři, kteří jsou blízcí lidem. To je první kritérium. Kéž mají blízko k lidem. Když je někdo velký teolog a myslitel, ať jde na univerzitu, tam udělá jistě mnoho dobrého. My však potřebujeme pastýře! Ať jsou to otcové a bratři, ať jsou mírní, trpěliví a milosrdní, ať milují chudobu – tu vnitřní, která je osvobozuje pro Pána, i tu vnější, jejímž znamením je prostý a strohý životní styl. Ať nemají “smýšlení knížat”, nejsou ctižádostiví, netouží po biskupském úřadě. (…) A nechť jsou snoubenci jedné jediné církve a stále nehledají nějakou jinou…O tom ještě řeknu více, až bude vypnuto nahrávání…(smích v publiku)

Kéž jsou schopni dohlížet na svěřené stádce a pečovat o jeho jednotu, kéž dávají pozor na hrozící nebezpečí, pokračoval papež František ve vykreslování ideálního biskupského profilu. Zejména však, dodal, ať jsou schopni bdít, když stádo spí, a s trpělivou láskou podporovat naplnění Božího plánu s jeho lidem.

Pastýři proto musí umět jít před stádem, aby mu ukazovali cestu, vprostřed stáda, aby je udržovali v jednotě, a za stádem, aby zabránili tomu, že se někdo zpozdí. Samo stádo si totiž dokáže instinktivně najít cestu. Pastýři se musí umět takto pohybovat.

Zakončil Svatý otec své dnešní dopolední setkání s apoštolskými nuncii z celého světa. Církevní diplomaté se ve Věčném městě zdrží ještě celý víkend. Na pátek večer je naplánována společná večeře s papežem Františkem ve Vatikánských zahradách, nedaleko nynějšího bydliště Benedikta XVI. V sobotu večer si pak apoštolští nunciové mohou poslechnout koncert k Roku víry ve vatikánské aule Pavla VI. Svatý otec každému svému vyslanci předal jako dárek malý stříbrný kříž, který byl vyhotoven u příležitosti jejich římského setkání.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.