„Jako muže a ženu je stvořil“

3.9.2013 

Cyklus reflexí nad Katechismem katolické církve

V dnešní době máme co do činění s christofobní ideologií, která by ráda stvořila nového člověka v nové společnosti. Opakuje se tak ďáblovo pokušení stavět se na roveň Bohu. Nastává snaha změnit smysl klíčových pojmů naší civilizace, tedy slov: pohlaví, lidská přirozenost, manželství, otec, matka, rodina. Církev dnes proto více než kdy jindy musí připomínat základní antropologickou pravdu, vyjádřenou v knize Genesis: „Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil, stvořil je jako muže a ženu“ (Gn 1,27).

„Být mužem“, „být ženou“ je dobrá a Bohem chtěná skutečnost, čteme v Katechismu (KKC, 369). Pohlaví tudíž není otázkou představ či subjektivního pocitu. Existují dvě pohlaví – mužské a ženské. Skutečnost, že někteří lidé trpí problémem sexuální identity, nemůže změnit objektivní realitu.

Katechismus zdůrazňuje pravdu, že muž a žena jsou stejní a zároveň různí. Mají tutéž důstojnost, neboť jsou „Božím obrazem“. Zároveň se odlišují, avšak tato jejich rozlišnost je nerozděluje, nýbrž naopak způsobuje jejich doplňování a jednotu. Řečeno ještě lépe : „Muž a žena jsou Bohem chtěni jeden pro druhého“ (KKC,372). Bůh je spojuje v manželství, aby se stávali „jedním tělem“, a tím vytvářeli vhodné prostředí pro zrození a růst dětí. Dva muži nebo dvě ženy nemohou uskutečnit manželství, neboť se v manželském smyslu nedoplňují.

Jak nám připomíná Katechismus, muž a žena jsou povoláni k tomu, „aby si jako Boží správcové podmanili zemi“ (KKC, 373). Nejsme tudíž vládci, kteří by nad stvořeným mohli svévolně panovat. Bůh nám svěřil svět, abychom se účastnili jeho stvořitelského díla.

Přeložila Jana Gruberová

Dariusz Kowalczyk SI

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.