K Božímu obrazu

10.9.2013 

Cyklus reflexí nad Katechismem katolické církve

Důstojnost muže a ženy pramení ze skutečnosti, že byli stvořeni „k Božímu obrazu“. Katechismus nám říká, že „jen člověk je povolán, aby sdílel poznáním a láskou Boží život“ (KKC, 356). Jiní tvorové, kupříkladu nádherné ptactvo či náš věrný a sympatický pes, Boha chválí svou vlastní existencí, ovšem nejsou schopni jej poznat a milovat. Zrcadlí se v nich Stvořitelova velikost, avšak nebyli stvořeni k jeho obrazu.

Co znamená být stvořen k Božímu obrazu? Je zajímavé, když v první knize Mojžíšově čteme: „Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby“ ( Gn1,26)“. Sloveso „učiňme“ je zde v množném čísle. Někteří církevní Otcové v tom spatřují niterný dialog mezi božskými osobami. Byli jsme tudíž stvořeni podle podoby trojičného společenství – jako obraz Otce, Syna a Ducha svatého. Značí to, že se stáváme lidmi pouze ve vztahu k druhým. Nikdo by nemohl být člověkem, pokud by se nevztahoval k druhému člověku. Osobnost neexistuje, chybí-li její sociální aspekt.

Výraz „k Božímu obrazu“ lze vztáhnout také k tajemství vtěleného Slova, ve kterém se opravdu objasňuje tajemství člověka. Bůh při stvoření muže a ženy nahlížel Ježíše Krista, vtěleného Syna. V Ježíši se ukazuje plnost člověka. „Druhý Adam [tedy Kristus] vtiskl svůj obraz prvnímu Adamovi, když ho formoval“, řekl sv. Jan Zlatoústý (KKC, 359).

Lidská bytost je jednotou duše a těla, tedy ducha a hmoty. Na důstojnosti „Božího obrazu“ se nepodílí pouze duše, nýbrž také tělo, které je určeno ke vzkříšení v nepomíjejícím těle. „Člověk proto nesmí pohrdat tělesným životem”. (KKC, 364). Bůh chce spasit celého člověka – v jeho duchovní a rovněž tělesné dimenzi.

Přeložila Jana Gruberová

Dariusz Kowalczyk SI

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.