Rádio Vaticana

Prvotní hřích

17.9.2013

Cyklus reflexí nad Katechismem katolické církve

Po vyprávění o stvoření s jeho refrénem: „A viděl Bůh, že je to dobré“ v knize Genesis nalézáme příběh o pádu našich prarodičů, tedy o prvotním hříchu. Tento příběh poukazuje na jádro jakéhokoliv pokušení a hříchu.

Bůh dává člověku k dispozici všechny rajské plody s jediným zákazem – aby nejedl ze stromu poznání dobrého a zlého. „Nesmíte z něj jíst“, řekl Bůh Adamovi, „abyste nezemřeli“ (Gn3,3). Tento strom symbolicky připomíná nepřekročitelnou hranici, kterou člověk jako tvor musí svobodně uznávat a s důvěrou respektovat (KKC, 396). Pokušení spočívá ve falešném příslibu, že žádná hranice neexistuje a že se člověk může stát bohem. „Ne, nezemřete“, řekl ďábel. „Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, (…) budete jako Bůh poznávat dobro a zlo.“ (Gn3,5).

Katechismus nás učí, že Adam a Eva nechali ve svém srdci vyhasnout důvěru ke svému Stvořiteli, aby mohli zaujmout jeho místo. Člověk zneužil oné svobody, kterou mu Bůh daroval ( srov. KKC, 387,397). Všechny ideologie vedoucí ke genocidě – ať již nacismus, marxismus-leninismus nebo maoismus – pramení z téhož zdroje, tedy z nároku být jako Bůh a rozhodovat o dobru a zlu. Také moderní myšlenkové proudy, které chtějí změnit stvoření redefinicí manželství a rodiny, jsou plodem ďábelského svodu, kdy chceme být jako Bůh.

Bůh ovšem nelže. Hřích skutečně vede ke smrti. Muž a žena mají strach před Bohem a vzájemně se obviňují. Adam a Eva nejsou zbožštěni, nýbrž se naopak cítí nazí. Tuto skutečnost hříchu zakoušíme ve svých životech, avšak Bůh nás ani v této situaci neopouští. Dějiny stvoření a spásy pokračují.

Přeložila Jana Gruberová

Dariusz Kowalczyk SI