Neprodávejte své mládí obchodníkům se smrtí

22.9.2013 

Papež František k sardinské mládeži, Cagliari - Largo San Felice

Drazí sardinští mladí!

Mám pocit, že tu nějací mladí jsou, ne? Nějací – anebo je jich tu hodně? Je jich tu hodně! (volání)
Děkuji, že jste na dnešní setkání přijeli v tak hojném počtu. Děkuji také vašim dvěma „tiskovým mluvčím“. Když vás vidím, vzpomínám na Světové dny mládeže v Riu de Janeiro. Možná tam někteří z vás byli; mnozí z vás jistě sledovali televizi a internet. Byl to velmi krásný zážitek, svátek víry a bratrství, který naplňuje radostí. Toutéž radostí, kterou zažíváme dnes. Poděkujme Pánu a Panně Marii, Naší Paní z Bonaria. Díky ní jsme se tu dnes setkali. Často se k ní modlete, je to dobrá maminka, o tom vám ujišťuji!

Některé z vašich otázek míří stejným směrem. Přichází mi na mysl evangelium, které jsme vyslechli. Jsme na břehu Genezaretského jezera, kde žili a pracovali Šimon – kterého Ježíš později nazve Petrem – a jeho bratr Ondřej, spolu s Jakubem a Janem, rovněž bratry. Byli to všichni rybáři. Ježíš je obklopen zástupem, který chce naslouchat jeho slovu. Vidí ony rybáře vedle jejich lodí, jak čistí sítě. Vstoupí do Šimonovy loďky a požádá ho, aby odrazil od břehu. Pak se posadí v loďce a mluví k lidem. Ježíš z loďky promlouvá k lidem. Když skončí, vyzve Šimona, aby zajel na hlubinu a rozhodil sítě. Pro Šimona je tato žádost zkouška – uvědomte si dobře to slovo „zkouška“ – protože on i druzí rybáři se zrovna vrátili po nočním nevydařeném rybolovu. Šimon je praktický a upřímný muž a ihned Ježíšovi odpovídá: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili“.

To je první bod – zažít neúspěch. Jedna z vašich otázek se týkala svátosti biřmování. Jakže se tato svátost vlastně jmenuje? Biřmování? Nikoliv, název se změnil, teď je to „svátost rozloučení“. Mladí to dotáhnou až sem a pak jsou z církve pryč, je to tak nebo ne? Je to selhání. Dalším neúspěchem, o kterém jste mluvili, je absence mladých lidí ve farnosti. Je to selhání, nezdar a rozčarování. Mládí se upíná do budoucnosti, avšak někdy prožívá krach či frustraci. Jsou to důležité zkoušky. Chtěl bych se vás nyní na něco zeptat, odpovězte však v tichosti srdce. Myslete na selhání, která každý z vás zažil. Je jisté, že jsme si tím prošli všichni.

Obdobnou zkušenost zažíváme mnohokrát rovněž v církvi – kněží, katecheti a animátoři vydávají mnoho námahy a energie, usilovně se snaží a nakonec výsledky nikoliv pokaždé odpovídají jejich snahám. V prvních dvou otázkách se o tom zmínili také vaši zástupci. Mluvili o společenstvích, kde víra poněkud vybledla, života církve se účastní jen málo věřících, křesťané jsou smutní a unavení a mnozí mladí lidé jdou po biřmování pryč. Je to pro ně svátost rozloučení, jak už jsem zmínil. Ztratili nadšení, zažívají neúspěch a prázdnotu. Mám pravdu nebo ne? (Ano, odpovídají mladí lidé.)

2. Jistě se ptáte, co v této situaci můžete udělat. To, co dělat nemáte, je poddat se bezvýchodnosti a nedůvěře. Pesimističtí křesťané – to není nic pěkného! Vy, mladí lidé, nemůžete a nesmíte být beznadějní, protože naděje je součástí vašeho bytí. Mladý člověk bez naděje není mladý, příliš brzy zestárl! Naděje je součástí vašeho mládí! Pokud ji nemáte, uvažujete moc vážně…Mladý člověk bez radosti a bez naděje budí obavy, není to mladý člověk. Když mladý člověk ztratí radost, nedůvěřuje životu a propadne beznaději, kde pak hledá trochu klidu a míru? Žije-li bez důvěry, bez naděje, bez radosti? Znáte jistě ony obchodníky se smrtí, kteří prodávají smrt a nabízejí vám cestu ve vašem smutku, beznaději, nedůvěře a skleslosti. Prosím vás, neprodávejte své mládí těm, kdo prodávají smrt! Dobře rozumíte tomu, o čem mluvím! Všichni tomu rozumíte – neprodávejte svůj život!

Vraťme se k příběhu evangelia – Petr v onom kritickém okamžiku hraje sám o sebe. Co by byl mohl udělat? Byl by mohl podlehnout únavě a nedůvěře a pomyslet si, že je to zbytečné, že je lépe se sebrat a jít domů. Co ale učiní? Odvážně vychází ze sebe a rozhoduje se Ježíši důvěřovat. Říká: „No tak dobře, na tvé slovo spustím sítě“. Pozor! Neříká: mými silami a výpočty, na základě mé dlouhé rybářské zkušenosti, nýbrž říká: „na tvé slovo“, na Ježíšovo slovo! A výsledkem je neuvěřitelný úlovek, sítě se plní natolik, až se protrhávají.

To je druhý bod : důvěřovat Ježíši. Chci k vám být upřímný – a proto, když vám toto říkám, neprodávám vám nějaké iluze. Přicházím, abych vám řekl: je tu Osoba, která tě může vést, důvěřuj Jí. Je to Ježíš! Důvěřuj Ježíši! Ježíš není iluze. Důvěřujme Ježíši, Pán je stále s námi. Přichází na břeh našich životů, je nablízku našich selhání, naší křehkosti a hříchů, aby je proměnil. Nikdy nevystupujte ze hry, jako dobří sportovci, kteří kvůli výsledkům dokáží tvrdě trénovat, jak někteří z vás vědí z vlastní zkušenosti. Obtíže vás nesmí vylekat, nýbrž povzbudit k další cestě. Jako by se Ježíš obracel právě na vás: Zajeďte na hlubinu a spusťte sítě, mladí Sardiňané. Zajeďte na hlubinu! Poddávejte se Pánovu Slovu: On se svým Slovem a jeho následování přináší plody ve vašem úsilí o svědectví. Když se úsilí o probuzení víry vašich přátel zdá zbytečné tak jako noční námaha rybářů, vzpomeňte si, že s Ježíšem se vše mění. Pánovo slovo naplnilo sítě, Pánovým slovem nabude misionářská práce jeho učedníků na účinnosti. Následovat Ježíše je náročné. Znamená to nespokojit se s nepatrnými cíly a plavbou podél pobřeží, nýbrž mířit do výše a s odvahou!

Není dobré zůstat u tvrzení: „nic jsme nechytili“. Je nutné jít dál, „zajet na hlubinu a spustit sítě“ – znovu, neúnavně. Ježíš to každému z nás opakuje a dodává nám sílu! Někdy hrozí stížnosti a rezignace, ty však přenecháme těm, kdo vyznávají „bohyni nářků“. Také vy stále naříkáte, jako při vigilii za zemřelého? Snad ne, to nesmí mladí lidé dělat. „Bohyně nářků“ klame, zavede vás na nesprávnou cestu. Když vše zdánlivě stojí a vázne, když nás znepokojují osobní problémy, když sociální obtíže nenacházejí patřičnou odpověď, není dobré se vzdát. Ježíš je cesta – dovolme mu, aby vstoupil na naši loďku, a spolu s ním zajeďme na hlubinu! On mění naše životní vyhlídky. Víra v Ježíše přivádí k naději, která přesahuje, k jistotě založené nejenom na našich vlastnostech a schopnostech, nýbrž na Božím slově, na Pánově pozvání. Nezabývejte se lidskými propočty a neověřujte si, zda se okolní realita kryje s vašimi jistotami. Zajeďte na hlubinu, vyjděte ze sebe, vyjděte z našeho malého světa, abyste se otevřeli Bohu, abyste se stále více otevírali také bratřím. Otevřenost vůči Bohu nás otevírá vůči druhým! Otevřít se Bohu a otevřít se druhým. Vyjít pár kroků ze sebe – malých kroků, ale udělat je! Vyjít těmito malými kroky ze sebe směrem k Bohu a směrem k druhým a přitom otevřít srdce bratrství, přátelství a solidaritě.

3. Třetí bod – a tím skončím, je to trochu dlouhé. „Spusťte sítě k lovení“. Drazí mladí Sardiňané, třetí věc, kterou vám chci říci – a tím také odpovídám na další dvě otázky, je tato: Také vy jste povoláni, abyste se stali „rybáři lidí“. Neváhejte a vynaložte svůj život, abyste radostně svědčili o evangeliu – zejména svým vrstevníkům. Chtěl bych vám vyprávět svou osobní zkušenost. Včerejšek byl šedesátým výročím dne, kdy jsem ve svém srdci zaslechl Ježíšův hlas. Neříkám to ale proto, abychom to s dortem oslavovali. Je to vzpomínka – uplynulo šedesát let, ale já na to nikdy nezapomenu. Bylo mi sedmnáct let. Před tímto rozhodnutím uplynulo několik let, než toto pozvání nabylo konkrétní a definitivní podoby. Potom uběhlo mnoho let – některá plná úspěchů a radostí, avšak mnoho roků selhání, křehkosti a hříchu…Šedesát let na Pánově cestě, za Ním, vedle Něho, stále s Ním. Řeknu vám pouze toto: nelituji toho! Nelituji toho, ale proč? Ne snad proto, že bych si připadal jako Tarzan a šel dál vlastní silou. Nikdy jsem své volby nelitoval, protože vždy, i v nejtemnějších okamžicích, v momentech hříchu, těžkosti a selhání, jsem se díval na Ježíše a důvěřoval jsem mu – a On mne nikdy nenechal samotného. Důvěřujte Ježíši – On jde stále dál, kráčí s námi. Nikdy nezklame, je věrný, je to věrný druh. To je tedy mé svědectví – jsem šťastný, že jsem prožil těchto šedesát let s Pánem. Ale chci vám říci ještě něco víc – jděte dál.

Mluvil jsem moc dlouho? (volání: Ne). Zůstávejme spojeni v modlitbě. A kráčejte v tomto životě s Ježíšem tak, jak to udělali světci. Světci se nerodí již dokonalí a svatí. Stávají se jimi, protože důvěřují Pánovu Slovu a „zajíždějí na hlubinu“ tak, jak to udělal Šimon Petr. Vaše země vydala mnohá svědectví svatosti, a to i v nedávné době: blahoslavená Antonia Mesina, Gabriella Sagheddu, Giuseppina Nicoli; služebníci Boží Edvige Carboni, Simonetta Tronci a Don Antonio Loi. Jsou to obyčejní lidé, kteří místo nářků „spustili sítě k lovu“. Napodobujte jejich vzor, svěřte se jejich přímluvě a buďte stále ženami a muži naděje! Žádné lamentování a skleslost! Žádná sklíčenost a nakupování smrtící útěchy! Nic takového! Jděte kupředu s Ježíšem! On nikdy neselhává, nikdy nezklame, On je věrný! Modlete se za mne a ať Vás doprovází Panna Maria.

Před závěrečným požehnáním papež František dodal:

Drazí mladí,
Než vám udělím požehnání, chci vám ještě něco říci. Když jsem vyzýval k cestě s Ježíšem, tato cesta se vztahovala k budování dobra, k pokračování života, pomoci druhým, utváření lepšího světa a míru. Existují také chybné volby, které volí zkázu. Dnes se v Pákistánu kvůli takovéto chybné volbě, volbě nenávisti a války, stal atentát, při kterém zemřelo 70 lidí. Takováto cesta není dobrá a ničemu neposlouží. Je třeba jít pouze cestou míru, která buduje lepší svět! Jestli to však neuděláte vy, mladí, nikdo jiný to neudělá. To je problém a otázka, kterou vám zanechám. „Jsem ochoten, jsem ochotna vydat se touto cestou, abych budoval lepší svět?“. Pouze toto jsem vám chtěl říci a nyní se pomodleme Otče náš za všechny oběti atentátu v Pákistánu…
Kéž nám Panna Maria napomůže, abychom stále usilovali o lepší svět a vydali se cestou budování a pokoje, a nikoliv cestou zkázy a války.
Požehnej vás Všemohoucí Bůh Otec, Syn a Duch svatý.
Prosím, modlete se za mne, a nashledanou!

Přeložila Jana Gruberová

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.